Bachy

TOP!

Pro formu trochu zadupanej obsah. Když už bych se hrabal v tom "sám si vyber" subžánru, tak Telltale games přinesli s první epizodou Walking Dead daleko emotivnější a především ucelenější kus. Tam je topka. Tady je především solidní nástup, ale s pokračující stopáží spíš projíždíme oblastí nudy. K čemu mi ty možnosti jsou, když mě to nebaví objevovat? Nicméně ve více lidech u ovladače je to pořád poměrně zážitek.

Tohle hrozně roste! Epizodu od epizody lepší a lepší.

No, jenže vůbec. Ten vnitřní hodnotící a neustále se měnící pohled na charaktery sice vnímám, ale k čemu mi to je, když na mě současně všechny dějové zvraty působí až pohádkově jednoduše zkonstruované právě pro ten účel. Ještě tu rozjížděcí půlhodinu pátrání po kole jsem jel stejnou linku "jak morálně hledět na to a tamto, případně nehledět vůbec", jenže pak mě Kluk na kole začal sám vyhazovat, než spadl řetěz úplně. Já tu přirozenost necítím. Můžu to vnímat jako ideologickou hru a rozhodně to můžu vnímat jako další film o krizi maskulinity, ale bohužel u mě převažuje vnímání filmu jako soubor postav chovajících se záměrně jako idioti především proto, aby vyvolávaly v divákovi otázky a celek dělal nějaký dojem. Na mě příliš nedělal.

Aj Wej-wej utápí obsah ve vizuálu a ve stopáži. Jasně, že ty záběry z ptačí perspektivy jsou impozantní a že ten rozsáhlejší vhled do několika oblastí s sebou nese trochu naléhavosti, ale příliš otázek Human Flow nevzbudí a příliš debat taky nerozhýbá. Je to citlivý a observatorní přístup, ale i proto nikdy nejde příliš na hranu. Za mě k migraci daleko silnější - Čekání, Cizinec v ráji nebo i Praha očima cizinců od Kashcheevy, byť chápu, že každej z nich bere z migrace trochu jinej aspekt. Tenhle kousek chce bejt rozšafnej a pojmout to všechno, jenže mu to uteklo mezi prstama.

Vůbec nic, myšleno jakože se pohybujeme po delší době v kategorii "k nedokoukání". Jako námětem asi i jo, ale provedením? Od režie, přes herce díra a nula.

Problém je, že víc než načrtnutou povídku, byť perfektně domyšlenou a do detailu utaženou, v tom nevidím. Filmově mi to nedává nic, emočně taky ne a hloubka pod perfektně nakreslenejma křivkama času taky není. Post efekt po vysvětlujícím videu samozřejmě je a až budeme rozebírat, kterej film jde na cestu časem nejpečlivějš, tak Primer jmenujem vždycky, ale co mi to teda dalo?

Vidět 'First Blood' prvně šestatřicet let po vzniku je hodně zvláštní zážitek. Částečně je to zpětnej, až čítankovej, pohled na to, odkud kam chodí akční film a film vůbec, částečně připomínka tý věčný americký fascinace zbraní. Současně pohled s údivem nad tím, že je tam i dost vnitřku, dost motivace a navíc to vcelku funguje a drží po kupě...jako ne, že by tam byla nějaká přelomová psychologie a sedělo to celý v kdovíjaký hloubce, ale člověk, jako třeba můj člověk, k tomu automaticky přistupuje s tím, že tam nebude nic než svaly s kudlou. Zároveň i údiv nad tím, jaký pitomý to vobčas je a kolik maskulinity z toho leze. Skrz na skrz je to teď už tak trochu jako kouknout do encyklopedie, než něco jinýho, ale co by ne. Já to beru.

Těžko se dostávat k diskuzím nad jednotlivejma aspektama, když mě to jako celek topí v jednolitým bahně a nic mi to nepřináší. Interstellar na mě působí především jako obří kolos, kterej nevypadá ani zajímavě, ani nápaditě, ani inovativně, ani sexy, ale je hlavně plnej sám sebe. Nolan mi strašně moc chce předat něco velkýho, ale působí to pak, jak kdyby Vám kolegové přinesli do práce obřího plyšovýho medvěda, co má kolem krku napsaný nějaký moudro od Coelha. Jako velký to je, ale můžu to dát do sklepa?

Problém je, že ty teorie kolem mě nakonec baví o píď víc, než film a nakonec mě dost možná donutí, zkusit to celý znovu. Ramsay má poměrně dost nápadů, jak některé pasáže oživit, minimálně Phoenixův charakter, scéna pohřbu pod vodou, vzpomínkové flashbacky fungují a snaží se otevírat něco hlubšího, jenže jako celek to pořád působí hlavně jako plochý nedotažený náčrt, který začne, vyrazí dech Phoenixem, ale pak téměř bez škrábnutí skončí. Ale třebas to tam je...a nepouští mě to hloubš.