Horečka stoupá v El Pao

Aneb jak cesta do politického pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Zároveň náraz kladivem do představy, že jedinec s dobrými úmysly má sám o sobě šanci něco změnit. Nakonec musí tu udělat kompromis, tu něco obětovat pro "vyšší cíl" a než se naděje, příliš se neliší od těch, proti kterým se postavil. Proto je lépe žít. Troufám si tvrdit, že kdyby se Ramón obrátil k osobnímu životu s Inés, třeba vychovali děti a tak, pro dobro na světě by udělal lépe. (27.07.2014)

Uvnitř jihoamerického diktátorského režimu žije ve vysoké funkci mladík, který získal díky dobrému stipendiálnímu vzdělání nadhled nad krutostmi, falší a hloupostí režimu, zároveň postupně přestává rozumět svému okolí a svým intelektem předbíhá mnohé mocné, kterým se jeho pozice začíná protivit. Aneb, lásce politika nepřeje a zvláště krutá politika založená na lžích a vraždách. (27.05.2015)

Buňuel poněkud tendenční a hlavně formou řekl bych až rozpačitě konformní, až jsem měl pocit, že hledím na nějaký americký film - ovšem o dvacet let starší... A tak snad jedinou >radost< může divák mít z poslední role G. Philipa, na kterého ta smrtka už čekala nejen v jeho postavě umanutého politického snílka Ramona... - - - P.S. A že by zrovna tento film měl patřit do "Zlatého fondu světového filmu", jak se nás snaží přesvědčit český vydavatel dvd Levné knihy? Tož, nahlédněte pánové do mistrovy filmografie a pak se zeptejte průměrného návštěvníka kteréhokoli českého Filmového klubu... ;-) - - - - - (Poprvé viděno 30.3.2009 na dvd, komentář zde jako čtvrtý - 30.3.2009) (31.03.2009)

HOREČKA STOUPÁ V EL PAO (1959) je politické melodrama s výrazným francouzským prvkem (Gerard Philipe v hlavní roli potichu mluvícího idealisty uprostřed reálné politiky malého vězeňského ostrova): slušný film, žel politický ve smyslu tradičního rétorického dilematu ideálu vs. reality (byť bez těch nejsnazších klišé) a melodramatický spíš jen z povinnosti, navíc s oběma rovinami spojenými více mechanikou zápletky než z přesvědčení. Ovšem výrazným, živým kontrapunktem dvojice poněkud sošných milenců se stává Jean Servais (v roli zdánlivě cynického reál politika), tehdy už starší francouzský herec se smutnýma očina, kterého by poučení pamětníci měli znát z hlavní role kultovní kriminálky RIFIFI. (15.03.2008)

Tento snímek skvěle popisuje marnou snahu jedince měnit totalitní systém v něco lepšího. Také skvěle zachycuje jak je tento jedinec systémem i proti své vůli pohlcen a sám se stává jeho nástrojem. Idealismus totiž nemá proti prohnilosti šanci. Ti jež se nezaobírají morálkou a ničeho se nešítí budou mít vdy přesilu a naopak ti morální budou mít vždy nedostatek zbraní po ruce. To vše je tímto filmem řečno a ač se Buňuel nejspíše opíral do španělské diktatury, snadno lze nalézt pararelu ke castrovské Kubě, socialistickému Československu. Film je navíc dobře natočen, díky výtečné výpravě se na něj dobře dívá a jeho jedinou nevýhdou je, že se nevyrovná silnějším počinům svého tvůrce. Za pozornost jistě stojí i ústřední charismatické herecké trio Philipe, Servais a María Felix. (18.05.2009)