spacylemon

Kokosy na sněhu 2... No vážně, zkuste mi najít 5 rozdílů. Orel jde prostě na jistotu, ale co na tom, hlavní, že to funguje. Kdo by taky neměl rád příběhy sympatických odhodlaných loserů, žejo. Akorát tady čtyři jamajské bobisty zvládá svým pošukovstvím a neutuchající odvahou nahradit Edwards sám. Mého oblíbeného trenéra Johna Candyho už pak stačí jen vyměnit o nic míň vděčnou postavou Hackmana (práce s cigaretou - nejvíc). Jo, tenhle film prostě ví, jaké emoce chce vyvolat a daří se mu to. Např. já cítím euforii ještě teď.

Tradice se mají dodržovat a tak stejně jako Exorcista padají i Stíny do modrého kvůli retardovanému rozuzlení. Jinak cajk, jen by to chtělo víc jasu, více zpěváků; á mimochodem, chápu to dobře, že závěrečná titulková píseň Ostrouchova/Harriese je ironická parafráze Hejmovy ODSácké hymny Modrá (je dobrá)? ("modrá je naděje, láska" versus "blue are the lips of everyone who dies" - vtipné)

"Mohli bychom natočit velkolepý 'antický' epos, akorát na něj nemáme prostředky a ani schopnosti, tak si z toho aspoň uděláme nebetyčnou prdel!" (aneb Ztraceni v Mnichově strikes back) Ona taková kombinace patetického přednesu, doprovázeného hláškami jak z Pár pařmenů, celé v kontrastu se skutečně sledovaným obrazem, je samozřejmě vtipná sama o sobě. Nápadů rvoucích rozmnožovací orgány měl scenárista vůbec přehršel (geniální čarodějnice a jejich sada smaltovaných hrnců, Menandrovo vypadnutí z role během mučení/operace, králičí farma...); ale když já mám stejně pořád pocit, že se tvůrci při natáčení bavili asi 129x víc než já (za těch voe nekonečných 129 minut) a asi jim, parchantům, trochu i závidím...

... nebude to asi první ani poslední severské drama o dospívání; celou dobu standardně solidní, řekl bych. jenže pak přijde ten strhujícím způsobem mrazivý závěr, že ještě 10 minut po konci filmu byste do mě mohli řezat zprava zleva a ani kapka by neukápla...

Až na dřeň... je to sice na všech frontách přestřelený a postavy bez výjimky groteskní karikatury, ale mě to baví a občas skoro vystřelí mozek z hlavy (slepou patronou) (nakonec, vždyť mám rád Vorla, Triera i Seidla)... Hanušova postava je ale výborná jen do chvíle, kdy se definitivně ukáže, že mu šplouchá na maják; jako sorry, ale tohle už neberu - že názory "slušného Čecha" může mít jen člověk nepříčetný, obrušuje dopad té postavy; navíc zavání propagandou a na tu já mám citlivý nos (ať už je z jakékoliv strany)...

Kameraman objevil funkci zoom a nebojí se ji použít! ;) ... námět jak z Kieślowského Náhody, dialogy plné civilní trapnosti (pro změnu skoro jak ze starého Formana, sorry za to rouhání). Uznávám, že hranice mezi minimalistickým zážitkem a pseudointelektuální sračkou je tenká a vratká. U mě naštěstí střelka ukazuje na správnou stranu.

Příjemný, nekonfliktní, hodný film... na to, že vlastně vůbec není o až tak příjemných věcech...

Ona, Olga Hepnarová byla plachá, zakřiknutá, neschopná komunikovat s okolím. Přesto ve filmu zvládá pravidelně pohotově a až drze odsekávat. Jakože cože?? Copak jste nikdy neviděli skutečně zakřiknutého člověka?! ... Má být neschopna navazovat vztahy a "sexuální mrzák", přitom střídá jednu holku za druhou. Tvůrci se chtěli vyhnout klišé s heterosexuálním zklamáním, tak místo toho voyersky sledujeme, jak vesele spí s ženami, masturbuje, ale už nic, co by dokazovalo ono "mrzáctví" dle jejich vlastních slov... Olga je oběť neustálého bití a týrání, ale na plátně zase vidíme jenom jednu deku ve sprchách... Je v depresi, v depresi, v depresi, pak sedne a píše dopis, bere auto - kde je nějaká gradace, zlom, natož přípravy k takovému činu? ... Co to má teda všechno znamenat? Buď ji tvůrci nedokázali realisticky vykreslit. Vzbudit k ní ve mně nějaký cit, jiný než chladný odstup. (A byli to tedy nakonec oni, kdo je tady neschopný navázat kontakt.) Druhá možnost, že ji právě nechtěli zobrazovat jako oběť, ale jako někoho, kdo je otloukánkem víc v hlavě než ve skutečnosti. Bohužel k potvrzení jedné z variant nemám dost dalších indicií. Takže má věčná otázka, jestli byla Hepnarová opravdu šikanovaným chudákem nebo jenom psychopat, po filmu upadá do ještě většího zmatení... Pokračování: (Snad abych se vymezil vůči jiným kritickým komentářům a dovysvětlil, proč je Já, Olga Hepnarová i přes závažné výtky pořád (lehce) nadprůměrným filmem.) Sice mě děj mátl a rozčiloval, ale i přes ten chladný odstup k hlavní hrdince jsem do něj byl od začátku do konce vtažen. Forma je velmi atraktivní - skoro jako samotná herečka - Michalina, která hrála sice špatně napsanou postavu, ale dobře. A Pechlátův Miroslav David samozřejmě není žádná karikatura, ale naprosto přesný blázen a pábitel.

a) V první řadě - Dědictví je autentické. Ať už si říká asák B. Sláma, co chce, nerozumí tomu (nejde přece jen o rádiovku!). Menší srovnání: Troškovo Slunce, seno... zvládá atmosféru, ale jinak je jen karikaturou. Menzel/Svěrák (Na samotě u lesa, Vesničko má...) falešně idylizují. Tady to sedí. A na některých vesnicích prostě úsloví: "Byl ožralý, jako by šel z práce," platí. b) Dobová kritika film nepřijala; šak jsou to hňupi. Jako lidová komedie je bezkonkurenční, v počtu hlášek nepřekonatelná. Ale až po letech se ukázalo, že pod Chytilovskou moralitou zůstalo ukázkové memento doby "fialových sak". Milionářské rychlokvašky, bordely maskované za masážní salóny, tradiční podniky prodané Japoncům, vyrovnávání se s komunistickou minulostí - kurňa, tenhle film by se měl děckám púšťat v dějepise! c) Jako dobrý voják Švejk pomocí své úředně uznané blbosti zrcadlí blbost ostatních, tak i Bohuš díky své nesnesitelnosti, slivovici a zemité upřímnosti zrcadlí buranství ostatních zdánlivých "neburanů". Což mi dlouho nedocházelo a bral jsem je jako oběti Bohušovy zbytečné buzerace. Doktor (aspoň někdy civilní Donutil) se ponižuje, jen aby mu z té "víc než šestimístné" částky něco káplo. Co dělá prodavačka "s tím, co neprodá?" No co by?! Maso omyje octem, přelepí cedulku, vrátí na pult; a nebo rovnou domů do tašky. Číšník v "1. světové skupině" se chová jako prachsprostý pingl. V konkurenčním prostředí nesvázaném RaJem takového vrchního opravdu správně vyhazuje host. d) Bohuš je buran (mimochodem na začátku šťastný jak Diogénes, nic nemá, nic mu neschází: "Na co plyn?"), mluví, jak mu zobák narost, ale nepřetvařuje se a pro mě je bližší a v podstatě slušnější než zdánlivě lepší lidé. Taková sekretářka na ministerstvu, co by se usmívala na vidláka? Doktor a jeho proměna poté, co BS přijde o prachy, je taky ukázková. To Bohuš tyká lidem sobě rovným, ať už má peníze nebo ne, protože co by netykal: "Šak napij sa!", ovšem starším vyká až úzkostlivě (panu Košťálovi, tetě.. vždyť on nakonec vyká i kurvě v bordelu!). "Tož kdo je tady potom hňup?"

Já náhodou v principu nemám vůbec nic proti střílení do xichtu, jen se to musí dělat alespoň trochu zábavným způsobem... Ale možná jen nerozumím jeho motivaci; holt jsem zažil smrt už osmi psů, kteří mi (do jisté míry) říkali pane a své auto nepovažuju za prodloužení penisu.