Lukoboss

Francouzi umí točit kriminálky, většinou platí, že jakmile je pod nějakou krimi uvedený FR = kvalitní a dobrá podívaná. No, tady se zrovna dostáváme k případu, kterej je celkem rozporuplnej. Nevím, proč každej filmovej detektiv musí chlastat jako prase. To opravdu nejde vymyslet něco jinýho nebo to tam vůbec nedávat?! Začátek filmu jakožto seznámení s postavama a příběhem je vcelku v pořádku, atmosféra snímku je správně ponurá a hodí se k tématice, která je nastavená. Je to taky takový syrový, špinavý a "francouzsky klasický". Pak se ale dostaneme dál do filmu, kde se zbytečně moc kombinuje, příběhy se různě přelínají, do toho hlavní (anti)hrdina vychlastá pár lahví whiskey a tím vším se musí divák prokousat (ano, bohužel jsem z toho měl takovej pocit), aby se dostal k naprosto nářezovýmu a parádnímu závěru. Nicméně ten závěr má tak 10-15min, což už jen tak nedokáže zvrátit hodnocení na lepší stranu. Je to škoda, mělo to nakročeno dobře, ale nebýt té podivné narace a pár podivností (scéna, kdy dva policajti míří na padoucha brokovnicema - on stojí zádama a nakonec je zbije plechovým kýblem), mohlo to mít hvězdy 4.

"I think you're confusing your rights with your power..." Je to tak, budete mít pocit bezvýchodné situace, bude se vám zdát, že je to kruh, ze kterýho není úniku - soukolí, který vás semele. Důležitý je si uvědomit dvě roviny, který se ve filmu objevujou: 1. role novinářská - reportérka dělající svou práci má článek jak blázen, naprostý terno, takže to vydá, aniž by tušila, jaký to bude mít následky; 2. role rodičovská - mateřský pudy a láska jsou neoblomný, ať se děje, co se děje, přes to nejede vlak. A ačkoliv to nevypadá, role matky je nakonec ta stěžejní z celýho filmu, což jsem vůbec nečekal (nebudu prozrazovat víc, ani nijak naznačovat, prostě se na to podívejte).

Toto byl naprosto hroznej film, ale hroznej v tom dobrým slova smyslu. Jeden člověk v malé bedně je schopnej odehrát hodinu a půl, aniž by se divák nudil. Klobouk dolů, uznávám. Rozhodně to není snímek pro klaustrofobiky, protože i mně bylo nepřijemný, když jsem viděl, jak se ten chlap snaží otočit v malé bedně a nejde mu to. Je to napjatý neskutečně až do poslední minuty a musím uznat, že závěr byl dojemnej - slza ukápla, a to se mně opravdu nestává. Ta představa je totiž příšerná...

Vcelku zajímavá sociální a finanční sonda do rozpočtu rodin. I když.... je potřeba vzít v úvahu, že tady se svěří měsíční rozpočet puberťákovi, kterej absolutně nemá ponětí, co s těma penězma dělat. Představa, že mám na začátku měsíce 16 000,- Kč pro čtyřčlennou rodinu a na konci si koupím notebook, je směšná. Ale on do toho chlapec doroste. Snad. A možná taky ne... je prostě pochopitelný, že "děti" v 15 letech o rodinným rozpočtu nemají ani páru. Dávám tomu průměr za snahu natočit něco novýho a zajímavýho, nicméně poukazuju na to, že se na další díl s největší pravděpodobností nepodívám, protože je mně to vlastně jedno.

Film v tomhle případě nebudu hodnotit jen jako divák a filmovej fanda, ale taky jako člověk, kterej metalem žije, má kapelu a šílí s kytarou už nějakej ten pátek. Zásadní věc, která se mně na tom snímku nelíbila, je to, z jakýho úhlu je to natočený. Co nám vlastně tvůrci chtějí říct? Hlavní hrdinka má bráchu-metalistu, kterej se nešťastnou náhodou zabije, jí z toho hrábne, začne poslouchat metal (temnou a satanistickou hudbu - konfrontace s věřícíma vesničanama) a pak dělá různý debiloviny do křiváku oděná. Přestože je Thora Bjorg Helga sympatická slečna, chová se jak potrefená koza a to tak, že mně to fakt vadilo - vypalování kostelů v severských zemích blackmetalistama/fanatikama byla určitá éra, ovšem když si divák uvědomí, proč to udělala Hera, zůstává rozum stát. A bylo tam toho mnohem víc - Hera trestá okolí i sebe (častokrát nesmyslně), nicméně vystavuje metalisty do světla vyšinutých lidí. Na závěr bych chtěl dodat, že snímek působil i dost nudně. Místama se tam nic nedělo a 97 minut mně v tomhle případě přišlo jak 160!

Česká soda už tady byla, TELE TELE už jsme tady taky měli a všichni tihle to prostě dělali líp. Mnohem líp. Až mě překvapuje, že za tím vším stojí J. Kohák, kterej je sice do jisté míry šílenec, ale když jsem ho viděl v nějakým pořadu nebo např. když uváděl festival Majáles, byla to sranda. A fakt velká, prostě jsem se bavil. Tady jsem se u pár věcí zasmál, to nemůžu popřít, ale jinak to stálo za prd. A jestli chce mít tenhle pořad koule, bude teda muset ještě pekelně zabrat!

Vůbec nechápu, proč po Mr.GS, což byl vlastně stejnej koncept a snaha udělat "něco jako Show Jana Krause", a veleúspěšné Partičce přišli zase s nějakou talkshow, která jim prostě nejde. Oni jsou prostě stavění na jinej styl humoru (jde jim, když prostě dělají kraviny jak malý děcka), ale ne na pokládání rádoby vtipných otázek, kterým se většinou smějou oni sami. A už vůbec nechápu, proč je nutný v takovým pořadu na konci udělat totální demenci, která se k tomuhle formátu vůbec nehodí. Nene, kluci, běžte s O. Sokolem zase bavit lidi způsobem, kterej vám jde nejlíp...

Na podobným základu už bylo natočených tolik filmů, že se divák alespoň jednomu srovnání nevyhne. Nejhorší na tom všem ale je, že se poslední dobou rozrůstá tendence točit akční filmy, kde není hlavní hrdina, ale hrdinka. Nejlépe pak nějaká puberťačka, které ta role opravdu nesedí (z mýho pohledu), nicméně dnešním teenagerům se to asi líbit bude (viz Hunger Games). Do toho to celý protkne romantická linie, protože hl. hrdinka přece musí být zamilovaná, bez toho by to nešlo. Jo a taky je to hodně predikovatelný - vrchol všeho přišel v závěru, kdy jsem si řekl: "Tak a teď mu ona řekne miluju tě, a tím se to vyřeší." Bum a za 30s jsem to měl na talíři, resp. obrazovce. Hrůůůza toto. Pardon, ale asi by se měla vytvořit nová filmová kategorie "kýč".

Neznám původní film, ale jestli je tohle doslovný přetočení ála Funny Games, tak jsem ve výsledku zase tak o moc nepřišel. Každopádně je to fakt dobrej thriller, kdy vina padá na všechny kolem, jednu chvíli to vypadá tak, za chvilku zase jinak, úhly pohledu se mění až do samýho závěru, kdy přijde to filmový vyvrcholení. Scénář je povedenej, tvůrci se v tom nezamotali, a to je důležitý.

Obdivuju tvůrce za odvahu vrhnout mezi lidi film, kde se téměř nemluví, hraje jeden člověk a soundtrack je taky minimalistickej. Obdivuju herce, kterej tohle vezme, protože to není prdel utáhnout (jestli se něčemu říká one-man show, tak tady je to ultimátní) - i když je to sám R. Redford. A taky klobouk dolů před Redfordem, že ve svým věku tyhle scény (náročný) točil sám. Ale stejně tam něco chybělo, i když ta ukázka zoufalství a racionality zároveň byla do očí bijící. Skoro ani nevím proč, ale víc tomu dát nemůžu... snad za ten konec?! P.S.: Zásadně to nesrovnávám s Gravitací, která byla čistě audiovizuální a zaměřená na 3D (ať už je to dobře nebo špatně).