Plivu na tvůj hrob

Remake z roku 2010, rozhodně patří mezi mé nejoblíbenější Rape & Revenge Horory. A jelikož se dneska chystám na Zarchiho přímé pokračování (hodnocení a stopáž vypadají katastrofálně), tak jsem samozřejmě nemohl vynechat tenhle můj Hororový retro rest. No, za mě je remake lepší, ale beru ohled na stáří snímku. Hodně tu ale chyběla hudba, bylo to takové prázdné. Každopádně, hlavní herečka byla hezká, mělo to drsnou atmosféru, znásilňovací scény, jsou natočené celkem dobře, co se týče odplaty, tak nejlepší scéna byla asi ta ve vaně, zbytek byl co se týká brutality rozhodně podprůměr. Věřím ale, že v té době to dokázalo ohromit / šokovat / znechutit. (Full HD, Remastered) (02.06.2022)

Proč je nepoužití hudby považováno za amatérismus? Copak hudbu v normálním životě někdo slyší jen tak ze vzduchu? A pomiňme případné blázny a feťáky. Hudba je podle mě to, co každý snímek oddaluje od reality, i kdyby v něm ukázali nevímco jakkoliv naturalisticky. Napliju na vaše hroby je očištěno od všech těch nešvarů, které v kinematografii dnes vidíme. Podle mě je to jeden z nejrealističtěji natočených filmů, jaký jsem viděl. Proč? Dialogy jsou blbé, ale reálné. Nikdo nemluví jak knížka. Poslouchali jste někdy rozhovor dvou vám úplně neznámých lidí? Obvykle snůška volovin, dost často nelogicky na sebe navázaná a hloupá. Většinou se to skládá z krátkých vět, z nedořečených vět, někdy i z nadávek (podle druhu lidí). Ale veskrze je to dialog o hovně, neboli že málo slovy lidé řeknou ještě míň. Tady je to podobné a proto uvěřitelné. Jestli herci hrají špatně? Nevím, mně to tak nepřišlo. Pro většinu to asi bude způsobený tím, že tu nikde není moc prudkých a náhlých střihů a tak ten americkej způsob herectví nepoznají. Viděl jsem lepší filmy, ale taky zatraceně horší. Tohle je prostě průměr. Kdyby to mělo trochu propracovanější postavy (ukázat trošku něčeho z jejich života) nebo tam přidali trochu černýho humoru či cynismu a ne jen osm koulí s nožičkama a jednu Nemesis, bylo by to mnohem zábavnější (takhle se to přeci jen moc táhne). Myslím, že hodnotit tento snímek záporně je opět jen otázkou módy a musíte to hodnotit sami, tak, aby to hodnocení nikdo neviděl. Neboli předsudky (strach z našich proti sobě), předsudky (strach z cizích proti nám), předsudky (strach z naší vlastní reakce na ty cizí). Jo, jestli tohle je oslava násilí na ženách, tak já jsem Panna Orleánská. Spíš je to obhajoba pomsty a ospravedlnění touhy vzít věci do vlastních rukou. (21.07.2006)

V roku 1978 prišiel Meir Zarchi s jedným z vôbec najkontroverznejších filmov vôbec, "I Spit on Your Grave," ktorý bol vo svojom čase zakázaný vo viacerých zemiach, kritici ho pochovali, široká verejnosť odsúdila a tento názor panuje prakticky doteraz. Hlavným dôvodom prečo je film tak zatracovaný je jeho extrémne grafické a brutálne znázornenie znásilnenia ženy. Pochopiteľne, že film nie je pre každého, pretože nejde o zábavný alebo oddychový film, ale ide o film, ktorý poskytuje zamyslenie a realistickú ukážku mučenia človeka druhým človekom s následnou pomstou. Nie je mi celkom jasné prečo je film tak odsudzovaný v porovnaní s debutom Cravena "Last House on the Left", ktorý je po všetkých stránkach horší. Nielenže pôsobí ešte lacnejšie a amatérskejšie, ale Cravenov film je vo svojej podstate ešte úchylnejší a viac manipuluje s ľuďmi, pričom príbeh je to skoro rovnaký. Dôležitým faktorom je, že hlavná hrdinka je inteligentná a pochopiteľne by mohla ísť na políciu, ale aký by to malo efekt, keď po pár rokoch by boli prepustení a mohli v tom pokračovať? Z toho dôvodu sa rozhodne vykonať pomstu sama. Ďalším dôležitým faktorom je to, že Meir Zarchi nevykreslil mužov čisto ako násilníkov, pochopiteľne sú to takí typický "vidiecky burani", ale napríklad ich vodca má ženu a deti, ktoré miluje. Ku kladnému hodnoteniu prispieva aj predstaviteľka Jennifer Camilla Keaton, ktorá síce nie je ani z ďaleka dobrá herečka, avšak jej slzy, krik a strašné zážitky sú veľmi presvedčivé a preto je v očiach diváka sympatická a človek jej jednoducho musí pri vykonávaní pomsty držať palce. Pre mňa je "I Spit on Your Grave" jedným z najlepších exploitation filmov, všetkých čias... (09.04.2007)

Moje první setkání s hororovým subžánrem exploitation. No mohlo to dopadnout i lépe. Americkou tvorbu ze 70. let zbožnuji a maximálně respektuji, ale tohle bylo asi příliš. Když v Boormanově "Deliverance" vojeli tomu tlusťochovi anál, měl jsem nervy v kýblu. Jenže "I spit on your grave" je prostě jenom nechutné a brutální, žádné emoce jsem u toho neměl, akorát jsem se docela nudil. Druhá část filmu s pomstou je zvládnutá o hodně lépe a nestydím se říci, že mne i vtáhla. Zabití retardovaného Matthewa mě spíše rozesmálo, ale scéna ve vaně mi dala zabrat. Rozhodně si tím člověk rozšíří obzory. (02.11.2007)

Z genderového hlediska se jedná o naprosto geniální a revoluční dílo. Zatímco v "Posledním domu nalevo" (1972) zneuctěnou dívku mstili na popud otce její rodiče a v "Thriller - drsný film" (1974) hrdinka zanevřela na svou ženskost, aby se stala vraždícím strojem, zde sledujeme přerod dámičky z New Yorku píšící ženské romány v ženu, která dojde pomsty skrze vědomé uchopení genderu. V sledu sugestivních sekvencí znásilnění se žena stává ryzím objektem (muži ji přenášejí z místa na místo jako věc), ale v nadcházejících sekvencích pomsty je to naopak ona, kdo je aktivní a muži ztrácejí svou dominanci. Cesta k pomstě vede přes podmanění mužů "ženskými zbraněmi", které fungují díky mužským slabostem - od chtíče a orgasmu po po iluzi dominance. Amatérská forma film dotváří k jeho dokonalosti, neboť podvracením norem klasického hladkého stylu neumožňuje empatii a imerzi, ale naopak upřednostňuje myšlenkovou rovinu díla - jednotlivé sekvence i záběry jsou pojaté jako znaky obsahující určitý význam a ne jako části dramatu (což je důvod proč se obávat hollywoodsky vyleštěného remaku, který evidentně sází na hladký styl a povrchní znechucení). - více v recenzi pro A2 (15.10.2010)