Moco

Už od dětství ji mám rád. Skvělý formát, kdy čte Peter Falk (Columbo) jako dědeček svému vnukovy pohádku, kterou mu zase četl jeho tatínek, když byl nemocný. Velkým plusem jsou skvělé šermířské souboje, ty v paměti zůstanou dlouho, a potom humor - trefné skvělé momenty a postřehy. Ta pohádka má takový nadhled a duši, že si ji já i děti vždy rádi pustíme znovu. „Jak si přeješ“ ;).

Pro milovníky kryptografie, psychologie a dobře zpracovaných snímků podle skutečných událostí, které zásadně ovlivnili běh dějin, se jedná o bonbónek na kinematografickém dortu. Snímek jsem zařadil do osobní sbírky a tu a tam si ho rád s přáteli znovu přehrávám. Podobně skvělý mi připadá také snímek Čistá duše.

Nejoblíbenější film mojí ženy, který jsem díky tomu viděl hned několikrát :) Za mě zajímavý scénář, překvapivé zvraty a divák do poslední chvíle neví, kdo je hlavní postava - zločinec nebo co? Za mě skvělé herecké výkony, kamera i režie. Díky za pěkně strávené černobílé večery.

Na shlédnutí snímku jsem si dlouho počkal. Věděl jsem o něm už roky, ale z nějakého důvodu mě moc nepřitahoval. Nakonec jsem ho koupil svému synovi a společně jsme ho jednoho večera skoukli a moc jsme se u toho pobavili. Za mě skvělý vývoj postavy Charlieho Kentona (hraje Hugh Jackman) a také perfektní vyústění celého příběhu. Posvátné spojení mezi otcem a synem, vliv dětí na dospělé, kteří se pokusí tváří v tvář dětem stát lepšími lidmi... za mě nakonec velké překvapení a díky za pěkný scénář.

Je to jako nořit se do pavučiny vztahů a do pozadí otázek - kdo je konečným vlastníkem firem, kdo drží rozhodující množství akcií a tedy kdo ovládá výrobu, média a ovlivňuje politiky zemí světa? Moc se mi líbí klidný hlas Kevina Stocklina - opravdu zajímavá osobnost. Za mě 100% - aktuální téma, vysoce třaskavé, expertně rozebrané - díky za odvahu a odbornost.

Chudák slečna (paní) Natalia Germani. Je to další devalvace ženství a ctností, které by mohli být zcela normální vlastností. Namísto toho je úpadek považován za „úspěch“. Ano ženy jsou krásné a ta erotika je „přitažlivá“, elektrizující, šokující atd. Ale jaký je přínos? Za mě zklamání z vybraného tématu, i z účasti Natalie Germani. Císařovská tlačí do mainstreamu dojem, že točit porno je „in“ a že žena je „prázdná nádoba“ jako objekt sexuálních tužeb a jako taková je „obdivuhodná“ nebo „úspěšná“. To se nakonec vymstí (už vymstilo) mnoha ženám - holt „revoluce požírá vlastní děti“ jak se říká. Za mě kulturní odpad kinematografie. A to nehodnotím, kameru, „herecké výkony“ nebo hudbu - prostě když vytáhnete z kanálu kus ***, dobře to nasvítíte, natočíte ho ve skvělém rozlišení, dodáte pěknou hudbu a uděláte tomu velkou reklamu - bude to stále jen ***. „Honimírové všech zemí“, jak je nazval J. Budař ve filmu Román pro muže, se mou možná nebudou souhlasit. To že hlavní postava umírá v mladém věku je asi jediným tragickým mementem pro ženy, které by její „úspěchy“ chtěli opakovat, není to však uměleckým mementem, ale faktem ze života. Čeho se ale obávám je to, že kultura (filmová tvorba) by měla divákům předávat nějaké hodnoty - co si režisérka scénáristka (nebo představitelka) vytyčila jako cílovou hodnotu svého filmu pro diváky? Jednou mi v divadle kdosi řekl, že umění má „šokovat“ - to je přesně ta mýlka, kterou pravděpodobně trpí i tento snímek. Ano chápu argumenty, že jsou tam mementa z prostředí vrcholového sportu a toho, jak se tělo odděluje od duše (osobnosti) a dívá se na něj jako na „nástroj úspěchu“ - paralela ve sportu i v pornu. Zatím jsem v tom PR žádný morální postoj nezachytil... porno dělá PR a pro poučení si musí divák dojít sám...

Zajímavé souvislosti mezi desetiletí připravovanou politickou agendou, stoupajícími cenami potravin, krachováním malých farmářů a nabídkou "nových forem lidské výživy" v podobě výrobků z červů a kobylek. Nemyslitelné se stává skutečností a otázkou je, proč jsou nuceny ke krachu malé farmy a velkochovy zůstávají nedotčeny nebo jak může u všech všudy chov krav ovlivňovat globální oteplování? Nejprve to nedává smysl, ale poté začínají jednotlivé události zapadat do celkového obrazu, který se spíše začíná jevit jako dlouhodobě připravovaný plán. A jaký má být cíl a výsledek plánu? No to ať si každý promyslí po shlédnutí snímku a vlastním výzkumu sám. Závěry jsou za mě zajímavé.

Pokud od pohádky čekáte trefné postřehy o životě a jeho zákonitostech, potom Perinbabu oceníte. Svižný příběh, který si neláme hlavu s logickými mosty, což je pohádkově osvobozující, koření Jakubiskův humor, zpodobnění i fantazie.

Snímek se pokouší o rekonstrukci osudů několika lidí, kteří se rozhodli nabourat vysílání čínské centrální televize a odvysílat dokumentární snímek, který by dokázal rozbít celostátní propagandu proti mírumilovnému duchovnímu hnutí, které komunistická strana prohlásila za „nepřítele“ určeného k vyhlazení. Filmový tvůrci pátrají po tom jaké byli jejich motivy, co v Číně prožili než se k tomu odhodlali a jaký dopad mělo narušení vysílání na miliony lidí po celé Číně. Rekonstrukce vzpomínek a událostí pomocí 3D animace kombinované s živým dokumentárním snímkem je poměrně oblíbený formát. Umožňuje rekonstrukci událostí bez náročného filmování. Podobně využil animaci Ari Folman ve snímku Valčíck s Bašírem. Snímek Věčné jaro je hlubší materiál vypovídající o současné Číně, ale také o dnešní době. Tolik věcí, na které se díváme do historie s katarzí, se odehrává i dnes. Problémem však často je, že to málo koho zajímá právě ve chvílích, když se to odehrává a dá se s tím něco dělat. Historie se snadno kritizuje z pohodlí obývacího pokoje při sledování dokumentárních snímků. Ale současnost se píše někde tam venku. A právě o těch, co tu historii napsali, je tento snímek. Hrdinové snímku jako Liang, „Náklaďák“ Čcheng-ťün, Liu „Velké moře“ , „Bráška“ Lei nebo „Opičák“ Hou neseděli a odmítli se dívat na to, jak se společnost sesouvá pod vedením totalitního režimu, který zneužívá média i justiční systém. Pro mě velice inspirativní snímek.  Scénář částečně vychází z páté kapitoly knihy Jatka (C-press 2015) od Ethana Gutmanna, s nímž jsem se několikrát setkal v Praze.

Investigativní dokumentární snímky jsou v podstatě přímým přenosem vyšetřovacích metod. Jsou zajímavou a důležitou „rozcvičkou rozumu“ a někdy dokonce suplují policejní vyšetřování, které není zdaleka tak přesné a podrobné jako vyšetřování novinářů. Za každým podobným počinem stojí také notná dávka odvahy a desítky hodin náročné analytické práce i práce v terénu. Za mě si každý podobný snímek zaslouží, abychom mu věnovali patřičnou pozornost.