Hřiště snů

o existenci Hřiště snů jsem sice věděl, ale nikdy sem neměl potřebu si zjišťovat o čem ten film je ani se na něj podívat. Teď na něj došlo a nemohl mě víc překvapit. Místo tuctového sportovního dramatu jsem dostal melancholické drama s osobitou poetikou a extrémní náloží nostalgie. Je to velmi zvláštní kombinace, která rozhodně nemusí sednout každému a je třeba jí jít trochu naproti (postavy se přeci jen chovají celkem divně), ale když to sedne a zapadne do sebe přijde odměna v podobě trochu kýčovité pohádky, která je ale docela nakažlivá a má svoje nesporné kouzlo...80% (12.12.2023)

Svou nepolevující tajuplnou atmosférou a chováním hlavního hrdiny mi Hřiště připomnělo realističtější Vykoupení z věznice Shawshank, ale zatímco u Shawshanku je na konci poměrně jasné, proč ke všemu docházelo tak, jak k tomu docházelo, zde vyvstává mnoho otázek, které brání spoluprožít dojemné finále. K hřišti snů vedou dvě cesty, snazší a obtížnější, obě jsou silně ovlivněné baseballem (kterým by v jiné historce mohla nahradit jakákoliv v čase neměnná záliba). Jít po té snazší znamená sledovat (nepříliš) sentimentální drama dvou postav a jednoho splněného snu. Zdolávání obtížnější cesty nastoluje otázky… spoustu otázek. Řekněme, že filmu klasifikovanému jako fantasy neklade realita žádná omezení, tudíž si může dovolit plynulé přecházení mezi přítomností a minulostí, mezi světem mrtvých a živých. Zvědavost mi ale nezabrání bádat nad tím, proč věci fungují zrovna takhle a ne jinak. Ve světě bez pravidel se ztrácím. Z jakého důvody někteří „návštěvníky“ vidí a jiní nikoliv? K čemu musí dojít, aby lidé otevřeli oči a mysl? Tohle není ve filmu nijak vysvětlováno a se zvláštní samozřejmostí se očekává, že všichni diváci přijíždějící v samém závěru „uvidí“. Jenže co vlastně? Dobrovolně zapomenutá a dozajista přelomová šedesátá léta, k nimž je neustále odkazováno? Své nenaplněné touhy? (Ne)obyčejný baseballový zápas? Další otazníky zatěžují důvody, z nichž ke všemu dochází. Těžko odhadnout, kdy jde o osud a kdy o náhodu. Zda-li má být daný člověk v danou dobu na daném místě, anebo nemá. Neodchází snad Terrence Mann (na rozdíl od Joea Jacksona fiktivní postava) před koncem filmu napsat knihu o Rayově otci a neuzavírá se tím pomyslný kruh podobně jako v Donnie Darkovi? Můj přístup je na podobný typ filmu asi příliš racionální. Neprozíravě vyžaduji stabilní informace ohledně nestabilních jevů. Tak jako tak jsem si Hřiště snů nádherně vychutnal. Každou vteřinu napjatý, k čemu dojde vteřinu následující, od srdce fandící chlápkovi, který se poprvé v životě rozhodnul udělat něco spontánního. Zčásti proto, že mu to někdo řekl, zčásti proto, že to tak jednoduše cítil. Třeba právě v tom tkví nesmírně prosté, nesmírně povzbudivé poselství filmu – jdi za svým srdcem. Apendix: S až opovážlivou nadějí vzhlížím ke druhému zhlédnutí, které, jak věřím, zážitek stejně jako u Shawshanku vynese do nebeských výšin. 85% Zajímavé komentáře: tron, Ichabod (17.07.2009)

Kultový americký film s legendárnou hláškou: ak sa ti postaví, tak nejaká príde. Ale tak nejak to tam furt opakovali. Ani na druhý pokus som genialitu tohto filmu nepochopil. A to mám rád dojáky, ktoré chytia za srdiečko. Ani baseball mi nie je proti srsti. Costnera zbožňujem. Ale pri tomto film som skoro zaspal. Je to taký iracionálny poetický film o slepej viere v zázraky či čo. Ja neviem. Ani záver s otcom ma nedojal. Možno preto, že nemám nekonečnú túžbu stretnúť svojho otca, ktorého som nikdy nevidel. Tak neviem. Asi to je jeden z filmov, ktorý nikdy nepochopím a tretíkrát to už skúšať nebudem. (04.07.2020)

[3,5*]     Opäť sa ma raz snažia Američania presvedčiť, že bejzbal je tá najskvelejšia hra na svete, dokonca s až magickou mocou. Keďže ja naopak považujem bejzbal za hru nezaujímavú až nudnú, mal som k tomuto filmu dosť silné predsudky. Ale zbytočne, film našťastie až tak o bejzbale nie je. Je to film originálny, tajuplný, s krásnou rozprávkovo-čarovnou atmosférou, ktorú zvýrazňujú pôsobivé obrazové filtre a hlavne skvelá hudba Jamesa Hornera. A spomenúť treba aj výborné herecké výkony, predovšetkým charizmatického Kevina Costnera. Niekto by mohol namietať, že je to presladené a príliš americké, ale aj tak to má pre mňa neodolateľné čaro. A navyše sa zdá, že film má aj isté nadčasové kvality, keďže do knihy 1001 filmov, ktoré musíte vidieť než umriete bol pridaný s odstupom času, až v roku 2013 (zvyčajne je to naopak - film zostarne a z knihy vypadne). "Field of Dreams" je film pre divákov, v ktorých ešte ostal kúsok dieťaťa a ktorí ešte dokážu snívať. (07.11.2021)

O filmu jsem věděl, že Kevin Costner uslyší ňákej hlas kterej mu naznačí, že má před barákem postavit hřiště. Trochu mě překvapilo, že hřiště stálo už v patnáctý minutě filmu, myslel sem, že to bude trvat výrazně dýl. Ale scénář toho má v rukávu schováno ještě spoustu. Slyšel sem názory o filmu, že to je pohádka, já bych řek, že to je po všech stránkách kouzelnej film. Škoda jen, že se to všechno točilo kolem baseballu, tyhle americký sporty mě fakt nic neříkaj. Ale jinak v podstatě bez chyby a happy end byl vzorovej. (19.07.2009)