Schatten - Eine nächtliche Halluzination
Warning Shadows
Obsahy(1)
Příběh začíná během slavnostní večeře na zámku kdesi v 19. století. Kamera sleduje stín kradoucí se podél stěn. Zrcadlo zachytí ve svém pokřiveném světě záhadnou vraždu. Klasická témata, vlastní německému národu již z doby romantické literatury, na plátně ožívají v duchu slavných expresionistických opusů, přičemž motiv stínohry odhalující lidské nitro souvisí s dvojznačností v duchu Freudovy psychoanalýzy. Německý režisér amerického původu vytvořil dle znalkyně expresionismu Lotte H. Eisnerové vrstevnatou fantasmagorii plnou výmluvných znamení. Stíny se odpoutávají, těla sošně tuhnou. Zrcadla rozviřují vášně, světlo pronikající tmou ukazuje průsvitné sukně, ale svícen drží žárlivý manžel. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (12)
Méně významný, ale vlivný německý expresionistický film. Analytický komentář: (v následném článku je odkaz na restaurovaný film) http://www.acinemahistory.com/2016/02/schatten-1923-shadows.html#!/2016/02/schatten-1923-shadows.html komentář: https://dennisschwartzreviews.com/warningshadows/ ()
LFŠ 2008 Měl bych z toho filmu být nadšený, protože vedle freudovské psychoanalýzy, která je zde naprosto zjevná, se film dá číst z hlediska lacanovské teorie o zrcadlech a našem odrazu v něm, ale nejsem. Nemůžu popřít, že by mě nebavilo, nakolik okázalá expresivnost filmu je komentována vtipnými stínohrami a že by mě nepřekvapila pointa "filmu ve filmu", přičemž film je zde pojímán jako autonomní druh umění vstřebávající divadelní a literární vlivy, ale nějak to šlo - i přes výborný doprovod Sunflower Caravan - mimo mě. ()
Nádherná hra stínů, která zdaleka převyšuje obsah. Uznávám, že se raději nepustím do interpretace toho, co jsem viděl, protože na to bych si nějak smysluplně netroufl, a tedy že mi možná unikla skrytá genialita tohoto snímku, přesto si nemohu pomoci, ale pokud si nevychutnám ony freudovské a další narážky, zůstane jen brilantní forma balící pomalý děj. Beru, že to tak bylo myšleno a já to jen nebyl schopen docenit, ale kromě asi čtvrthodinové pasáže to zábavné opravdu nebylo. Art mívám rád. Tady jsme se s touto moralitkou prostě nepotkali. ()
Formálne zaujímavý, ale obsahovo neuveriteľne nudný filmový experiment. Takisto aj tempo snímku nieje aj napriek striedmej minutáži závratné. Súčasný divák v tomto prípade nemá šancu a aj ja, čo mám vo veľkej obľube nemé snímky som sa dielom prekusal ťažšie. No v dnešných art kinách by sa uživil slušne. ()
Stínové hry působí svěže originálně a vtipně. Horší je to s příběhem. Žárlivý hrabě, hraběnka-koketa, 4 nápadníci a ona to střídavě hraje na všechny strany. Bohužel to na všechny strany hraje skoro 45 minut, takže se divák málem unudí k smrti. Kromě několika vtipných stínoher se tak v první části filmu vůbec nic nestane. Pak se najednou změní nálada, změní se barvy a začne dokonale zvrhlá stínová podívaná, u které jsem si vyloženě chrochtal blahem a po tom příšerně nudném začátku jsem se cítil jako v ráji. Ráj však netrval příliš dlouho a posledních 15 minut je opět naprosto zbytečná nuda, která dokonale ničí to, co bylo předtím tak skvěle vybudováno. Nebýt toho konce, dal bych i přes nudný úvod 4 hvězdičky, protože ta prostřední část je vyloženě pětihvězdičková. Škoda. ()
Potulný vypravěč spících neřestí, krátící stíny rozmarným a žárlivým, je pouhým nástrojem morálky bez pochybností. Však vědomí následků se míjí s vášní v těle, kde srdce je plátnem pro stínohru běloskvoucí cudnosti. ()
Fantaskní výtvor, něco skutečně originálního, hra se stíny úžasná, příběh, pravda nic moc, celkem přímočarý a více méně pouze k navození atmosféry. Hudební doprovod výtečně zvolený, a v tomto snímku naprosto nezbytný. 80% ()
Robisonova hra se stíny, s jejich nadpřirozenou mocí, je situována do doby konce 18. či začátku 19. století. Na temném zámku, uprostřed noci místní smetánka tráví společný večer. Volný čas tráví vyprávěním strašidelných povídek. Jeden ze sluhů ukazuje svým pánům stínohru. Postavy na zdi, vytvořené stínem, jakoby oživly. ()
Vizuální podívaná bez hlasů, i to mi stačilo k dokonalé extázi. Nevím, na jaké příčce by u mě film skončil nebýt skvělých Sunflower Caravan, ale oni se stali součástí díla. Proto dávám pět hvězdiček a ještě teď jsem unešena. ()
Musím uznat, že tento film mě oslovil pouze málo. Hra stínů byla zpočátku zajímavá, ale velmi často šlo jen o ni a ne o děj, který byl poměrně nezáživný a hlavně jsem moc nechápala jednání postav. Velkým plus je absence veškerých mezititulků a dobré herecké výkony. ()
Krásně nápaditý film s velkou fantazií, který úžasně využívá světla a stínů a přímo je zapojuje do příběhu. Líbilo se mi také, že nemá žádné dialogy ani postavu vypravěče, takže děj plyne a není narušován vkládáním tabulek s vysvětleními. ()
Název této staticky snímané jevištní pantomimy věru nelže: co záběr, to (přinejmenším jeden) stín. Fanoušci expresionismu si tak přijdou na své, samotný příběh ovšem nestojí za řeč. Dílo lze vnímat buď jako psychoanalýzou nasáklou bajku s naučením, anebo - pak je zábavnější a podnětnější - jako etudu na téma síly iluze / umělecké fikce: kejklíř (případně jakýsi božský - nebo ďábelský? - šibal) a umělec jsou v ní postaveni na roveň. Novodobý hudební doprovod, okázale nelibozvučný, tu umocňuje, tam ruší; osobně bych dal přednost něčemu střídmějšímu. ()