Režie:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHudba:
Pierre JansenHrají:
Michel Duchaussoy, Caroline Cellier, Jean Yanne, Anouk Ferjac, Marc Di Napoli, Maurice Pialat, Dominique Zardi, Michel Charrel, Robert Rondo (více)Obsahy(1)
Velký černý vůz projíždí rychle bretaňskou vesnicí. Na křižovatce přejede devítiletého chlapce, vracejícího se od moře. Malý Martin umírá na silnici, řidič ujíždí. Jeho otec, Charles Thénier, spisovatel knížek pro děti, který žil jen pro svého syna, je zdrcen. Když se po pobytu na klinice vrací domů, nechce, aby se o Martinovi mluvilo. V duši však chová pomstu. Je odhodlán řidiče najít a zabít ho... O tom, co prožívá, si píše deník.
Drama o vině a trestu, o spravedlnosti a pomstě natočil Claude Chabrol v roce 1969 jako renomovaný tvůrce. Toto mistrovské dílo, subtilně spředené psychologické drama antických rozměrů, vytvořil Chabrol podle stejnojmenného románu Nicholase Blakea, scénář napsal Paul Gégauff. Roli spisovatele vytvořil v jemných hereckých odstínech Michel Duchaussoy, v protikladu k robustní surovosti Jeana Yannea.
Brahmsova hudba cituje Kazatele 3:19: „Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí."
(Česká televize)
Recenze (75)
Psychologická drobnokresba citové vyprázdněnosti Paula Decourta je dokonalé ztvárněna. Marně přemýšlím, kdo z francouzských herců by to zahrál výstižněji než herec Jean Yanne, jenž stoprocentně zvládl všechny vlastnosti odpudivosti. Nutno hned poznamenat, že ani Michel Duchaussoy v postavě mravně čistého Charlese Theniera, který kráčí po cestě osobní msty, není vůbec špatný. Dlužno říci, že filmový mág Claude Chabrol zobrazil postavy dobra a zla hodně černobíle, ale jejich životnost zachraňuje mistrovským stylem způsob pomsty, která má překvapivý zvrat. Příběh se zcela vědomě vyhýbá zobrazování násilí a soustřeďuje se především na psychologii postav charakteristické atmosféry tehdejší Francie a nechybí mu ani taková ta zvláštní melancholická lahodnost francouzské vizuálnosti. Svým způsobem je to vlastně cosi jako filmový zážitek hodný příběhů antické tragedie. Určitě film, který by vnímavého diváka neměl minout. ()
Claude Chabrol opäť raz predviedol svoj úžasný režisérsky talent, pričom sa neprestávam čudovať nad tým, ako vždy vo svojich filmoch dokáže elegantne a podprahovým spôsobom vzniesť kritiku vtedajšej spoločnosti. Nenásilne a naoko nenápadne, no o to viac rozumne. V rámci tohto snímku to vnímavý divák ocení asi najviac. Samotný príbeh aj keď je pomerne jednoduchý a z časti aj predvídateľný, je svojim dramatickým poňatím a rozborom postáv zaujímavý a dokáže udržať pozornosť po celý čas. V tomto smere tiež oceňujem samotný záver, ktorý bol celkom šikovne vymyslený. Čo mi tu trocha chýbalo bola emotívna stránka, tá mohla byť trocha lepšia. Celkovo však ide o výbornú záležitosť. 80/100 ()
Jeden z těch lepších francouzských nemorálních thrillerů konce šedesátých let plný ironie a slabošství. Claude Chabrol, koncem šedesátých téměř už veterán moderního francouzského filmu, prožívá zlaté časy jako režisér thrillerů. No musím přiznat, že je to zatím jediný film který se mi od tohoto legendárního ale u nás stále z nepochopitelných důvodů těžce dostupného reřiséra podařilo vidět. Film podněcuje diváka aby sám popřemýšlel o povaze dobra a zla, a proto také režisér spíš než na kriminální případ samotný, staví do popředí především samotné lidské chování. Chabrolovi filmy a pachatelé se netajily tím, že šlo vždy v převážné většině o dobře situovaní současníci, žijící v líbivém světském prostředí, kteří tím že se dopustí zločinu, zacházejí pouze o krok dál než ostatní lidé. Prostě jednoduše řečeno : Chabrol ve svých filmech v převážné většině ukazoval násilí lepších lidí, tím se ale moc nelišil třeba od sousedské Itálie zhruba tak ve stejné době 68-71. Nevím jestli se mi ještě někdy v budoucnu podaří vidět nějaký jiný film od tohoto režiséra, abych mohl případně srovnávat. Ale jinak mě snímek docela zaujal, lepší průměr. ()
Ve filmu je scéna, kdy se hlavní hrdina vyspí se svedenou ženou a po promilované noci ráno vstanou a pokračují ve vykání a v tak nějak citově odtažitém vzájemném chování. Podobně studený a odtažitý je i celý film, který se dal natočit výrazně angažovaněji a vášnivěji. Samozřejmě téma ztráty dítěte a snaha o odplatu za spáchaný čin funguje, ale nestrhlo mě to a umím si představit úplně jinou verzi příběhu. Ty charaktery jsou až moc násilně polarizované. Viník je až moc ukázkové monstrum a poněkud jiná psychologie a komplikovanější rozhodování by tomuhle snímku jenom prospěly. Celkový dojem: 60 %. ()
Mít já v posteli Caroline Cellier, tak by film dopadl jinak. Precizně vystavěný příběh, v němž se mi nejvíc líbila ta část, kdy Charles začne uskutečňovat svůj plán skrze (doslova) známou televizní tvář. Vůbec netušíte, jak se to může dál vyvíjet, a v průběhu děje nelze příliš předvídat. Atmosféra bretaňského venkova, starý rozlehlý dům, blízkost moře, jachtování a hlavně překrásná Caroline (Caroline se víc odhalí tady), jíž hodnotím jako nejsvůdnější filmovou postavu za poslední hodně dlouhou dobu. Chabrola jsem před pár dny pranýřoval, že se nedá, tak tentokrát spěchám s opravou, někde a někde se dal docela krásně. Jasných pět, a humusáckého nového dabingu České televize, která si to pro jistotu nadabovala už podruhé, si nevšímejte, tohle si zaslouží tu nádhernou francouzštinu. ()
Galerie (12)
Photo © Rizzoli Film
Reklama