Recenze (246)
Speed Racer (2008)
Tak bratři Wachowští mě už podruhé dostali. Poprvé to bylo ve dvojce Matrixu u rozhovoru Nea s architektem. Moje nejoblíbenější část celé Matrix trilogie a zároveň jakésí filosofické kompendium. Teď na mě šli ale úplně jinak. Naprosto neočekávaně. Myslím, že neznám moc lidí, kteří by měli takovou averzi na závody všeho druhu a zvláště pak automobilové, jako mám já. Proto jsem se jejich poslednímu filmu vyhýbal jako čert kříži. Až oslavné recenze v jinak velmi kritickém Cinepuru mě přesvědčili, abych jej vzal na milost. Vzalo mi to dech. Seděl jsem v sedačce jako přikovaný. Děj svištěl jako Speed Racerovo auto na pozadí pseudoanimované mizanscény hned v několika rovinách. Nenechal vydechnout, útočil skoro na všechny smysly. Připomínky, že už od začátku víme, jak film skončí, a jakpak že to je se Speedovým bratrem se ve shluku barev, rychlosti a adrenalinu stávaly měně podstatnými. Podstatnou byla filmařská práce a forma, která je dovedena téměř k dokonalosti. Nevadil mě ani rodinný charakter filmu. Bratři si jej vetkli do zadání, které tímto do puntíku splnili. Bavil mě i rozjívený prepubescent a jeho opice. Ale co bych se fakt nenadál, že na závěr filmu budu málem dojetím zamačkávat slzu. To teda fakt ne. Tak díky moc...
Zloděj dětí (1992)
4,5* Krásný, jemný a pomalý film Gianni Amelia v neo-realistické tradici, který je postavený na skvělých a především velmi uvěřitelných hereckých výkonech všech hlavních tří postav. Antonio má jistě morální právo soucítit s dětmi a snažit se jim vynahradit jejich ztracené dětství. Znepokojivou otázkou však je, jak na to bude nahlížet okolní společnost sešněrovaná předpisy, které sice korigují a určují chod společnosti, ale v jistých případech, aby v nich člověk lidskost pohledal. A tak sledujeme Antoniovo bezelstné, ale navýsost humánní jednání a trneme, co se stane a kdy ho uchopí ruka zákona, aby ztrestala jeho člověčenství a on se tak stal jen dalším sterilním úředníkem ve službách státní moci. Smutný, pravdivý a hluboký film.
Vicky Cristina Barcelona (2008)
4,5* Bravo! Políček pro ty, co už několik let neúnavně tvrdí, jak Woodymu dochází inspirace, jak sám sebe vykrádá a jak točí pořád dokola jeden a tentýž film. Tak kterýže to film přetočil Woody tentokrát? Ukažte mi na něj! Žádný! Jeho nový film je velmi svěží, pro Woodyho netypický a přikláním se ke Kleopatře, že je lehounce Almodóvarovský. Woody a Pedro je rozkošná a dráždivá kombinace, která působí nejen na naši druhou signální soustavu, ale i na naše hormony. Navíc měl tvůrce zase jednou štěstí na charismatické hlavní představitele a kombinace Bardem a Cruz je vášnivá, jako argentinské tango. Mám radost, že jsem viděl další krásný film, mám radost za ten překvapivý a ze života odpozorovaný konec, mám radost, že to Woody zase dokázal. Díky!
Koniny (1932)
Podle mě asi nejlepší film bratří Marxů, ve kterém je krom spousty nádherných gagů a přehršle slovních hříček často dovedených ad absurdum také pár velmi dobrých písní, které kupodivu nijak nezdržují děj a naopak jej příjemně dobarvují. (Kdo viděl některé další filmy s bratry Marxovými, ví, že hudební čísla byly dost často jen výplňovým materiálem.) Třeba taková Everyone says, I love you je neodolatelně rošťácká a Whatever it is, I´m against it! by se mohla stát hymnou anarchistů. Adekvátní stoptáž filmu zaručuje, že se divák baví po celou dobu a nakonec i ten obecně nudný fotbal je tady zábavou.
Syn (2002)
Už druhý film od bratří Dardennových, který mnou zacloumal. Asi jsem prazvláštní pavouk, když to všechno, co zdejším uživatelům v hodnocení vadí - já spatřuji jako pozitiva filmu. Absence hudby, která jen podtrhuje sugestivní atmosféru filmu, už k Dardennovým jaksi patří. Realismus až na kost, psychologická drobnokresba, navenek skryté emoce a zvláštně zneklidňující snímání kamery je souznění s tématem filmu a všechny tyto složky mu plně slouží - přesně tak, jak jsou použity. Nemluvě o skvělých výkonech obou hlavních protagonistů, najmě pána Gourmeta, kterého jsem ve Slibu bral jako slizkého bezpáteřňáka. Herecký výkon, který je opravdu hodný ocenění. Ačkoliv je film zneklidňující, skličující a má chvílemi až nepříjemně dusivou atmosféru a je natočen tak, že ani v nejmenším nevydírá a nesnaží se tlačit na diváka, aby pustil nějakou tu slzu, přesto je hned v několika momentech dojemný. To už je podruhé, co jste mě dostali, pánové! Film o vině a trestu a především o odpuštění. Odpuštění - jako jedinné možnosti zapomenout a jít dál.
Pokušení (2003)
Tenhle film je jeden veliký kýč. Celé je to natočené podle klasické hollywoodské šablony, děj je poměrně dobře odhadnutelný už od samého začátku a invence filmařů se vytratila kamsi do neznáma. Tak proč dvě hvězdičky? Je to jednoduché, mám rád gospel. Ne že by snad byl film napěchovaný ortodoxním gospelem, spíš jeho soudobou a jaksi trochu prefabrikovanou mutací, ale občas se tu daly slyšet poměrně hezké kousky. Tak za to ty dvě hvězdičky, jinak bych ještě jednu musel odpárat. A ukazuje se, že Beyoncé Knowles by mohla být se silným repertoárem za zády velmi dobrou zpěvačkou, o čemž svědčí nejen některá sóla v čele The Fighting Temptations.
Slib (1996)
První velká herecká příležitost Jérémie Reniera ve filmu bratří Dardennových. A hned napoprvé ji využil měrou vrchovatou. Skvělé, syrové a realisticky natočené drama, které se zabývá morálkou, svědomím a špetkou té humanity, která je snad v každém z nás. Alespoň doufám...
Funebrák (1932)
2,5* Hlavně za vynikající dialog v poslední třetině filmu a Burianův herecký výkon, který i z téhle slepovánky udělal alespoň trochu koukatelný film.
Vyšetřování ztráty třídní knihy (1997) (divadelní záznam)
Protože tenhle kus je úplně nejblíž absurdnímu dramatu, kteréžto opravdu miluju. Pánové, skvělé!
Záskok (1997) (divadelní záznam)
Hodnoceno optikou záznamu divadelní inscenace. Měřítka , která by se vztahovala na film, jakožto svébytnou kategorii, by v tomto případě byla mimo mísu. Dobrá zábava, ale pánové Smoljak a Svěrák mají ještě pár rozhodně lepších kousků: třeba Lucernu, Maryšu a jiné :-)