Režie:
Bořivoj ZemanKamera:
Jan RothHudba:
Václav TrojanHrají:
Jan Werich, Vlasta Burian, Terezie Brzková, Marie Glázrová, Irena Kačírková, Stella Májová, Milena Dvorská, Miroslav Horníček, Lubomír Lipský st. (více)Obsahy(1)
Král Já I. (J. Werich) má tři dcery – Drahomíru (I. Kačírková), Zpěvanku (S. Májová), nejvíce však miluje svou nejmladší Marušku (M. Dvorská). Ta ho však raní, když mu na otázku – Jak ho má ráda – odpoví, že jako sůl. Král Marušku vyžene a zakáže v království používat sůl. Tím však způsobí mnoho trampot všem i sobě. Teprve návrat Marušky, která tu dobu prožila u hodné stařenky-kořenářky a mladého rybáře (V. Ráž), a dar stařenky – nevyčerpatelná solnička, ukončí všechna strádání a potvrdí se lidová moudrost, že sůl je nad zlato a láska je solí života. V barevné filmové pohádce opět zvítězí dobro nad zlem a moudrost nad hloupostí. (Česká televize)
(více)Recenze (666)
Krásná pohádka, ve které se vše snoubí na jedničku s hvězdičkou, nádherně napsaná, vtipná, zábavná, poučná i s moudrem na závěr, výborně zahraná, všichni zúčastnění zaslouží smeknutí klobouku, mladinká Milena Dvorská je tak půvabná, až se tají dech, no a Jan Werich s Vlastou Burianem jsou nepřekonatelní, jejich hlášky jsou dnes součástí běžné mluvy.. Netuším, kolikrát jsem tuhle pohádku viděla, nicméně vím jistě, že ji ještě uvidím, patří k mým nejoblíbenějším.. ()
Odjakživa jsem nesnášel kulisové záležitosti, dvojnásob pokud šlo o pohádku. Proto u mě vždycky vítězila slovenská "Soľ nad zlato". Veškeré magično solného prokletí je nahrazeno směšnou úřední konfiskací a celé to má šedivý civilní podtón, i když nadpřirozena je tady více, než ve zbylých pohádkách Bořivoje Zemana dohromady. Díky Werichovi a Burianovi si určitě zaslouží víc, ale jako pohádka na mě zkrátka nikdy moc nefungovala. ()
Za prvý nevim, co to je, za druhý mě to uráží aneb samolochtací Vlasta, neodolatelný Fanda na hranicích, trio podivných princů a bába kořenářka v pohádce, ve které se báječně zrecykloval předchozí Werichův monstrprojekt z Rudolfinské Prahy. Musím dodat, že mě velmi baví dobová diskuse kolem pohádek 50. let, kdy je vlastně všechno kromě Krasomily špatně. Například Film a doba se v roce 1957 ptá, zda autorský přístup Jana Wericha měl vůbec právo na transpozici české spisovatelky, která se nemohla bránit? A především, Werich nic nového české flmové pohádce nepřinesl! :D ()
Lidová klasika, které nemám to srdce ubrat ani hvězdičku. Ono ale také není proč. Už jen všechny společné scény s mistry Werichem a Burianem v čele s "přiměřeným" vařením zahánějí myšlenku na jakékoli nižší hodnocení. Takže- mám několik oblíbenějších pohádek, ale tahle veselohra se k pravé podstatě tohoto krásného žánru blíží snad nejvíce. 90% ()
I v padesátých létech, kdy vznikal převážně škvár o sovětských osvoboditelích a budování socialismu se občas podařilo natočit krásný snímek. Sůl nad zlato si nedovolila politizovat a ohýbat ani vládnoucí rudá zvěř. A tak vznikla filmová verze této krásné národní pohádky zahraná tehdejším hereckým výkvětem. Jan Werich v té době už pochopil jak se vše asi bude v republice dále vyvíjet, Vlasta Burian to už bohužel s jistotou věděl a řekl bych, že je to na něm i částečně vidět. Ač hraje naplno, znalý divák vidí, že ten vysportovaný komik je pryč a místo něj tu máme zestárlého muže... To mi dnes kalí tu dětskou radost z tohoto krásného příběhu, když sleduji kejkle pana krále a jeho komořího. Samozřejmě nelze vynechat tehdy krásnou Marušku Milenu Dvorskou, Irenu Kačírkovou ad. * * * * ()
Galerie (19)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (46)
- Při natáčení scény snídaně pro tři prince řekli pánové Miroslav Horníček (princ krásný), Miloš Kopecký (princ chytrý) a Lubomír Lipský (princ chrabrý) režisérovi, že princové určitě nezapíjeli jídlo vodou nebo čajem a chtěli víno. Po páté lahvi režisér nařídil přinést čaj. (raininface)
- Král rozťukává vejce o skleničku, jenže místo vejce se rozbije sklenička. Král říká, že vejce je natvrdo a zmáčkne ho, jenže vejce natvrdo není a rozmáčkne se mu v dlani. Úplně stejná věc se stane milionáři Simonidesovi ve filmu Hej-rup! (1934). Obě postavy ztvárnil Jan Werich. (Jan.Kanak)
- Když se Já I. (Jan Werich) topí v bažině, tak je namočen jenom po pás. Jakmile "najde pevnou půdu pod nohama", tak je jeho oblečení po pás od bahna. Ale v další scéně je od bahna až po krk. (Aknah)
Reklama