Lennie

Další dechberoucí majstrštyk Davida Finchera, který mě fascinoval více než Benjamin Button a přibližně stejně jako Se7en. Něco tak šíleného jsem opravdu už dávno neviděla. Michael Douglas v hlavní roli se opravdu mění před očima, klaun na začátku byl jako vystřižený z Toho Stephena Kinga, Sean Penn působil tak naivně, až to nebylo možné a od začátku až do konce člověk neví co je pravda a co lež. Ačkoli taková detailní naplánovanost a preciznost je dost zavádějící, film to je báječný a v mých očích si méně než pět hvězdiček nezaslouží.

Hodně zvláštní film, jehož pochopení asi záleží na úhlu pohledu. Celý příběh mi asi bude ještě dlouho vrtat hlavou. Nicméně ten film je úžasně zracovaný, doplňuje ho krásná hudba a Jake Gyllenhaal v hlavní roli je opravdu nepřekonatelný...

Krásné. Chvíli po filmu jsem neměla slov...nechápala jsem, že mezi současnými romantickými slátaninami se najde něco tak...vkusného. Divák, po vzoru všech ostatních filmů, očekává, že hlavní hrdinka na svého muže zapomene (nechápala bych ji, na tak okouzlujícího Gererda Butlera budu dlouho vzpomínat :-)) a film tak ztratí kouzlo. Naštěstí Holly nezklame :) Stejně jako nezklamala Lisa Kurdow a hned na začátku mě rozesmála ("Jsi svobodnej? Gay? Máš práci?") P.S. I love you je prostě kouzelný film, kterým se dobře zahání nudné odpoledne...

Tento film je neuvěřitelně lidský, krutý, svým způsobem i opravdový a má vlastně jednoduchý příběh. Přesto dokonale zobrazuje lidský vzestup, pád a jeho následky. Zaujalo mě na něm, že hudba se zde ozývá jen v málo okamžicích, jeho hudbou jsou slova Morgana Freemana, který ukázal, že je mistr svého řemesla.

No ne, jaké to překvapení. To jsem opravdu nečekala (značná ironie). Další ze série poučných srportovních filmů, které mají dokázat motto Tří mušketýrů...příliš předvídatelné, ale slušně koukatelné, žádné překvapení, ale ani zklamání...

Efekty a zpracování filmu by bylo i za deset (přeskakování mezi mysteriózními částmi a pasážemi z romantických teen-komedií bylo nenucené, tak jak to má být), ale ten příběh prostě...pokulhává. Kdybych neznala knížku a nevěděla, jakou má všechno spojitost se závěrečným dílem, asi bych byla hodně zklamaná. Naštěstí tam nechali spoustu zajímavých momentů...nejvíc mě ale stejně pobavil "sjetý" hlavní hrdina :D Docela mě překvapilo, že všichni v tomto díle jsou takoví...staří (ano, já vím, že čas se nedá zastavit, ale staře působil snad úplně každý školou nepovinný) a taky Draco Malfoy byl správně šílený (myslím, že k Hamletovi ho už někdo přirovnal a já s tím plně souhlasím). Opravdu je škoda, že z knížky museli vycucnout jen to nejnutnější a vypustit např.skoro všechny vzponínky na Voldemorta a jeho rodinu, které mě v bavily snad nejvíc. Ale jinak opravdu vysekávám poklonu před Davidem Yatesem, který to zvládl asi nejlíp, jak se dalo...

Myslela jsem si, že Comeback je první český sitcom, na který se dá dívat. Ovšem jsem zapomněla na Hospodu. Comeback sází víc na momentální vtípky, Hospoda na absurditu situace. Pravda, žádný český seriál nedosáhne úspěchu jako ty zahraniční, ale na některé se dá aspoň dívat...

"Klepání, cink, a už psaní mám" :-) Jeden z hloupoučkých anglických "Večerníčků", který neoslní, ale ani neurazí. Má vše, co se od něčeho takového očekává: Chrabrého hlavního hrdinu, nakažlivou ústřední melodii a trochu nezáživný děj.

Má učitelka češtiny tento film striktně odsoudila v porovnání s Nebezpeřnými známostni (1988) a Valmontem (1989). Bála jsem se, že převedení historické látky do současnosti skončí stejně špatně, jako v případě Romea a Julie Baze Luhrmana. Byla jsem překvapená, v některých částech přímo nedšená. Příběh zůstal stejně odporný (pravda, měla jsem možnost shlédnout jen Valmonta), některří herci mi do rolí seděli mnohem víc než při starších zpracováních (Ryan Philippe a jeho andílkovský úsměv, který mrazí, S.M.Gellar se svým sobeckým vzhledem a vystupováním, Reese Whitterspoon jako vtělení panenství.), úžasná hudba a ten závěr... Ano, klasika by se možná neměla předělávat, ale v případě Nebezpečných známostí se nejspíš autorovi povedlo něco nadčasového, co vystihuje nejen společnost 18.století, ale dokáže zasáhnout i v tom 21.

Další z důkazů upadající české kinematografie. Vy nám taky, šéfe! mi kvalitou i obsazením připomínal české seriály typu "vékávéčka", příběh by nebyl špatný, kdyby byl lépe zpracovaný a vtípky měly do vtipnosti trochu daleko.