Nůž v hlavě

Téma ľavicového odporu (miestami až teroru) voči autoritám moci - polície a vlády v západnom Nemecku 70. rokov je nepochybne filmovo atraktívna. Tu však tvorí práve len atraktívnu kulisu. Ústredným je príbeh liečby ťažko raneného muža po zásahu polície v mládežníckom klube. S poranením hlavy, poškodením motorických a rečových funkcií a čiastočnou amnéziou, sa učí odznova základným životným úkonom a komunikácii. Alebo len blafuje, v snahe vyhnúť sa väzeniu? Príbeh spracovaný zaujímavo, no kráča, vrátane vyústenia, odnikiaľ nikam. Zaujímavým tak zostáva prevažne atraktivizujúca aktivistická súčasť filmu. Tá vystihla nepríjemné dozorujúce praktiky polície v nemocnici, evokujúce všadeprítomne dohliadajúce orwellovské veľké oko. Popri tom je poukázané i na rozpačité chovanie hipíckych komunistických rebelov, využívajúcich zranenie hlavnej postavy k akciám, podnecujúcim násilný odpor voči polícii. Prílišné sústredenie sa na hlavnú postavu, ktorá však nemá až tak veľa k ponúkaniu, pretože všetko jej konanie ostáva nedopovedané a bez ponúknutia riešenia ústi do takého tohto hmlisto neurčitého artu, ktorí zbožňujú intelektuáli, no v skutočnosti k nejakej extra zmysluplnosti, a zväčša ani k diváckej umeleckej katarzii nevedie. 55% (27.12.2020)

(NNF) Již jedna z prvních vět ("Kdybych byl v pozici Američana, střílím z okna pistolí na lidi."), která je pronesena noirově stylizovaným Bertholdem Hoffmannem mimo obraz, dává jasně najevo, že nepůjde o žánrový film, který by měl potřebu splňovat tradiční divácké nároky. Naopak žánrová škatulka zde slouží k vyjádření se k dobové situaci v Západním Německu, kdy přicházejí na přetřes témata jako terorismus, policejní stát, životy ovlivňované a ovládané státními institucemi a médii, které vytvářejí specifický obraz doby a člověka v ní. Nevadí, že temporytmus je pomalejší, když opisuje stav ústředního protagonisty, kterého ztvárnil wendersovský Bruno Ganz - slovy jednoho z policistů - natolik přesvědčivě, že ani my jako diváci nevíme, jestli je doopravdy terorista, nebo je obviňován neprávem. Omezení vyprávění na Bertholda vyvádí diváka z míry, nepříjemný pocit paranoie a neustálého pocitu sledování navozují i záběry (z) monitorovacích zařízení (naopak scéna útěku z nemocnice, která je snímána v jedné dlouhé jízdě, je nebývale opojná). Jelikož ani v závěru nedostaneme (uspokojivou) odpověď, je jasné, že správné čtení je to metaforické (může ztráta paměti a postupné rozpomínání se vyjadřovat to, co se stalo s německou společností po válce, jak někteří interpretátoři navrhují?). (02.01.2011)

No, bylo to spíš za tři, čekala jsem politický thriller a dostala roztahané cosi - v pokročilou hodinu a ve stavu únavy, kdy jsem to sledovala, může mít něco takového na vnímání a hodnocení filmu velký vliv. Potěšil mě ale nejistý konec a zneklidňující hlavní charakter, takže celkový dojem je pozitivní. (01.12.2010)

Poněkud nesrozumitelný film pro českého diváka, nezná-li dobře politický kontext a pakliže je navíc promítán s dabingem. Avizovaný thriller pak nabírá komické prvky a politická rovina jaksi překáží, protože znesnadňuje pochopení toho, jaké měl hlavní hrdina motivace. Což se nakonec v podstatě nedozvíme. (05.11.2010)

Berthold Hoffmann, význačný správce svého biogenetického statku, se stane nepravým mužem v nepravé situaci. Stav věcí je ale vždy složitější, než se může zdát, ačkoli mnozí rádi tvrdí opak a když se navíc Kopf odpojí od Körper und beginnt alleine zu denken, může se v ní objevit i Messer. Je až k nevíře, že film, vyjadřující se k tolika tématům a zároveň s nimi polemizující, podmíněně i nepodmíněně dobou, zůstává přesto v závěru brutálně úderný ve svém vyznění. Dopomáhá k tomu mimo neméně skvělých stylistických kvalit i dokonalé rozvržení vedlejších postav po šachovnici, nad kterou sedí, ostatně jako vždy, stát. (01.04.2020)