32. srpen na Zemi

Villeneuve viděl film Před úsvitem, a rozhodl se natočit to po svém, ovlivněn ještě trochu raným Wimem Wendersem. A tak sledujeme, jak má nějaká tomboyka (fakt vypadá víc jak chlap, a ne sexy žena) autonehodu a díky ní přehodnotí svůj dosavadní úspěšný a bohatý život modelky a herečky a rozhodne se počít dítě a užívat si života, počínaje pátkem 32. srpna. Proč zrovna 32. srpna fakt netuším a myslím, že ani rejža ne (resp. jen označil pár dní, kdy to jako stálo za to). Díky tomuto detailu jsem totiž od začátku film byl naladěn na mysteriozní nebo surrealistickou sci-fi, ale dostal jsem prostě ukecanou milostnou historku s - pro Villeneuveho typickým - povrchním ponaučením, tentokrát na téma važte si toho, co máte, protože to také mít nemusíte. Je to celé nudné a povrchní obrazem, příběhem, vnitřním příběhem, postavami, a díky tomu i nedůvěryhodné. U postav mi chybí nějaká komplexnost, propracovnost, charakteristika, psychologie. A ta okatá náhoda na závěr (MOŽNÝ SPOILER: v noci na opuštěné ulici natrefíte náhodou na auto se třemi mladíky, kteří zrovna chtějí někoho zmlátit) celou tu nudnou nudu jen korunovala. Btw, nahoře v obsahu uvedený „začátek řady náhodných a katastrofických událostí“ se nekonal, pokud nepočítám jedno bouchnutí dveřmi taxíku do nosu a nález ohořelé mrtvoly, s níž se dále nepracuje. (26.11.2019)

Je jasné, že ide o dielo talentovaného tvorcu, ale je aj jasné, že ide o debut talentovaného tvorcu. 32. august dokáže diváka vtiahnuť, vyvoláva otázky, pocity, dojmy a niekto citlivejší si na konci aj poplače. Podľa mňa však sľubuje niečo iné, alebo kriticky napísané niečo viac, ako nakoniec poskytne. Ono ide vážne skôr o pocitový film, ako o nejaký dramaturgicky pevne vystavaný konštrukt, kde sa všetko zodpovie, práve naopak. Ak sa s Denisom stetnem náhodou niekde na letisku, tak mám na neho ohľadom filmu pripravených zopár otázok. (24.10.2018)

Velice nevšední road-movie s velice jednoduchou (až infantilní) zápletkou, která přerůstá v dobrodružství o dvou lidech, kteří spolu jedou do Salt Lake City za jistým účelem. SPOILER Cestou zažívají jak vtipné, tak nepříjemné věci a vše překvapivě ústí v dramatickém závěru, který opravdu nečekáte. Jen jsem nepochopil ten 32. srpen... :-$ (26.02.2014)

Úmyselne bez tlačenia na emócie, miestami komicky, vizuálne villeneuveovsky podmanivo (ten chlap je zrodený pre sci-fi žáner), skrze krátky road movie výlet vyslovený príbeh skrytej lásky. Nesúrodá, ale o to zajímavejšia dvojka On-Ona. Pocity, s ktorými sa stotožníte a moč často ich pri filme nezažívate. Zvedavosť, ako sa načrtnutá situácia vyvrbí. Príjemné. (24.06.2015)

Od první minuty útočí Villeneuve na vaše smysly prostřednictvím mnoha ruchů a zvuků a společně se střihem, který děj a postavy posouvá na různá místa poměrně zběsile, nebudete vědět která bije. Tedy aspoň já, si předtím o filmu nic nepřečetl. A opět se mi to vyplatilo. Od okamžiku, kdy vznese Simone svou žádost, se začne rýsovat neotřelá road movie smíchaná s lehce podvratnou komedií, která se překulí do drama. Jemně absurdní příběh o lásce a nelásce...o míjení se. Villeneuve mě opět nezklamal. Obsah i forma, je totiž podle mého gusta. (09.04.2022)