JohnBruk

Myslím, že tento opravdu chabý "dokument" je dobré srovnat s jeho podobným příbuzným a to americkým Jesus Camp, který je kvalitou a sdělením opravdu někde jinde. U dokumentu Nvotové je několik hlavních nedostatků. Z náznaku dokumentu je cítit, jak se autorka usilovně snažila šokovat a prvoplánovaně pólovat názor diváka. Tento fakt je již něco, co odsuzuje dokumnet k jakési pofidérnosti. Osobně se tímto tématem také velmi zabývám a znám podobná prostředí a to již mnoho let. Osobně vnímám v totmto dokumentu určitou osobní angažovanost autorky, která je ale kupodivu skrytá. Autorka v podstatě předkládá jakýsi nástin osobního prožitku, ale jedná se opravdu o nástin a dále diváka již nevpouští. Tento fakt je již právě onou věci, která pak celý dokument staví do tohoto světla a režisérka se mění jen v jakousi poukazující osobou u místa činu, která nedořekla větu. Z přímého pohledu na dokument (a místní reakce) můžeme odvodit i jeho následky na diváky - První reakce všech diváků je- to je hrozné, fanatismus, brainwashing, církev je to nejhorší apod... Z tohoto následku pak můžeme dát Nvotové otázku - Čeho jste tímto dokumentu chtěla dosáhnout? Přiblížit lidem tematiku a otevřít prostor pro nezaujatou diskuzi ? Pokud ano, tak se Vám to zcela jistě nepodařilo. Snaha o dokument naopak zavání jasnou prvoplánovitostí a hrou na efekt. Jsem přesvědčen, že jde i jakousi osobní vendetu autorky, která vnímá zhrzení nad minulostí a jistou averzi vůči těmto společenstvím. Čož je velika chyba. Při bližším studiu této problematiky můžeme dojít k tomu, že "dokument" svou jakousi nedotažeností a snahou o emociální efektnost, vytržeností z kontextu, vrhá na celou tematiku naprosto skřivený pohled. Jedná se pak o efekt "házení všeho do jednoho pytle" A to je veliká chyba slečno Nvotová. Takto se dokumenty nedělají, nebo aspoň dělat neměli...

Hodnotnost tohoto filmu je v informacích a svědectvích, které přináší..Nutnost vidět.. Další film, který doporučuji k tomuto tématu shlédnout je : Occupation 101 - Voices of the Silenced Majority

Pixar je vždy bezpochyby zárukou kvalitně řemeslně odvedeného díla. Walle-e není vyjímkou. Jedná se opravdu o krásnou podívanou. Spoustu pěkných nápadů. Vtipně řešených charakterů a vůbec vše, co se týče tvořivosti, je dokonalé. Osobně jsem však velmi rozpolcen. Druhá polovina filmu a to obsah a příběh byl pro mne absolutním zklamáním. Z počátku je film poměrně vtipný a několikrát jsem se i od srdce zasmál, ale po určité době došlo k tomu, že jsem začínal být čim dál více vůči obsahu netečný. Po určité době i ona roztomilost a dojímavost začínala být pro mne přepříliš. Absolutní dovršení byl pro mne mravokárný odkaz na chování lidstva a návratu k budování planety. V kontrastu s infantilností filmu mne přišlo, že je toto téma na film příliš našroubované a jako divák jsem si připadal tlačený do nějaké globální mravouky. Jistě, animované filmy a vůbec tvorba pro děti je velmi často a odpradávna založena na nějakém ponaučení či jakési zkušenosti, kterou mohou děti přijmout. V tomto filmu mně však tato poučka přišla velmi nepřirozeně našroubovaná a s příliš velkým důrazem. Myslím, že není chybou na danou problematiku ukazovat, ale trochu jemněji a ne tak prvoplánovaně. Krásným příkladem animáků, které nesou jemě a nenásilně ponaučení jsou například (předevím staré díly) simpsnovy. Chybou lávky možná je, že nejsem cílová skupina, nebo si to v kontrastu jiných reakcí nedokáži vysvětlit... Tudíž slovo dokonalost není, co bych s Walle-e spojoval po všech stránkách.. Po vizuální a tvůrčí stránce zcela jistě dokonalé...příběh a neustálé apelování na ekologii a dojímavost mne však unavovala..Osobně jsem film vnímal sestupnou tendencí. Zpočátku mě velmi bavil a v napětí jsem čekal, jaké že se rozjede v ruinách opuštěného města groteská...ve vývoji dalšího děje, však film už ztrácí na dechu a ke konci jde již o formální happy end, který naprosto nepřekvapí...Žel není to animák, na který bych se díval vícekrát.. Ratatouille byl někde úplně jinde...

krása stvoření zachycená ve filmu, kdy člověk jen tají dech a říká si "TOHLE NEMŮŽE BÝT NÁHODA"... Jinak řečeno kreacionismus v praxi...

V temném moři bezduchých scifi filmů, bez možnosti jakéhokoliv prostoru pro volné zamyšlení, konečně osvěžení. Film není zcela jista mainstream, což pro mnohé bude nepřekonetalná překážka ho přijmout. Marca Caro velice obdivuji, za jeho odvahu a schopnost vložit energii a prostředky v takovýto film. V poslední době jsem znepokojen čim dál menším počtem filmů, které by se snažily přinášet něco nového a jsou prvoplánovaně tvořeny pro vydělávání pěněz. Proto je takovýto nekomerční film neuvěřitelným osvěžením, za které jsem VELMI vděčný... Je jasné, že takto laděný film není pro každého. Mnoho diváků se již odvyklo nad sdělovaným zamýšlet či tápat po jinotajích. Film má poměrně hutnou atmosféru a dobře odvíjející se děj. Velice charakterní herci podali opravdu dobrý a uvěřitelný výkon. Mysteriérnost a psychologičnost děje dává prostor pro duchovní zamyšlení až na úroveň religionistiky a vůbec duchovna jako takového. Osobně jsem film přijal jako jakési podobenství ve scifi kabátu. Setkáváme se tu s velmi kontrastní symbolikou, která dává poměrně jasno najevo, kam autor mířil. Konečný symbol filmu odhaluje naprosto záměr režiséra. Příklad, jak i legenda či starověký příběh může být přenesen do moderního hávu...

Jsem velice rád, že jsem film shlédl ještě před přečtením knihy. K filmu jsem opravdu neměl žádná očekávání a vůbec jsem netušil o čem bude... Po shlédnutí filmu jsem si ihned půjčil knihu. Nakonec jsem tomu byl rád, zjiistil jsem totiž, že se jedná o dvě naprosto jiná díla, jen se stejným názvem a zdánlivě stejnou katalizační zápletkou... Je to pro mne jeden ze zásadních filmů, co jsem měl tu čest kdy vidět.. Po shlédnutí, jsem prožíval ještě několikahodinový poločas rozklad myšlenek. Je to film, který je psán, jak zkušenost a zamyšlení zároveň. Film, na který se jen tak nezapomíná. Filmově-duchovní zážitek...

Ze začátku jsem se obával, že půjde o kýčovitě prvoplánovaný film s apelem na city, ale film naprosto předčil mé očekávání. Krásný a milý film ze života. Ze života, který je nám Evropanům velmi vzdálený. Aneb některé pro nás samozřejmé věci mohou být pro jiné učiněným bohatstvím, či těžkým problémem . Na naprosto jednoduché příběhové linii se film jemě dotýká i různých motivů k zamyšlení. Od poukázání na kontrasty způsobu života v Íránu - života na pomezí chudoby a pro ti tomu v absolutním blahobytu, osamocení ve městech, vnímání odlišné kultury .apod.. Film na mne velmi zapůsobil. Hlavní hrdinové filmu - malí VELCÍ herci hráli opravdu přirozeně a motivy k zamyšlení jsou divákovi předkládány velmi nenásilně a jemně. Pro mne opravdu vynikající snímek, který bych přirovnal k takovým velikánům realismu jako Vittorio De Sica a jeho "Zloději kol"..ba bych si i troufl tvrdit, že i v mnohém je tento snímek dál.. Je to také jeden z filmů poměrně bohaté Íránské filmografie, který může člověku částečně zprostředkovat odlišnou mentalitu a způsob života.. Především v dnešní době... s ohledem na zkreslené vnímání Íránu a života v Islámu...

Pojetí filmu ala záznamu není špatný nápad, ale právě to mně osobně na atmosféře ubíralo. To že berete člověka za kamerou = kameru jako herce, tak to tak trochu nedělá dobrotu. Zní to možná paradoxně, ale prostě jsem občas nechápal, proč dotyční pořád točí a způsob točení mně také moc neseděl. Také je tu úplně směšně vidět nasazení "klasické velkofilmové osnovy" 1.) osobní problémy nedobře popsaných a obeznámených hrdinů na počátku 2.) příchod katastrofy, která vše předčí 3.) "dojímací scény" u konce Myslim, že to šlo pojmout lépe... Takto je to film, který se snaží o bezprostřední atmosféru strachu, ale v mém prípadě nefungovala.. Daleko lépe pracuje s dávkováním hrůzy a atmosféry například the Mist (Mlha) od Franka Darabonta... Tento film například postrádá oblast, která by se dala hodnoti cenou za kameru, jelikož a v podstatě žádnou nemá...

Na vnímání tohoto snímku asi velmi záleží, co jste od něho očekávali před shlédnutím. Pokud očekáváte japonskou animaci s prostorem pro zamyšlení či klasické asijské duchovno a jinotaje, tak nejste na správné vlně. Vexille je totiž něco jako mainstreamová zábava a odreagovačka ve stylu holywoodských trháků o záchraně světa... Osobně jsem byl trochu zklamán, protože opravdu nic než akce a zajímavá stylizace mně v paměti nezůstaly.. K dokonalosti má sice film blízko, co se týče vizuálna, ale z druhého pohledu je obsah slabší...než bych od japonské tvorby čekal.. Pokud se chcete odreagovat při nenáročném animovaném filmu, tak je to dobrá volba. Pokud hledáte japonskou animaci s duchovní úrovní či zamyšlením, šáhněte po něčem jiném.. Každopádně nelituji, že jsem tento film shlédl. Nadšence jistě zaujme zajímavá fůze 3d animace a 2d animace a vůbec designy, technika apod. Jen je to film, který nemusím zas tak nutně vidět znovu...

Největší hnací silou tohoto filmu je, to co dněšní mainstreamové filmy postrádají.. A to 1.) prostor pro představivost 2.) snaha o intelektuální rozhovor, kterému můžete i nemusíte věřit. Tudíž si myslím, že je na tomto filmu nejkrásnější ona divácká volnost a jakási "interaktivita" myšlení. To vše je skvělé. Hlavním problémem je, že ona volnost a možnost představivosti diváka je postupně ke konci filmu ubíjena až zabita. Myslím, že film šel dále rozehrát více zlehka poetičtěji. Autor ke konci již sklouzl k jakémusi "klišé" rozuzlení, které je již známe z dob Shakespearových her.. Myslím, že to filmu velmi ublížilo. Druhá polovina filmu shodila moje velmi kladné hodnocení o polovinu... Je to opravdu škoda a velmi mě to mrzelo. Film z počátku silného dechu se již ke konci zakuckává a trochu prostupuje jakousi kýčovitostí. Snaha "šokovat - překvapit", je pro mne také krokem vedle... žel