bubun

Mimo jiných jsou tady dva filmy, u kterých tak nějak přesně nechápu většinové hodnocení. Jsou to Pravidla moštárny a Co žere Gilberta Grapea, oba filmy mi svým vyzněním a citovostí přišly podobné (a podobně přeceněné), ale až nedávno jsem zjistila, že jsou oba od Hallströma. Potřebovala jsem to vidět podruhé, a ani teď nějak nevím... To, že dávám tři, neznamená, že by se mi film nelíbil, znamená to, že stopáž mi přišla příliš dlouhá, film trochu rozvleklý a hudba mě dost iritovala. Neseděla mi tady ani Juliette, většinu toho ale spolehlivě vyvážil DiCaprio. Příjemný film, ale přišlo mi, že do něj tak trochu "namleli", co zrovna měli doma.

Dostatečně mě to neuspokojilo. Čekala jsem více nadsázky, víc lehkosti a vtipu, bylo to možná i zbytečně natažené a vadilo mi i neustálé lamentování a mudrování mého oblíbence T.L Jonese. Na druhou stranu měl film osobitou atmosféru, skvěle hrající herce, líbila se mi scéna s bundou za 500 dollarů, a hlavně, byl to po dost dlouhé době snímek, u kterého jsem byla napnutá.

Rozhodně jeden z nejlepších, nejsyrovějších filmů, co jsem viděla. Ponurá atmosféra, žádné zbytečné vysvětlování ani moralizování. Přesvědčivé ve své neokázalosti.

Výborný, silný, ne zbytečně natahovaný film, který mě bavil, vtáhnul, a s koncem jsem také absolutně spokojena. Kromě toho nutí k přemýšlení a Roth to zahrál skvěle, přesvědčivě - je to zkrátka dobrej herec.

Vlastně přemýšlím, za co tu jednu hvězdičku dávám. Za celý film jsem se zasmála jednou, a to jen na půl pusy, myšlenka žádná, scénář hrozný, v podstatě úplně zbytečný film. Hodně nepříjemný mi byl i hlas S.J.Parker, a to nejen kvůli tomu, že jsem zvyklá na dabing. Bylo to jako jedna velká reklama na boty, oblečení a kabelky, do toho jekot a hysterčení hlavních hrdinek, v čemž vynikala opět již zmíněná Carrie. Po první hodině filmu jsem se začala nudit, a poslední hodinu jsem už vyloženě prosila Nebesa, ať už to utrpení skončí. Co si vlastně mysleli, proboha, ten film má skoro dvě a půl hodiny a děj, který by se dal odvyprávět v pěti minutách. Brr, už nikdy.

Tak nějak nevím, neohromilo mě to, romanticky to na mě taky nezapůsobilo, ale celkem pobavilo, hlavně scéna s rozmlácením WC a ta následná, "budu vás muset požádat, abyste odešel, pane". Silné mi to taky moc nepřišlo, mám pocit, že ten film není semknutý. Možná to způsobilo mé očekávání. Možná budu vědět víc, až to uvidím znovu, na což, popravdě, ani nemám chuť. Ovšem Sandler byl skvělý, za něj celá jedna hvězda.

Napodruhé se mi film líbil o dost víc, a možná je to i tím, že jsem ho viděla prvně s dabingem, který mi, až na větu "řekl sis o to, pitomče", nepřišel moc povedený. Hudba úžasná, Roth to zahrál perfektně, a ačkoli mi k němu víc sedí drsnější role, coby podivín odvedl dobrou práci, možná až moc, protože mi přišlo, že mu Vince někdy prostě nestačil. Nejvíc mě bavila scéna s odbržděným klavírem, a pak taky samozřejmě soutěžení (včetně věty: "You smoke it. I don't know how."). Konec je podle mě zbytečně natažený a patetický, ovšem chvilka s imaginárním klavírem a následnou explozí to hodně zachránila. Ten monolog o "klávesách a městě", a pak to rádoby odlehčení "jak se budu křižovat s oběma rukama pravýma" mohli trochu zkrouhnout. Jinak ale příjemný film.

Po prvních čtyřech dílech jsem věděla, že dám tři hvězdičky, pak jsem začala být víc a víc nejistá, během dalších hodnocení kolísalo (co mě překvapilo, tak to nebyly dialogy, kterých jsem se zpočátku právě bála, ale spíš rádoby "cool" a "trendy" vsuvky, zakončování epizod, náladová hudba apod., co moje hodnocení sráželo)a po dvanáctém jsem se rozhodla, že to budou čtyři. Seriál je průměrný, nejsem ani moc fanoušek kriminálek, ale oceňuju nápad, herce (ten Roth tam fakt dělá hodně) a ani to není nudné. A můj názor je i to, že každý další díl byl lepší(ačkoli je princip opakovatelný - a bohužel opakovaný), tak nedoporučuju ukončit to po prvních dvou třech. // Druhá série: je ještě o něco překombinovanější, akčnější, trochu matoucí a občas vyloženě trapná a stupidní, ale stejně. Coby oddechovka poslouží, dá se na to dívat.

Už od začátku mě překvapila depresivní atmosféra, jelikož z vyprávění přátel jsem pochopila, že to bude komedie, ačkoli vtipná scéna by se taky našla (Maggie odhaluje kamarádkám, co je její nová práce u tea and biscuits), bylo to ale spíš příjemné překvapení. Mělo to spád, a i když, jako ve spoustě filmů a nikdy to nepochopím, se i zde objevila postava, která odmítá reagovat racionálně (Maggiin syn, kterej místo, aby byl vděčný za těžce vydělaný peníze, který mu zachrání syna, dostane hysterák), a i když je tady podle mě trochu zbytečná linie lásky (ale celkem vkusně podaná), líbilo se mi to.

Dobrý příklad toho, že méně je někdy více.