Véronique

Pro filmy "bio illusion" mám slabost, takže i v těch průměrných snímcích vidím něco více. Už jen ta atmosféra první republiky... Tento film, lépe řečeno melodrama, příliš nevyniká, přesto se nejedná o vyloženou prohru. Je to dáno i slušným hereckým obsazením a dějovou zápletkou, která nemá "pověstný šťastný konec". I když - jak pro koho šťastný... Hlavní hrdina Raoul Schránil zkrátka neunikne vlivu své matky, svobodná maminka Hana Vítová nakonec nalezne oporu v jiném muži... Herecká partička v čele s Vítovou, Bušovou, Nedošínskou, Schránilem, Tréglem či Béďou Veverkou (a také začínající "pěvkou" Zdenkou Sulanovou), neodolatelné exteriéry i interiéry prostě nezklamou:)

Snad poprvé mohu říci, že se dívám na kvalitní americký seriál. Dřívější pokusy typu "Beverly Hills" či "Melrose Place" jaksi patřily ke koloritu doby devadesátých let, kdy jsme po revoluci hltaly snad vše americké. Pak však - alespoň z mé strany - přišel útlum. Až teď jsem to zkusila s "manželkami" a udělala jsem dobře. Zvláštní pojetí seriálu svědčí, a i přes některé slabší díly/scénky se téměr vždy dobře pobavím. Nechybí humor (někdy sice až moc "americký"), láska, přátelství i detekivní zápletka. Co mi vadí, je ale téměř dokonalý vzhled nejen hlavních představitelů, chvílemi mám potíž se na ty "metrosexuály" dívat:)

Možná jsem zcela nepochopila zápletku, na mě to ale bylo moc nudné a nezáživné - přes všudypřítomný živel v podání Louis de Funese. Celý film působí komorně, jako velká studiová šaráda, které vévodí záměna kufříků. Na můj vkus to ale bylo až moc "přeplácané" - a to ve všech ohledech. V jiných francouzských komediích to je koření, přidaná hodnota. Zde se mi to však moc nezamlouvalo...

Dnes to byla má premiéra - musím se přiznat, že jsem vše nesledovala pozorně, přesto však mohu hodnotit. Film se povedl, neznám však původní Poláčkovo knižní zpracování. I tak se mi to ale líbilo. Emana Fialu jsem poprvé viděla ve větší roli, a svědčilo mu to. Neodolatelně působil pan Načeradec alias skvělý Hugo Haas, stojící na prahu své hvězdné kariéry. Naivní role Jiřiny Štěpničkové, stabilní výkon Jindřicha Plachty či Theodora Pištěka. U něj mě překvapil fyzický vzhled - v časově srovnatelným "Antonem Špelcem" zde vypadal mnohem starší...

Zvláštně pojatá pohádka - na české poměry. Neříkám, že špatně, ale... Příběh je klasika, krásná pohádka o "oslí kůži". Herecké ztvárnění celkem dobré, princezna se povedla. Studiové pojetí zde však bylo spíše na škodu, z tohoto tématu se určitě dalo "vytřískat" mnohem více. Jakkoli se příběh může zdát poetický, na mě působí spíše ponuře. Co se mi však moc líbilo, to byl konec. Princezna si nakonec uvědomí, že má ráda starého krále a ne mladého, krásného prince. Škoda, že v závěru tvůrci divákům neukázali zázračnou proměnu - král omládne, princezna zestárně...

Překvapivě velmi povedená televizní pohádka - Filip Renč v roli naivního a poctivého Kuby, Michal Suchánek a Mário Kubec jako záškodní tovaryši, Ladislav Mrkvička v roli dobráckého tatíka mladičké Magdalenky, téměř k nepoznání ztvárněné tehdy 16ti-letou Terezou Pergnerovou. Nesmím opomenout ani milé a útulné peklíčko, které má pevně ve svých rukou Martin Růžek, pod sebou má i malé roztomilé čertíky... Studiové pojetí pohádky mi zde nevadilo, ba právě naopak. Příběh mohl být klidně delší a kdyby byl rozvinut do více dějových rovin, mohla z toho být i celovečerní pohádka. A co se hudby týče, tak ta je také přesně šita na míru:)

Dříve jsem byla k filmům s Vlastou Buriánem poměrně skoupá (ačkoli "pamětnické filmy" miluji odnepaměti), později jsem si k nim však cestu našla. A stálo to za to. "Ducháček" patří mezi tu zlatou předválečnou filmovou garnituru, ozdoben menšími či většímy hereckými party. Všechny samozřejmě s grácii sobě vlastní překrývá Vlasta Burián, i mu však zdatně sekundují např. neodolatelný korvetní kapitán Čeněk Šlégl či kouzelná Adina Mandlová. Děj ke konci trochu upadá, i když závěrečná scénka Ducháčka na lyžích je odzbrojující. 70%

Milý televizní příběh s poměrně jednoduchou a ničím nepřekvapující zápletkou, doprovázen však hereckou elitou - v čele s nepřekonatelným Tomášem Holým. Tento človíček měl opravdovou moc proměnit snad vše, čeho se "dotkne", ve zlato - tedy to televizní. Nesmím však opomenout ani jako vždy skvělé Dagmar Veškrnovou a Josefa Abrháme coby mileneckou dvojici či manželský pár v podání Jiřiny Bohdalové a Josefa Větrovce. V hlavě mi utkvěly především tyto obrazy: Tomáš Holý alias Vláďa se na sebe dívá do zrcátka poté, co opustil útroby holiče - ten jeho kukuč je nezapomenutelný:). Dále pak Dagmar Veškrnová jako starší sestra Eva při svém svatebním dnu, odělna celá v bílém, na tváří tlusté obroučkové brýle a v ústech umělé řezáky, to vše ozdobeno širokým úsměvem:) A konečně "rádiový hlas", který po ránu napomíná školáky, že "už je čas, hajdy do školy!" Normálně by to bylo za 3 hvězdičky, ale díky především Tomáši Holému a milé televizní studiové atmosféře té doby dávám hvězdy čtyři, 65%.

O kvalitách tohoto filmu již bylo řečeno hodně, stejně jako o hereckém koncertu Dany Medřické a Karla Högera. Já osobně bych hodnotila 60%, ale za šťastný, a zároveň "nepřeslazený konec" (včetně pusy), a také nádhernou hudbu, jsem musela v hodnocení přidat. Opravdu milý film, který pohladí.

Pro mě osobně docela zklamání. Příběh je pěkný, malebný, roztomilý - stejně jako prostředí, ať už exteriéry či interiéry. Také René Zellweger je jako vždy uvěřitelná. Vše klape jen do okamžiku, kdy film skončí a člověk si uvědomí, že se vlastně nudil a děj byl až druhý v pořadí... Stejně jako se to stalo i mně. Pod tím vším krásným pozlátkem jsem opravdu více nenašla...