Inspirace

Musím filmu odpustit, že byl patrně reklamou na skleněné výrobky, jejichž prodej zřejmě stagnoval (kdo by také po válce investoval do skla), a propagací národního sebeuvědomění. Musím mu odpustit i to, že proces inspirace skláře, tedy rámcový příběh, je banální a schematický. Zakázka soudruhů byla patrně jasná ... Pamatuji si jen vlastní příběh odehrávající se v jiskřivé kapce, kde se Zemanovi podařilo vytvořit svět sám pro sebe, svět skrytý právě před onou propagandou, banalitou a schematičností, která ho obklopuje ve filmu i mimo něj. Překrásná hra barevných světel, sudkovských stínů a oné křehké pomíjivosti je naopak zářivým únikem před tím, čím se film patrně měl stát. (09.07.2014)

Tenhle Zemanův kraťas rozhodně není tak špatný, jak zde někdo tvrdí. Určitě se filmeček nedá srovnávat s Vynálezem zkázy, či Čarodějovým učněm, ale i tak má svůj půvab. Fantaskní mikrosvět v dešťové kapce jakoby byl z pera nejlepšího pohádkáře Hanse Christiana Andersena. Teprve po tomto filmu dokážu přiznat určitou nevelkou míru uměleckosti skleněným figurkám. Labutě, koníci a rybičky z barevného skla asi přeci jen mají něco do sebe. Jako DVD bonus by to určitě nebylo k zahození. (25.01.2007)

Tentokrát vynikající vizuální stránka, která plně vyvažuje alespoň mně nesympatický námět o tom, jak kapky deště inspirují k milostnému dopisu. Docela dobré, trochu surrealistické, trochu reklama na um českých sklářů. Neočekával jsem od toho mnoho, ale asi právě proto mi to přišlo docela zajímavé a kvalitní. (10.09.2009)

vypadá to celkem zajímavě. postavičky ze skla jsou krásné a všechno je moc pěkné, ale nějak mě to nezaujalo. nejsem bohužel sklářem, abych to docenil. je špatný, že u nás byl animovaný film brán podle státních orgánů jen jako zábavička pro dětičky. a naopak z pohledu tvůrců animáků byl brán jako umělecké dílo. a tady je to vidět ještě mnohem víc. tohle není pohádka pro děti, i když jim to pořád někdo v telce vnucoval. tohle se podle mě ani dětem líbit nemohlo. jen kvůli Zemanovi 3 *. (18.01.2006)

Kdo má alespoň trochu fantazie, musí toto dílo docenit. O jeho kvalitě svědčí i to jak moc se mi líbil a jak hluboce se do mě vtiskl, když jsem ho jako malé dítě viděl v televizi a to jsem ještě o nějakých uměleckých a technických kvalitách neměl ani ponětí, prostě mě to fascinovalo. Sám jsem rád kreslil a film začíná záběrem na muže, který kreslí návrhy na skleněné figurky a nedaří se mu, tak hledá inspiraci v přírodě. Sklo jako voda, voda jako sklo a odrazy světla, skleněné rybičky ve skleněné vodě, dočasný, pomíjivý tajemný svět ve vodní kapce stékající z listu, vše se rozplívá a muž usedá ke své tvořivé práci. Když jsem se na to nyní víc než po třiceti letech znova podíval, překvapilo mě, když jsem si uvědomil, jak moc mě Karel Zeman ovlivnil a nasměroval v mém tvořivém životě a jak kultivoval moji představivost a fantazii, a tímto dílem to začalo. Je až neuvěřitelné co dokázal vytvořit s kýčovitými skleněnými figurkami. Osobitost Karla Zemana nemá na celém světě obdoby, animační postupy se učil sám „na koleně“ se svým týmem často v nepříznivých podmínkách, zdlouhavě vytvářel neuvěřitelná umělecká díla, obdivován ve světě a často nepochopen od soudruhů v Československu. (13.02.2023)