Véronique

Milá, veselá a hravá pohádka o pradlence a princezně. Právem patří do zlatého fondu televizních pohádek.

Dříve jsem tento Buriánův film příliš nevnímala, až po čase jsem ho konečně zhlédla. Není to sice můj nejoblíbenější film, i tak ho ale řadím k tomu nejlepšímu, co u nás bylo za nejen první republiky natočeno. Je to dáno především hvězdnou a osvědčenou sestavou herců, která nezklame - počínaje Vlastou Buriánem, kterému zdatně sekundují Čeněk Šlégl (jeho nezapomenutelná role), Jaroslav Marvan, Václav Trégl a jiní. Nezbytným "dokrášlovátkem" tu je lehce nesympatická, avšak jako vždy okouzlující a nepřehlédnutelná postava Adiny Mandlové. Děj filmu mi zde ale příjde trochu odbytý, je založen spíše na situační komedii. Také bych film zkrátila na tradiční hodinu a půl, ten konec už je trochu moc natáhnutý. Ale jinak jsem byla spokojena, 76%.

S přibývajícím věkem se mi film líbí čím dál tím více, i když neúplný a pesimistický konec mi vadí pořád. Film se ale celkem přirozeně zařadil mezi oblíbené stálice českého filmového nebe.

Opravdu milá televizní pohádka - i když "jen" televizní. Výtečné herecké obsazení, pěkná dvojice v podání Ondřeje Havelky a Veronika Freimanové. Zábavní záporní staroušci alias Libuše Havelková a Lubomír Lipský, Vladimír Ráž jako lucifer... Herecké osazenstvo opravdu povedené. Mně se dokonce líbil i ten umělý sníh, ten mám s touto pohádkou spojen od dětství. "Čertův švagr" je parafrází na mnohem známější pohádku "S čerty nejsou žerty". A musím říct, že já dávám přednost spíše této "popelce".

S těžkým srdcem dávám "pouze" tři hvězdy. Ačkoli to bylo těsné, hodnotila bych tak 60-65%. V tomto filmu byl děj jen "kulisou", a mělo-li by hodnocení vycházet právě z něj, bylo by to horší. U mě však převažují - stejně jako téměř u všech předválečných českých filmů - jiná kritéria. Herecké obsazení - zde velmi zdařilé. Nataša Gollová, Antonín Novotný, Lála Pešek, Ferenc Futurista či neodolatelný František Kreuzmann s neméně roztomilou Helenkou (výkon této dívenky si opravdu zaslouží pozornost - oproti jiným dětským "hercům", kteří se objevili ve filmech té doby, působí až překvapivě přirozeně). Kromě herců byl i pěkný pohled na fotbalový stadión a samotné čutálisty, tenisový kurt či plovárnu. Ve filmu je poměrně dost exteriéru, což je ve srovnání s ostatními "bio illusion" pozitivní. I když - alespoň pro mě - neopakovatelná atmosféra prvorepublikových filmů tkví právě v těch naivních, ale roztomilých studiových interiérech. Prvorepubliková atmosféra doprovází i tento film, proto to hodnocení. Nějak jsem se s filmem ale vnitřně neztotožnila, což bývá důležité. Takže 65%, 3 hvězdy. Ještě bych zapomněla na opravdový šlágr, píseň "Ta naše jedenáctka válí...", libozvučné i pro dnešní uši:)

Tak tento film, i přes svou malebnou atmosféru, si mě nikdy nezískal. A je to způsobeno především pro mě ne moc zdařilým hereckým obsazením. Dvojice Korbelář - Fabianová ještě nebyla nejhorší, avšak v případě jejich potomků nastává problém. Celkový dojem jinak milého filmu mně osobně kazí výkon Jany Dítětové. Podobný pocit jsem měla i v případě filmu "Škola, základ života", kde jedinou kaňkou bylo obsazení "Máňi"... Na druhou stranu je atmosféra filmu opravdu povedená, mile zde působí "stařičká" babička Růžena Šlemrová. Dalším pozitivem pro mě samotnou je i konec filmu...

Právě sleduji tento kult české filmové/seriálové tvorby. A musím se přiznat, že to je síla! Samozřejmě v dobrém slova smyslu. Herci a jejich výkony jsou vynikající, stejně jako děj, který je chytře poskládaný. Ona "nekonečnost" dnešních seriálů ukazuje opravdu ten propastný rozdíl mezi tím, co bylo, a tím, co je... Za slabou stránku "Nemocnice" považuji ne příliš zajímavý děj vedlejších postav.

Tak z této pohádky jde na mě dodnes chlad. Někdy bývá to pověstné mražení v zádech příjemné. Někdy ale také ne... V tomto případě se to povedlo tak napůl. Jakou malou mě vždy obehnala hrůza, když se na obrazovce objevila Ivana Chýlková. Oproti záporné pohádkové postavě v Jezerní královně zde působí opravdu hrozivě, na tento žánr možná až moc. Dodnes mi utkvěla v paměti i role Jany Hlaváčové a okamžik, kdy prokleje své syny za to, že "vyrušili" chléb... Dost tristně působí i hrad prince, stejně jako příroda, která jej obklopuje. Vše je tak studené a tajemné, nikde ani trochu toho "hřejivého teplíčka"... Trochu mi to připomíná Třetího prince, ovšem v ještě "chladnější podobě". Teď bych ale vyzdvihla kladné stránky pohádky. Povedl se především výběr hlavního páru. Mladý krasavec Michal Dlouhý a drobná kráska Mária Podhradská... Opravdu pěkný pár. A nejen po vizuální stránce. Hodně drasticky vyznívá konec pohádky, kdy Johanku málem postihne osud Jana Huse... Nakonec však vše dobře dopadne a mladý pár spolu se sedmi bratry se vrací domů. Jedna z nejdojemnějších a nejemotivnějších scén v české filmu, doprovázená krásnou hudbou.

Nevím proč, ale většina "porevolučních" filmů na mě působí tak nějak ponurně, nostalgicky. Arabela II. do tohoto řazení určitě patří. Je to dáno nejen nepřítomnosti některých herců (především absence Vladimíra Menšíka byla znát), ale i přemodernizovaným/předimenzovaným dějem. Moc efektů přineslo malý účinek. I přes plejádu skvělých herců a "stálého toku děje" se pokračování moc nepovedlo. Člověk se totiž neubrání srovnání s tou naší, tradiční a nepřekonatelnou Arabelou. A v tomto srovnání se jeví tato "nová Arabela" tak nějak šedivě, bez šťávy...

Velmi povedený seriál nejen pro děti, který už dnes patří do zlaté pokladnice českého filmu. Duo Vorlíček-Macourek bylo ve velmi dobré kondici - kromě děje mělo také šťastnou ruku při výběru hereckého obsazení. Co herec, to pojem. Vladimír Menší, Stella Zázvorková, František Filipovský, Jiří Sovák aj. - jako zástupci již osvědčené, zralé generace, kterým zdatně sekundovali dorůstající Vladimír Dlouhý či Ondřej Kepka. Na tento seriál se jednou budu určitě dívat i se svými dětmi, zub času na něj totiž nepůsobí.