Most

Alegorie nealegorie, tenhle krátký film na mě zapůsobil přes všechny nedostatky typu podivných anachronismů a ještě podivnějšího závěru prostě proto, že nad tématem oběti přemýšlím jako matka malých dětí docela hodně. Myslím na Sophiinu volbu, na film Musíme si pomáhat, který na mě taky velmi zapůsobil a na období minulého totalitního režimu, který naše české myšlení chtě nechtě dosti poznamenal. Nikdy jsem nebyla postavena před volbu oběti vlastních dětí, a to dokonce ani v podobě, v jaké před ni byli za minulého režimu postaveni moji rodiče. Co je důležitější, prospěch mých dětí, nebo nějaké principy? Někteří lidé by to rádi viděli černobíle, já to černobíle nevidím. Někteří by kamenovali ty, co jim jde víc o blaho svých dětí než o blaho ostatních, cizích... prý společnosti. Nezlobte se na mě, mně je jedno, kam se řítí vlak, když jsou ohroženy moje děti. A jen tiše doufám, že před takovou volbu nikdy nebudu postavena. (30.10.2011)

Bohužel jsem měla tu smůlu, že když jsem tento film viděla poprvé, snažil se mě jistý člověk přesvědčit o jeho křesťanském podtextu. Jistě že je zde jistá podobnost, ale...(No, stejně si každý najde ve všem to, co zrovna potřebuje.) ...podle mě v tomto díle o křesťanství zrovna nejde. Spíš mě zaujala myšlenka, že ať už uděláme cokoliv, můžeme tak ovlivnit člověka jiného byť si to neuvědomujeme. Každopádně tenhle film mi neuvěřitelně zrychlil tep, pamatuju si, že jsem při hlavních záběrech téměř nemrkala a ještě další den mi nešel příběh z hlavy... (04.03.2009)

Je ťažko sa rozhodnúť, či obetovať svoje dieťa alebo stovky ľuďi vo vlaku. Ale spravil to rozumne, aj keď mu zomrel chlapec. Vďaka nemu prežilo stovky ľudí. Závislé dievča na drogách, čo sedelo vo vlaku , pochopila čo sa stalo, a uvedomila si že život je dôležitý. Pochopila, že ten otec čo stratil syna, dal jej šancu žit ďalej. Tak prestala so svojimi závislosťami. Videla otca chlapca len tak stáť pri koľajnici a smutne pozerať sa na vlak . V živote som videl veľa filmov, ale tento má asi najviac dojal a dodal do života sebavedomie ktoré som potreboval... 98 % (28.08.2009)

Alegorie přetížená významy. Trochu mi připomněla baptistické komiksy, které vídám v nemocnici a v nichž je křesťanská zvěst zhuštěna do několika obrázků a bublin. Věřím, že pro leckoho může být tento snímek "life-changing", jak tvrdí přebal DVD, ale mně poněkud překážela divná stylizace: americký film s (dobrými) českými herci se chce tvářit východoevropsky ošuměle - a tak tu vedle současných tramvají jezdí parní lokomotivy a na ulicích se prodávají květiny z předpotopních žebřiňáků. Nezvládnutá je práce s časem - především v klíčové scéně, kde se všechno zpomaluje a zrychluje vysloveně na efekt a fyzikální zákony trpí. A co se týče dívčiny závěrečné konverze - ani při druhém zhlédnutí jsem nepochopil, kde vzala klíč k tomu, co se vlastně stalo. Snímek příliš usilovně pomrkává na křesťanského diváka, který si významy pospojuje. Chce vyprávět jinotajem o lásce Boha Otca a o oběti jeho Syna, ale činí to - jak se u alegorií žel často stává - příliš okatě a chtěně, takže původní příběh o "mosťákovi" a jeho synáčkovi, chápaný nealegoricky, už nedokáže stát na vlastních nohou. Často se setkám s umělecky sice hodnotným filmem, leč zpotvořeným po duchovní stránce. Tady tomu bylo naopak. Čekal jsem příliš a byl zklamán. (12.07.2009)

Uvědomuji si zatím dva filmy, které mi rozbušily srdce: kromě Mostu ještě Pán much. Pokud to bylo i v jiných filmech, přesto jsem se k nim z nějakého důvodu nechtěl vracet (např. Zachraňte vojina Ryana). Most je jeden z mála filmů, které jsem již viděl vícekrát. Síla filmu pro mne tkvěla právě v tom, že jsem nevěděl, co mě čeká. Tak zoufalý a řvoucí jsem u filmu ještě nebyl. V té době jsem měl totiž svého prvního synka, se kterým jsem měl podobně intenzivní vztah jako byl naznačen ve filmu. Při představě, že před rozhodnutím stojím já, jsem křičel: ne, já Tě nedám! a byl by to jiný konec. A ano, vnímám vzdáleně paralelu oběti Boha otce. Kvůli nám, těm co jedou ve vlaku se svými radostmi i starostmi, myšlenkami i pocity. Pak teprve jsem to nějak v sobě dokázal zpracovat. Když pouštím známým film Most, říkám jim, aby si po písmenku "M" přidali písmena "i" a "l". Howgh. (09.02.2011)