tempus

Julianne Moore má v osudu, hrát ve filmech odehravající se v 50. letech (Hodiny). Všichni se snaží aby to bylo autentické tak, že když jsem na to v televizi narazil v mém diváckém pravěku, tak jsem si byl jist, že je to staré 60 let. Moore a Quaid vytvářejí harmonický manželský pár, který i přes problémy chtějí být spolu a tak zrcadlo této dvojice je v Nouzovém východu, kde je DiCaprio a Winslet očividně jedno, co se s tím druhým stane a jest-li bude s ním (Tohle si z filmu pamatuju). A takových manželů ve filmech moc není.

Já říkám, "proč ne", že tento pomník válečnému náletu na přístav v Perlové zátoce na Hawai, začíná jako romantický příběh o dvou přátelích, kteří se zamilují do jedné ženy na pozadí války jako vyjádření toho, že dějiny jsou souhrnem činů jednotlivých lidí. Ale říkám "NE", když se romantická linka vrací a dělá z Pearl Harbor až červenou knihovnu, za kterou by byla jistě hrdá Rosamunde Pilcher. A navíc to nekončí za vrcholem, ale pokračuje a zbytečně ředí zážitek. Nejlepší jsou tady nepochibně natočené válečné scény, které dělají z díla Baye nejlepší katastrofický flim, jaký jsem kdy viděl (lepší než doknce Titanic). Důvod, proč jsem si to vlastně pustil, je ten, že dějepisný odstavec o souostroví za II. sv. války inspiroval nejen tento film ale i seriál Battlestar Galactika ((útok na lodě zakotvené v loděncích Štíru)někde jsem to četl a celkem to sedí).

Připomnělo mi to dost film Na konci světa (z 1/2 z druhé je to úsvit mrtvých od stejného režiséra), ale je hutněji, vtipněji podané. Navíc je o cestování v čase, což je pro mě nejlepší téma.

Abych řekl pravdu, tak jsem se docela bál, že z Rockyho Bolboy (film) se stane zbytečné rozlučení s obdivuhodným sportovcem, když na něj naváže další kapitola (k dolování peněz?). A zdvojování myšlenky V. kapitoly (Rocky trenérem). Po zhlédnutí říkám, že jsem se bál zbytečně, protože hlavní je tady Creed a Stalone se objevuje až někdy po 20 minutách. Jasně je tady vidět, jak se návod na každý díl Rockyho přejde na Creeda. Vlastně jeto výjmečné mezi filmy, že jde o dramatické filmy, které jede jako franšíza, ale jednotlivá pokračování mají smysl a jde v nich o trochu něco jiného (ikdyž to hlavní zůstává), narozdíl od spíše komediálních komixových adaptacích.

Místy to mělo cool kameru (často na pozadí mojí oblíbenou klasiku Blue Velvet), díky které se podívám na další snímky kameramana, ale režie mi až tak moc nesedla. Nutno říct, že to není trágédie narozdíl od Lost Highway. Vlastně to bylo celkově dobré a zajímavé dost, abych tomu dal 4*. 1 hvězdu zkrouhám za mimořádně špatné zakončení děje. Lynch není režisér pro mě (občas se až příšerně nudím), ale ještě jsem s ním neskončil, přece jenom natočil dobrou Dunu.

Když si dám nějaký film, tak většinou doufám, že snímek vyvolá ve mě to, co ve mně vyvolal Birdman; totální vtáhnutí do děje od první minuty, geniálně vypointovaný konec s pochopeným hl. hrdinou a dechberoucí chvíle vedlejších herců. Pokud bych měl říct něco negativního, tak řeknu, že herečky nejsou tak osobité jako herci, takže se mi spojovali do jedné (kromě Emmy Stone).

Celkem zdařilá variace Bonie a Klyde se zajímavou sci-fi premisou.

Znáte ten pocit, kdy máte po filmu přiblblý úsměv od ucha k uchu? Tak se u Darebák tento pocit navodil, ale nebylo to ze začátku jisté, protože první minuty byly extrémě nezáživné. Všechno se to rozjede tím, že Jyn se pokusí utéct svým osvobozencům. Už upoutávka naťukla podvědomě to, že by to mohlo vypadat jako reálný protipól ke Strážcům galaxie, což se vyplnilo tím ,že jsem si na ně vzpomněl (vtipnost si však ponechal, protože neuvěřitelně sem padne). Patos funguje na jedničku a vydařenost snímku vidím i v tom, že jsem rozumněl hl. záporákovi, nižšímu pobočníku Impéria. Camea jsou tady vsazené (a to jsem ságu viděl jen jednou a to před dlouhou dobou) jako poslední dílek do puzzlí (jedino zbytečné je možná to, s C3PO a R2D2). Doufám, že kapitola ságy o Hanu Solovi bude stejně dobrá, protože nové díly válek v hl. linii mě minou (už VII jsem nechal utect), ale na doplňující kapitoly se budu min. těšit.

Krásná dokumentace dvou kamarádů, které mají společného to, že milují jednoho kluka. Občas si pouštím, na místo písní a skladeb, filmové trailery. To, že jsem si tenhle pouštěl společně s Singlemanem má důvod, oboje je o homosexuálech a obojí má až fanaticky vyšperkovanou kameru (obou to prospívá). Postupně mi to také začalo připomínat Scotta Pilgrima. Bylo mi to divné, protože jsem si myslel až do zkouknutí, že je to francouzký film (asi kvůli zpívající Dalidě). Teprve potom jsem zjistil, že je to také z Kanady (mám chůť vidět více kanadských filmů). Uvedu pár vět, které mohly být řečeny ve Scottu Pilgrimovi, ale nejsou; "Kdyby umřel někdo pokaždé, když refrešnu stránku, byla bych na světě sama", "Prolétla jsem byt rychlostí 300 km/h". A kromě toho má i tento snímek skvělý soundtrack.

Extorverti s Pasažeráma (lepší by byli Cestující) budou mít problém, ale intoverti by měli mít z dobré pocity. Režisér se snad na nás cíleně zaměřil. Při sledování jsem měl dojem, jako by šlo místy o variace na Titanic, párktát na Solaris, a několikrát jsem se ocitl na palubě Axiomu (vesmírné lodě z Vall-Eiho) a stejně krát se za film vystřídaly mé emoce (štěstí, smutek,). Moc mě potěšílo, že dvojice Lawrence a Pratt, celou dobu neslezou z obrazu, protože spolu hrají skvotně. Očekávám, že se tato dvojice ve filmu ustálí a stanou se světovou obdobou dvojice Hanzlík-Kolářová. Trailer láká přesně na to, co dostanete (vlastně já jsem dostal trochu více): komorní film, které chce jen prohloubit stopu současného sci-fi. Na úkol vyšlapávání nových cest, kam se člověk ještě nevydal, se obraťte na jiné zástupce žánru. PS: pokud bych chtěl při pobytu ve vesmíru, nějakou robotí společnost, tak Artur je příjmný, ale důvěřovat bych mohl pouze Gertymu