Miroslav.Zac

Pokud je váš život růžový až k poblití, máte buď kliku, nebo je vaše rodina naprosto šílená. Tinja žije v té druhé a protože je sama lehce labilní, ujme se vejce havrana (poté, co zabije její matku) a vychová ho k "obrazu svému". Už to samo dává tušit, že tenhle film není jen tak obyčejný horor. Že za ním stojí něco víc, snad soužití holčiny a té divné věci symbolizuje nějaký vztah, na konci přetransformovaný v přerod osobnosti, nebo že oškliví jsme jen uvnitř, ne na povrchu (tady to platí doslova), a prostřednictvím tohoto bizáru nám tvůrci předávají nějaké lidské moudro.

Umělecké horory moc nemusím, protože mě často vnitřně neuspokojí natolik, abych jejich shlédnutí nepovažoval za promarněný čas, v tomto případě si ale nestěžuju, protože příběh o vyšinuté ženě, která se svérázným způsobem snaží žít v minulosti, popírat rány osudu nebo se s nimi porvat po svém, mě "příjemně uspokojil."

Filmy, kdy až na konci zjistím, že jsem jejich děj absolutně nepochopil, jsou mým prokletím, ale zase na druhou stranu se cítím tak nějak povzneseně, že jsem aspoň na chvíli pronikl do uměleckou myslí stvořeného světa, který nedává smysl, ale do kterého by drtivá většina mých vrstevníků ani proniknout nechtěla, protože by je to absolutně nebavilo. Nebo neuspokojilo, což je vlastně totéž.

Jak je u Arofonského zvykem, pointu jeho příběhu jsem zase nepochopil. Je to o dvou manželích, žijících v domě, nebo o domě, v němž žijí dva manželé? Je to o ztrátě soukromí nebo absurdním lpění na něm? Je to o zboření pomyslné hranice nebo tvoření jiných? Je to o nějakém skrytém symbolu ženství? Já fakt nevím... a to je na tom asi to nejlepší.

Pro mě, jako pro fanouška steampunku, je WWW téměř dokonalým příkladem toho, jak by měl žánrový film vypadat. Navíc poukazuje na to, že blackwashing je fenoménem jen poslední doby, protože původní James West je blonďatý běloch, a nějak si nepamatuju, že by se kolem toho tenkrát dělal vítr.

Naprostá pecka, které může dát míň jak pět hvězd jen naprostý morous.

Neskutečný humor a přitom roztomile jemné.

Nasmál jsem se šíleně, to je pravda. Pravda taky je, že se nasměju pokaždé, když si to znovu pustím, a to už je co říct.

Hlavní devizou Willových postav je ukecanost, což využil i tady. Film se nese v duchu akce, humoru a hláškování a nenajdete v něm místo, kdy byste se nudili při čekání na další akci. Animáků, které mě vyloženě baví, je velmi málo, ale Špióni v převleku k nim patří.

Od dob RECu mám dojem, že se všechny madridské horory točí v jednom a tom samém strašidelném domě... každopádně skvělá strašárna s parádní temnou atmosférou.