Železný dědek

Železný dědek není budovatelským filmem, ale výchovnou veselohrou, radující se z návratu k normálnímu způsobu života po válce. Není to žádné převratné dílo, ani nespoutaná a brilantním vtipem prolezlá komedie, ale díky herecké vložce dvou hlavních hereckých protagonistů dokáže pobavit i v dnešní době. Ten výchovně karatelský styl je po době, kdy hladina morální etiky společnosti rozbředla pod nánosy zuřivě pochodujících německých bagančat, pochopitelný a chvályhodný. Hlavní postavou je poctivý strojvůdce Antonín Matys (velmi dobrý Jaroslav Marvan), zcela oddaný své práci a oblíbené lokomotivě. A když se někdo nechce vzdát svého smyslu života a poslání, tak zatne zuby stejným způsobem. Druhou hlavní postavou je Matysův zeť a začínající strojvedoucí Vojta Jandera (skvělý Otomar Krejča st.), vzorný pracovník, přívětivý společník a čestný člověk s jednou jedinou chybičkou. Nejzápornější postavou je dělník Žejdlic (zajímavý Vladimír Hlavatý), úskočný, závistivý a pomstychtivý ulejvák a zloděj. Z dalších postav: Matysova starostlivá manželka Božena (Marie Ježková), Matysova dcera a Janderova žena Marie v očekávání (Marie Kautská), snaživý Matysův nadřízený a přednosta Podroužek (Vítězslav Boček), vstřícný dílenský mistr František Zálabský (příjemný J. O. Martin), přátelský topič Vašek Kajdoš (Lubomír Lipský st.), svědomitý železničářský zřízenec Hanousek (sympatický Stanislav Neumann), úlisný prodavač v konzumu (Karel Effa), či nejvýraznější z pomáhajících učedníků Bořík (Antonín Šůra). Železný dědek není nezapomenutelnou zábavou, ale jeho výchovný charakter nelze zaměňovat za ryzí budovatelskou propagandu. (19.12.2016)

Železný dědek je velmi zvláštní film, z prvorepublikové éry si nese nádech melodramatu se všemi jeho nešvary, zestátněná kinematografie mu do vínku dala povinný extrémně kladný vztah k práci. Nakonec je z toho kočkopes, který by, nebýt Marvana, velmi rychle pošel. Marvan zde hraje nezvykle stylizovaně, jeho vždy minimalistické herectví je zde evidentně nuceně přebito pokyny k výrazné mimické práci. Marvanovi to samozřejmě nesluší, ale i tak zůstává nejlepším hercem filmu. Škoda, že místo podprůměrného Kubáska nebyla svěřena režie někomu schopnému. (25.12.2021)

Film s tematikou a z prostředí již zestátněné železnice je natočený v roce "vítězství pracujícího lidu", avšak není ještě prodchnut proletářskou agitací a budováním šťastných zítřků. Jako vždy výborný Jaroslav Marvan v roli železničáře Matyse ztvárnil poctivě pracujícího člověka, který má vztah ke své profesi. Film, jako jeden z posledních před nástupem socialistického realismu, tak nostalgicky připomíná prvorepublikové či protektorátní snímky a je stále velmi příjemným diváckým zážitkem. (12.03.2012)

K tomuto filmu přistupuji nekriticky, protože mi připomene mého dědu, který za války jezdil rychlík do Bratislavy a taky zachytil ujeté vagóny, jen s tím rozdílem, že narozdíl od Marvana měl za lokomotivou vagóny s lidmi. Nechtějte vědět, jakou směšnou odměnu mu tehdy za tento husarský kousek dali... (12.03.2016)

Film, který se jeví jako komunistická propaganda, ale který je úplně o něčem jiném. Je především o lásce ke své práci, kterou tito lidé neberou jako nutné zlo, ale jako svůj koníček a poslání. Joo, kde jsou ty doby, kdy se podle vlaků daly řídit hodinky, kde pan výpravčí byl pan někdo, a kde každý věděl, kde je jeho místo a co znamená, když svoji práci neodvede perfektně. Nastala jiná doba, která je v některých ohledech lepší, ale v tom podstatném, lidském - nelidská. (03.09.2011)