Konference ve Wannsee

Film zbytečně srážejí nevěrohodní herci (výkony vesměs dobré, avšak většina nevypadala příliš "německy"), třebaže pár výjimek by se našlo, např. Ben Daniels jako Bühler - tomu jsem to skopčáctví věřila - naproti tomu odbarvený Stanley Tucci jako Eichmann spíše rozesmál. Formát TV filmu je více než pochopitelný - tohle by v kinech nemělo šanci - snímek se zdá být mnohem kratším než ve skutečnosti je a to je rozhodně na škodu, neboť člověk má pocit, že se v něm vlastně vůbec nic nestalo, ačkoli se tam řešila jedna z nejzásadnějších otázek 20. století. Přesto by se tu snad našly i nějaké klady - když už nic jiného, tak alespoň jakás takás informační hodnota, jak že ta ohavná konference vlastně přibližně probíhala - a člověk si hned zpočátku, víc než kdy jindy, uvědomí onu neskonalou absurdnost toho, co měli Němci v plánu (a co také z velké části uskutečnili)... (02.04.2007)

Několik důležitějších nacistických funkcionářů devadesát minut mluví a mluví a mluví, až se domluví. Občas něco snědí, napijí se, pohádají se, začnou jako stádo dobytčat mlátit pěstmi do stolu, ale jakým způsobem „židovskou otázku“ nakonec vyřeší je pochopitelně známo již několik desítek let. Jediný dochovaný spis o této přísně tajné konferenci (oficiálně k ní nikdy nedošlo) nelze považovat za zdroj dostatečně věrohodný, nemá však valného významu zpochybňovat detaily, na děsivosti tématu by to nepřidalo ani neubralo. Sledovat konverzaci patnácti chladnokrevných Němců bylo znepokojivé, ještě více znepokojivé pro mě však bylo, že jsem se od filmu nedokázal odtrhnout. Výborní herci, nápaditá kamera, jeden dům, pár exteriérů – tak málo občas stačí ke kvalitnímu filmu, jde jen o to, mít dostatečně silný námět. 80% (27.01.2007)

Dokument-drama, který by měl být výukovým materiálem. Také díky hereckému obsazení upoutává pozornost, jak bylo o životě miliónového národa rozhodováno s chladnými hlavami, jako by si ti lidé domlouvali, jak povedou účetnictví. Autoři udrželi film v rovině civilního komorního vyprávění, kterému lze uvěřit, že právě tak nějak to muselo probíhat - tím je to děsivé. (13.10.2013)

Komorní drama, které mne svou naléhavostí oslovilo více než Schindler´s List. Opulentní meeting u zasněženého jezera je totiž plný hrůzy bez jediného explicitního záběru a slova zde pronášená s ohledem na historické okolnosti mrazí jako led. Exceluje chladný, vnitřně napjatý Tucci v roli majora Eichmanna. (01.09.2008)

Hraný dokument, jehož síla a působivost spočívá v tíze a váze fakt a souvislostí. jež v rámci non fiction - ve skutečnosti nejpůsobivější formě scifi - podává. To je základní rámec skvělého filmu, jehož scénářem se stal jediný dochovaný exemplář zápisu v rukou muže, jmenovce jména, které je pro Němce vším - Martina Luthera. Pozitivně právní ortodoxie, tato neúmyslná sestra i nechtěná matka organizovaného zločinu, v tomto případě posloužila způsobem, který budí děs i dnes. Bohužel ne u všech. Ještě hrůznější než představa cikánského a židovského exodu-etnocidy jsou možné následné důsledky dalších, řetězově následujících činů tohoto druhu. Svým způsobem bylo a zůstává Wannsee vrcholem. Vrcholem lidského zla a zloby. Zvolená dramatická forma kulturního dědictví - i pakultura je de facto formou kultury - působivost této mefisotofelské ďábelskosti oproti očekávatelnému klasickému dokumentárnímu filmu ještě zesílila. Historii archivních dokumentů doplňuje historiografie orálních pramenů - zápis z této porady je jakousi syntézou obou těchto přístupů. Zní to hrozně, ale podobných děl by mělo být více. O to víc, oč rychleji ubývá pamětníků a přímých účastníků těchto strašlivých hrůz nejkrvavější a nejzločinnější války dosavadních lidských dějin. (05.11.2007)