Párty Hárder: Summer Massacre

Vkusná, jemná, svěží letní romantická komedie o strastech dospívání pro celou rodinu, milá k divákovi, prodchnutá laskavým, decentním humorem a sofistikovanými filosofickými moudry, tu nebyla nejmíň deset let. A předtím taky ne. Až náhle hvězda neoliberálně inkluzní kinematografie - Márty, jenž ve svých dílech zcela v souladu s tak pokrokovou asimilační ideologií progresivního světa nechává bezelstně zazářit rozličné tolik diskriminované postižené menšiny, ať už tělesně, mentálně či pohlavně deformované, ztvrdnul ještě víc a oblažil cinefilní svět touto veskrze něžnou audiovizuální alegorií. Alegorií, která zahřeje na duši snad každého zaníceného mravokárce s dokonale ukotveným morálním imperativem, ortodoxní křesťany, zarputilé třicetileté panny z neomarxistických neziskovek a zejména pak skalní funoušky Mádla s Kokotkem, co by je nejraději viděli jako hlavní chod na dánských stolech. Když byl Márty ještě hárd, predickoval jsem, a vsadil bych se s kýmkoliv o své anální panenství, že tohle žádný z banditských Cinezmrdů nikdy neuvede, ani kdyby sodomističní libtardi z Evropské Údie (soryjako, mám rýbu) prohlásili i zoofilii a pedofilii za zdravě neškodné odlišnosti s právem na sebeurčení. No, vzhledem k tomu, že jsem si dneska takhle v hlavním vysílacím čase pyšně nakráčel do Cinemathiefy, by mě teď asi dost bolela prdel a naděje, že jednou budu konečně moci dědit po své zaregistrované ovci se rapidně zvýšila. V obležení všech těch zádumčivých intelektuálů na opravdu nedůstojné balkónové burze (Cinezmrd sice jo, ale ocaď pocaď) mi Márty nestihl říct, kolik čuráků musel vykouřit, avšak poté, co zcela vkusně a oprávněně poslal do piče českou „populární hudbu“, a jednička, na jejíž předpremiéře jsem byl tenkrát ve vesnickém sqoterském kině, které normálně slouží jako veřejné hajzly, rekordně deflorovala Tytrubko, než to nějaký soudruh nahlásil a jiný soudruh přičinlivě zcenzuroval, někdo zjevně konečně ucítil nesmírný potenciál nadějného tvůrce. Takže neváhejte, oprašte klystýry, progelujte sadu na kolonoskopii, vražte si do bradavek sichrhajcky, sjeďte lajnu nějakých těch býčích hormonů, nezapomeňte si kolostomické pytlíky a chutě vyražte i s dětmi (ti malí zmrdi si to bezesporu zaslouží) do kina, dokud to neuvidí nějaký ten eurohujerský Koniáš s pečlivě vmanipulovanou představou, že život je krásný! Čeká vás tam poctivá porce přes hranu přepadlé, veskrze zábavné, v detailech dokonalé a na všechny ty neherce a nerežiséra naprosto profesionální filmařiny. Filmařiny roztomile košilaté, tedy pokud vás u košil neiritují připosrané lemy. A jak už to ve svěžích letních romantických komediích bývá, vše dobře skončí a zapíchá si úplně každý! Tedy každý, kdo není příliš pynktlich na nějaké ty konvenční otvory a praktiky. Těším se na Párty hárdest, všechny zúčastněné už to nebude tolik bolet jako nasucho, cestu mají evidentně víc a víc progelovanější. (19.06.2022)

Asi jsem měl očekávání nastavená trochu výš, protože jsem se neubránil lehkému zklamání. Jasně, místy je to pořád strašná sranda, u které jsem se v kině tlemil nahlas. Ale spousta scén mi přišla jako nevtipná (či trapná) vata, hlavní postavy mi byly dost nesympatické, na můj vkus tam bylo málo Mácháče a hezkých holek, a celkově mi asi jednička se svým výrazně skromnějším rozpočtem přišla tak nějak čistší, a hlavně původnější, protože spoustu toho, co je ve dvojce, už člověk zná z jedničky, a sequely skoro nikdy nepřekonají svůj vzor, což se mi potvrdilo i zde, i když většina lidí to určitě bude vidět přesně obráceně (viz hodnocení jedničky 61 % vs. 81 % dvojky). (14.08.2022)

Naivně sem si myslel, že nejhorší filmy z domácí produkce poslední doby je cokoliv s Langmajerem, Tři tygři ve filmu a Banger. To mi ovšem ještě Česká mutace Netflixu nestihla dát příležitost užít si tento skvostný výblitek dementního a na mysl chorého pacienta, kterým Pohl bez pochyby je. Nevkusná, ubohá, trapná žumpa, hnisavý vřed a totální shit u kterého sem měl chuť všechny zúčastněné umlátit kladivem. Asi nejsmutnější na tom všem je, jak si tvůrci a především Pohl myslí, že je to strašně nad věcí týpek, přesvědčený o svoji výjimečnosti a o celkovém pocitu nadřazenosti jak jeho rádoby hudby, tak jeho rádoby pokusů točit film. Tyhle dementy nám bohužel přihrála doba, kdy stále čeští tvůrci točí laciné komedie pro dementní slepice, mladé čuráky, voliče Zemana a posluchače Kabátů, kdy stále jede Český Slavík a frčí mrtki jako Ewa Farna nebo Ben Cristovao a tohle je na to bohužel odpověď. Je děsivá, stupidní, ubohá, neskutečným způsobem k zblití a hlavně trapná. Je to úplně jedno, jestli jste Sergej Kokot kunda, Řezník, Ortel, nebo Ewa Farna...všechno je špatně. Píčo ty procenta tady a hvězdičky to je co? Krutá demence. (15.03.2023)

Ale no tak hárd no, přes hodinu to jede měkce, wanking povislýho dicka si to kompenzuje něžným oslovováním dívek a pokusy o fekální humor, který nemaj ani nápad, ani smrad... naděje, že to bude radikální vomitózní kefír a český Jackass ztroskotává na situační nedomrlosti a taky faktu, že Marty je trochu režisér po obrně. Na závěr si to celkem příjemně sedne na píštěl, Gutalax zařvou své kultovní ahoj přátelé, suché i čvachtavé gagy najednou pasují a docela to frčí, byť prvenství si z vozíčku v klidu urvou sviňáci z The Tap Tap. Čekal jsem, že to bude radikální scheisse a skutečný vyhlášení války korektnosti, ale je to spíš takový příjemný posezení s kámoši na Mácháči, na kterém si občas někdo vlhce usere do starých trenek. Nic proti, dám to rád, ale můj věnec zůstal vcelku. (29.06.2022)

Ano, opět se mi potvrdilo již zavedené dogma, že Řezník je zkrátka renesanční umělec s nevídaným citem pro detail. I zde totiž dostaneme neuvěřitelnou nálož epicky nekorektního humoru, jenž je citlivě naroubován na příběh tří chlapců, kteří se svérázně vyrovnávají se svými letními láskami na Ibize východu. Všechno od příběhu, scénáře, hereckých výkonů a gagů (nečekaně eskalující dance battle) zde funguje jako fekáliemi a mateřským mlékem dokonale promazaný stroj, takže se před Vámi na ploše čítající 100 minut rozprostře vytříbeně sofistikovaná podívaná, jaká nemá v našem zasmrádlém tuzemském rybníčku obdoby. Pokud tedy máte rádi hudební, herní či právě filmovou tvorbu tohoto extrémně talentovaného člověka, vězte, že Párty Harder – Summer Massacre je tím nejlepším, co nám Řezník (zatím) nadělil. Už teď se vážně nemohu dočkat, s čím dalším přijde příště! (Viděno v kině CineStar Čtyři Dvory České Budějovice) (23.06.2022)