Opičí muž

Vybrat si coby režisér jako svou prvotinu tenhle typ filmu, to chce hodně jasnou vizi a neochvějnou vůli. John Wick z Indie prahnoucí po pomstě nenudí, ale ani zrovna neinovuje. Určitě je fajn, že se prakticky nerozvíjí žádné patetičtější dějové linky, které se samozřejmě dost nabízejí (až na jednu, tak trochu povinnou, vysvětlující motivaci hlavního hrdiny k cestě vykoupení) a děj se soustředí výhradně na krvavou odplatu s co možná nejmenším použitím typických zbraní (asi největší kontrast s JW). Dev Patel byl vždycky sympaťák a jelikož dokázal svoji dvou hodinovou prvotinu s velmi náročnými akčními sekvencemi poskládat tak, aby měla hlavu a patu, zaslouží smeknout imaginární klobouk - 75%. (01.04.2024)

"Opičí muž" představuje dnes na poli akčního filmu podobné zjevení jako svého času první "John Wick", ale má ještě zásadní body navíc za ohromné srdíčko. Je nesmírně sympatické, že tento přímočarý a současně formálně vydřený bitkovací biják o pomstě vznikl coby vysněný autorský projekt, dokonce ještě vyvzdorovaný vůči všemožným protivenstvím. Dev Patel, kterého všichni vnímají jako herce citlivě charakterních rolí, se tu vrací do svého dospívání, kdy na soutěžní úrovni praktikoval takewondo. Respektive jde ještě dál do dob, kdy nadšeně sledoval fyzicky uhrančivé a emancipačně formující bijáky s Brucem Leem. Krom toho také zúročuje svou poučeně diváckou erudici vůči akčním filmům s bojovými uměními a jejich západním, dálnovýchodním i indickým milníkům z nadcházejících dekád. Jenže "Opičí muž" nepřináší pouze nadšenecké reference, které Patel přiznává a vyzdvihuje. Dokáže na nich zcela soběstačně stát a posouvat je dál - ne nutně nějakou sofistikovaností či cílenou pompézní radikalitou, ale čistě léta kumulovanou touhou ukázat, co v sobě nosí. Pomyslnému ringu akčního žánru poslední roky kralovala stáj 87eleven. Ta sice stále ještě dokáže občas vycenit zuby s každým novým "Johnem Wickem", ale protože se její styl stal standardem mainstreamu, působí už značně okoukaně i vyčerpaně. Patel a jeho tým v této analogii představují ony mladé, dravé a hladové otloukánky a outsidery, na které si nikdo na začátku nevsadí, ale na konci souboje mají na své straně srdce celého davu. Patelova kombinace bollywoodské barevnosti, eklektické multikulturnosti (ve smyslu estetické, žánrové i co do tradic bojových umění) a vše prostupujícího nadšení by sama stačila na ozvláštnění a vítězství na body. Ale pak je tu ta přízemní, bestiální choreografie a především nevídaná kamera, jež je dílem nováčka Stephena Renneyho povýšeného z kaskadéra na vodiče kamery, které svou dravostí, syrovostí, nekompromisní fyzickou energií a divokou dynamikou trhají usedlou konkurenci na kusy. (05.04.2024)

Dev Patel debutuje na režisérskej stoličke a ide mu to sakramentsky dobre. Je cítiť, že do Opičiaka bolo vložené maximálne úsilie. Kamerou dravá, vizuálom správne vystihujúca atmosféru filmu a s hudbou umne a účinne pracujúca podívaná. Berie si  inšpiráciu všade možne, no zasadením a využitím indickej kultúry si razí vlastnú  cestu na poli žánru. A tá akcia keď nastane, stojí teda za to. Sú tu dve také väčšie, kde prvá nie je síce taká učesaná, no správne podáva rozpoloženie a nie plnú pripravenosť hlavnej postavy. Tá finálna, kde je už náš Opičiak pripravený na realizáciu svojej pomsty, bola veľmi uspokojivá a zaslúžená, drsná, živelná a kvalitne nasnímaná (kompozícia pri niektorých scénach je mňamková). A celkový záver tomu všetkému dal náležitú bodku. Čo by som vytkol, tak minulosť hlavného hrdinu v strede filmu, prišla mi tam naviac, postačili by tie útržky, čo boli vyjavené už predtým, takto to zbytočne narušilo štruktúru a tempo. A ak by som ešte veľmi chcel niečo vypichnúť, tak by to bola jednorozmernosť väčšiny postáv, ale nechcem to vypichovať, keďže svoju rolu plnili všetky ako treba. Pri finálnom hodnotení som váhal, ale po uležaní idem hore, lebo aj keď tento debut nie je dokonalý, tak ten zápal a odhodlanie, s ktorými bol stvorený z toho neskutočne sršia a ja proste nemôžem inak. Už sa neviem dočkať čo ďalšie nám tento filmár predvedie. (15.04.2024)

Načrtnutá mytologie kolem opičího muže velmi fajn, na debut natočeno s nebývale pevnou rukou a nelze opominout luxusní soundtrack. V podstatě je to "jen" další žánrový revenge movie, ze kterého je ten Jonathan cítit na sto prstů, nicméně Patelův hrdina je přece jen o něco přístupnější a lidštější. Hodně tady dělá to neokoukané prostředí a taky netradiční atmosféra, která působí téměř po celou dobu intenzivně a neotřele. [80%] (05.04.2024)

Dobré to bylo, i když trošku jiné, než jsem čekal. Dev Patel se ukázal být dobrým akčním hrdinou, ale především se mu povedlo ukázat věci jako režisérovi. Umí si hrát s vizuálem a přestylizovanými barvami, krásně navodit dojem dvou světů v indické metropoli a v akci si je naprosto suverénní a jistý. Nápaditě využívá kameru i střih, ale i cover verze osmdesátkových písniček a navíc se ani v nejmenším nebojí krve. Opičí muž je hodně drsná podívaná a v akčních scénách připomene svou špinavostí a nekompromisností Raid nebo Ong-bak a Tom yum goong s Tonym Jaa. Dost tedy zamrzí, že celá tahle vizuální a akční lahoda stojí na tom nejbanálnějším žánrovém příběhu o pomstě, prakticky tu nejsou vedlejší postavy a indický mysticismus má na můj vkus možná až moc prostoru. Pořádně se to navíc rozjede až někdy v polovině, takže jsem z kina odcházel s pocitem, že jsem možná nedostal úplně to, v co jsem doufal. Jako debut je však Opičí muž vyzrálý, nápaditý a evidentně s chutí odehraný i natočený. Dev Patel mě jako tvůrce akčňáků rozhodně bude zajímat. (02.04.2024)