Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Horor
  • Dokumentární

Recenze (303)

plakát

Americká krása (1999) 

90%. Nestává se mi to často, ale u American Beauty jsem s každou další projekcí postupně objevoval střípky dokonalosti, které tento snímek skrývá, a od tříhvězdičkového shlédnutí jsem se dostal až k plnému hodnocení. Americká krása si vás možná nezíská hned, ale když se na ní podíváte dvakrát, třikrát, začnete si uvědomovat, jak režijně bezchybné a výjimečně kreativní dílo to je, dílo, kde každý dílek skládačky má svojí funkční hodnotu, kde i zdánlivě nevýznamný objekt v záběru jako květina nebo igelitový sáček v důsledku zapadá do tohoto uměleckého díla jako celku. A charaktery, které se mohou zdát šablonovité, v kontextu narace fungují, a to možná právě proto, že jsou šablonovité, to totiž nemusí být vždy na škodu a nearchetypální příliš sofistikované postavy by mohly naopak způsobit překombinovanost a potlačit tak kvalitu scénáře, který tu hraje jednoznačný prim (především v souvislosti s vývojem postavy Lestera). Sam Mendes postavil na základech Ballova perfektního scénáře geniální strukturu scén, kdy se zcela exkluzivně daří každou další scénou posouvat naraci dopředu a žádná tu není navíc nebo zbytečně. Když navíc k tak speciální souhře scenáristy a režiséra, který scénář na sto procent pochopil (a to bylo bezpochyby to nejdůležitější pro takový výsledek), přidáte jeden z nejúchvatnějších, nepřirozenějších a nejobdivuhodnějších hereckých výkonů v dějinách kinematografie (ano, pochopitelně je řeč o Kevinu Spaceym), který jsem ku mému neprospěchu dokázal docenit až na poněkolikáté, nakonec - i přes možnou prvotní nejistotu - dojdete k tomu, že American Beauty je v podstatě dokonalý film. A to nelze říct o drtivé většině filmů včetně řady těch kultovních a globálně uznávaných. A to si zaslouží velkou úctu a uznání.

plakát

Mafiáni (1990) 

95%. Goodfellas je strhující ódou za záporné hrdiny, z kterých se sice nesnaží přímo dělat hrdiny kladné, nicméně způsobem suverénního vypravování (tradičně u Scorseseho) bezděčně vytváří pocity, které v divákovi přestávají evokovat dojem rovnice "mafie = zlo" a v zásadě schvaluje myšlenku, že účel světí prostředky a že být členem mafie vlastně není tak špatné ani nemorální. Scorsese poukazuje excelentní a troufám si tvrdit i nepřekonatelnou formou (ačkoli dle názoru mnohých v minulosti již překonanou - čím jiným než Kmotrem) ani tak ne na samotnou činnost mafie, protože o tom, co vlastně mafiáni přesně dělají pro to, aby získávali bohatství a moc, se tu příliš nedozvíme; naopak obrovské množství informací a přehledu získáme o mafiánské kultuře, která se chová velmi podobně, jako skupina simulující specifický národ a jeho zvyky - eticko-morální pravidla (líbání při pozdravu, přísný dresscode), všemi respektované zákony až do té doby, dokud nejde do tuhého (vendeta, omerta), zdánlivě nekončící "rodinná" loajalita (která však přímo úměrně s vzrůstajícím vlastním nebezpečím zákonitě přestává fungovat), to jsou všechno specifika sociální skupiny, o které nás učí prakticky pouze filmy (zvlášť ve střední Evropě, kde domácí mafie prakticky neexistuje). A když jsou to filmy jako tento, které kromě mnohých věrných kulturních specifik umí předvést i brilantní kameru (dlouhé švenky, thrillerový "zoom"), důkladnou práci se scénou (sledování Henryho) i improvizovanou genialitu (příklad za všechny - večeře u Tommyho mámy), perfektní herecké výkony (De Niro, Pesci i Liotta nepřestávají překvapovat) nebo stylovou hudbu doplňující už tak neskutečně autenticky nasimulovanou atmosféru sicilské mafie působící v USA (Tony Bennett je geniální), pak nemohu jinak, než slintat blahem. Film, který se nesnaží prorokovat, nesnaží se šokovat nějakou významnou narativní linií, protože ta je velmi jednoduchá, ale daří se mu v nadprůměrné stopáži upoutat pozornost diváka prolínáním fascinujících scén natolik, že ty dvě a půl hodiny utečou jako dvacet minut. Téměř dokonalý film od tvůrce, jehož považuji za vůbec největšího režiséra všech dob. I always wanted to be a gangster.

plakát

Dvanáct rozhněvaných mužů (1957) 

90%. Jak už bylo mnohokrát řečeno, 12 Angry Men je důkaz, že k superkvalitnímu filmu nepotřebujete desítky milionů dolarů, drahé profesionály z oblasti vizuálních efektů nebo promyšlenou a propracovanou výpravu - stačí superkvalitní scénář, pár výborných herců, špičková režie a pětihvězdičkový film se může klidně odehrát v jedné obyčejné malé místnosti se stolem a židlemi, kde není třeba víc, než dialogy. Hlavně, že to funguje.

plakát

Kravaťáci (2011) (seriál) 

95%. Slabší rozjezd v 1.sérii, kdy se člověk poměrně dlouho rozkoukává a rozhoduje se, jestli dokáže Harveymu, Mikeovi a ostatním důvěřovat. Herci se s postavami sžívali postupně, stejně jako tvůrci s právnickým prostředím a manipulací s postavami a jejich vztahy. 2.série, o třídu lepší než první, ukázala, jak se s tím všichni poprali a ta vyšperkovaná struktura nakonec zasáhla přímo do srdce. Vypracované a skvěle zahrané charaktery (především Patrick Adams ukazuje, co v něm je), vztahy do sebe zapadající, zajímavé, rozmanité a napínavé právnické případy, potřeba po skončení dílu vidět okamžitě další. Nelze nezmínit také geniálního Ricka Hoffmana v roli, kterou jsem v ostatních seriálech postrádal - v roli "záporáka", kterého prostě nejde nemilovat. Suits po slabším úvodu aktuálně už splňuje vše, co má perfektní seriál splňovat - sžití s postavami a dějem, jako by šlo o váš život, a touhu po tom, aby to nikdy neskončilo. Nejoblíbenější postavy: Mike, Rachel; Nejoblíbenější série: 2.

plakát

8. míle (2002) 

70%. S odstupem času, i když trochu paradoxně, se mi film líbí víc, než v dobách, kdy jsem sám chtěl být tvrdým raperem (jako každý malý kluk, co se narodil v 80 - 90. letech). Obecně mám v poslední době tendenci nahlížet na životopisné filmy více dokumentárníma očima a jsem ochoten leccos odpustit, především po technické stránce, na druhou stranu v některých aspektech jsem naopak přísnější, to hlavně v autentičnosti a přesnosti příběhu. Tady jsem odpustil řadu věcí, které by mě za jiných okolností přiměly snížit hodnocení, ale v příběhu je 8 Mile velmi silná a proto jsem hodnocení z původních tří navýšil na čtyři. Navíc, kupodivu, Eminem jako herec je velmi slušný.

plakát

Útok vraždících rajčat (1991) 

15%. Nemůžu se rozhodnout. Jestli do tohoto filmu někdo investoval, aby zesměšnil hollywoodskou snahu vytřískat peníze snad z každého druhého námětu, pak je to dokonalé dílo hodné muzejního uznání. Je-li to však myšleno vážně, pak se obávám, že tvůrci buď už hodně dlouho něco berou, a nebo by něco měli začít brát.

plakát

Avatar (2009) 

65%. Mnoho povyku pro nic. Tedy ne úplně nic, Cameron si dal záležet, ale filmová revoluce? Ani omylem, technologický zlom možná, ale to je tak vše. Cameron byl s Avatarem ve správnou dobu na správném místě a budovaný kult okolo něj je jen obrovský hype.

plakát

Pařba ve Vegas (2009) 

85%. Jedna z nejlepších komedií posledních dvaceti let.

plakát

Simpsonovi ve filmu (2007) 

50%. Upřímně řečeno, čekal jsem daleko velkolepější, silnější a vtipnější příběh, když už se po dvaceti letech rozhodli udělat ze Simpsonů film. Rozhodně si nemyslím, že to bylo špatné. Ale mohlo to být minimálně o třídu lepší. Nicméně odráží to skutečnost, že i ze seriálu už se pomalu vytrácí to původní kouzlo a ze Simpsonů se stává "jen" velmi dobrý seriál. Hold nápadů nemůže být neomezeně...