Fontána

Fontána je jeden obrovský vizuální a hudební zážitek s úžasnými hereckými výkony (především Jackman je neuvěřitelně dobrý). Kromě toho je to ještě velmi smutný film s obrovskou otázkou, jestli je lepší prokázat lásku druhému člověku tím, že se ho pokusíme zachránit nebo s ním budeme každou chvilku po zbytek jeho života. Já osobně bych si s tím nevěděla rady. (13.03.2007)

"Vždyť jsou, muži, kteří z lásky konají neuvěřitelné věci, tak třeba - přestěhují se." Václav Voska, Vajíčko. Nemohl jsem si pomoci, ten citát jsem sem musel napsat. Věčný život a věčná láska, toť otázky v lidské kultuře velmi staré (věčné?:)). Aronofskyho příspěvek k hledání odpovědi na základní otázku života, vesmíru a vůbec chápu jako zbytečnost života bez lásky, života bez pokračování. Když ve snových vizích z budoucnosti vidí Tom Izzi žádající ho "finish it", odpovědí je semínko zasazené na Izzin hrob. Život nepokračuje stejným jedincem, ale dalším životem. K formální stránce filmu nelze mít výhrad, hudba, herci i vizuální stránka jsou perfektní. (19.03.2007)

Už od matematických orgií v Pí a depresivního výletu v podobě Requiem for a dream se Aronofsky stal jedním z mých nejoblíbenějších režisérů. Stejně jako ostatní příznivci jeho tvorby jsem s napětím očekával, jestli Aronovského nový přírůstek bude jen komerční propadák nebo audiovizuální skvost. Pro jednoho uspávací nuda, pro mě spirituální cesta, která mně něčím připomínala Zlatou stezku Paula Atreida z Children of dune. Už samotná přítomnost Hugha Jackmana zajistila určitou kvalitu. Brad Pitt je sice dobrý herec, ale při pomyšlení na to, jak leze po stromě bych před sebou měl spíše Twelve Monkeys a šplhající opici. Příběh odehrávající se ve třech časových rovinách plných lásky - také bych své milé šeptal "Together we will live forever." a honby za nesmrtelností byl celkem pochopitelný, po chvilce se i sám divák mohl začít orientovat a tušil na čem vlastně je. O hudebním doprovodu Clinta Mansella se není třeba ani zmiňovat, v mém playlistu tento OST vládl snad několik měsíců a skladbu "Death is the road to awe" považuji za jednu z nejlepších vůbec. Tato skladba navíc v kombinaci s vizuální stránkou konce spirituální cesty filmu tvoří čirý orgasmus, který se musí zažít na vlastní kůži. Tento film byl navíc první, na kterém jsem byl v kině po návratu svého zraku do stavu zdravého jedince. I když dobrovolně si nechat namířit laser do očí a cítit přitom lehký zápach tavení vlastní rohovky, může jen blázen. Tedy The Fountain pronikla skrz mé oči až do mé duše. Kdo viděl, prozřel, nebo zůstal dále slepý. Jediný fakt, který mě při projekci tohoto filmu zamrzel, byl ten, že se nejmenovaný multiplex uchýlil k promítání v jednom pidi sále a kdejaké béčko je možné zhlédnout na velkém plátně s kvalitnějším ozvučením. Tento film by si to jistě zasloužil. (10/10) (11.03.2007)

Na fontánu jsem se těšil, ale rozhodně sem jí nepovažoval za nějaký převratný dílo a možná proto sem si jí tak užil. Sice se film na první pohled jeví jako celkem nepochopitelnej, ale když se dává pořádně pozor, tak si myslim, že se linie příběhu dá celkem slušně zachytit, samozřejmě Aronofksy film udělal tak, aby si každej moh udělat nějakou svojí vizi příběhu a tak některý pasáže sou celkem nesmyslný a jedinej způsob jakým se to dá pochopit je domyslet si, co tim asi Aronofsky chtěl říct. Ale na konci to celkem davá smysl a hlavně to zanechává spoustu otázek o kterých se bude diskutovat a o tom ten film asi je. Nicméně ty závěrečný sci-fi orgie byly už trošku moc, myslim, že to tim už dost přehnal a přeplácal a hlavně z toho nic moc nevzešlo. Ostatně celá ta budoucnost nebyla nic moc a podle mě se dala využít daleko jiným směrem než udělal Aronofsky. Přesně tyhle pasáže byly takový "vymysli si sám", nakonec to sice dává smysl, když se nad tim člověk víc zamyslí, ale udělat třetí linii příbehu v budoucnosti podobnou těm v přitomnosti a minulosti by se mi zamlouvalo víc. Ale tim asi s kritikou končim, protože všechno ostatní, od hudby přes naprosto dokonalý herecký výkony Rachel Weisz a Hugha Jackmana, až po skvělou atmosféru a dokonalej příběh o lásce, je nezapomenutelně perfektní (11.03.2007)

Je to fantastická romanticky ladená sci-fi dráma od Darrena Aronofskeho. Má originálny a perfektný príbeh odohrávajúci sa v troch časových obdobiach, stredoveku, súčasnosti a budúcnosti, pričom všetko súvisí so snahou doktora zachrániť milovanú manželku, ktorá je smrteľne chorá, ale on urobí všetko preto, aby jej smrti zabránil. Spracovanie je vynikajúce, samotné podanie všetkých troch línií je skutočne dokonalé, každá ponúka svoj malý príbeh, ale najdôležitejší je film ako celok a to tu funguje úžasne, to, ako spolu súvisia, alebo spôsob, akým sú striedané si ma úplne získalo, je tu množstvo menších detailov, ktoré sa často výrazne prejavia v inej línii, takže k úplnému pochopeniu treba dávať skutočne pozor, ale nemyslím, že pochopiť tento film je úplne dôležité, každý si z neho môže odniesť to svoje a vychutnávať si tento úžasný zážitok. Tu sa ani nenájde nejaká scéna, ktorá by mi prekážala, film je vynikajúci od prvej do poslednej minúty, ale napriek tomu niektoré situácie ešte aj vynikajú, milujem všetky tie šepkavé minológy, ale úplným vrcholom je pre mňa budúcnosť, obzvlášť kratší dialóg o oslobodení Španielska z otroctva, ktorý má asi najsilnejší náboj, aký som kedy pri filme pocítil. Herecké obsadenie je vynikajúce, Hugh Jackman a Rachel Weisz vo svojich životných úlohách, ktorým sa už nikdy nemôžu ani len priblížiť, hlavne Weisz je tu neskutočná, ale skvelé sú aj zvyšné postavy. Réžia a technická stránka sú vrcholom dokonalosti, Darren Aronofsky má za toto môj nekonečný obdiv, film funguje perfektne po všetkých stránkach a k tomu ten fantastický audiovizuál, nič lepšie som nikdy nevidel, tu je prakticky každá scéna skutočným zážitkom. Fontána je jeden z najlepších filmov vôbec, čistá filmová dokonalosť, ktorá v sebe ponúka jeden úžasný rozsiahly príbeh, na ktorý ale musí prísť každý sám. Ale film funguje aj bez toho, po prvom pozretí to bol môj najsilnejší filmový zážitok vôbec, na ktorý som nemohol prestať intenzívne myslieť niekoľko týždňov aj napriek tomu, že som mu úplne nepochopil, ale po niekoľkých pozretiach už v tom mám úplne jasno a nemám tomu čo vytknúť. Film, ktorý môžem pozerať stále. 100% (12.08.2007)