Delirio di sangue

Vytříbeně dekadentní kousek, novogotický krvák zasazený do moderní doby, třeba takový Klíma nebo Váchal by ho jistě ocenili taky. Zaměňte si v duchu automobil za kočár, odpreparujte telefony a helikoptéru, a máte tu brakový příběh z 19.století jako vyšitý. Ježto se jedná o "itálii", připravte se samozřejmě na přepjatost a teatrálnost. A zapomeňte též na přirozené audio, herci jsou dabovaní ve studiu, protože se většinou nejedná  o Italy. Potěšila mě trocha téměř klímovské metafyziky, kdy v současnosti ještě nemrtvá žena promlouvá ze zásvětí už coby mrtvá k ženě živé, protože přece budoucnost, přítomnost i minulost jsou už všechny zde, v tomto okamžiku, chápete přece, i tu zápletku o dvojjediné duši, kterou symbolizuje plamen dvou svíček spojený v jeden... Krásná Sybille/Christine jako éterická, věčně zasněná múza je přímo femmefatalistická (a navíc neskrývá svoje vnady), šílený malířský maestro mi celou dobu neodbytně připomínal nebožtíka Wimmera řádícího v nějaké televizní estrádě a jeho sluha, násilnický nekrofil se sklony ke kanibalismu, je opravdu onen skvělý týpek z Rány deštníkem, jak jsem si právě potvrdil. (26.10.2023)

"Kvalit" králů úchylných staříků Ruggera Deodata, Joa D´Amata či Bruna Matteiho tenhle italský erotický horor tak úplně nedosahuje, přesto je kouzelný. Samoúčelná nahota, kde se herečky producírují nahé či v kvalitním spodním prádle nemůže nepobavit stejně jako  filmové chyby, kdy patrně skriptka předváděla panu režisérovi něco jiného  a nekontrolovala návaznost jednotlivých scén.  (torzo na stole,  klapka, torzo do kyseliny, klapka, torzo zase na stole) . Herečkám tedy stačilo  přijít na natáčení jen s bobrem a dvěma kozami, herci však museli i něco předvést a ačkoliv to nebyla žádná sláva, dalo se přehráváním "van Gogha" i stoickou perverzí úchylného sluhy slušně pobavit.  Největším teletem byl pak přítel hlavní hrdinky a u jeho akční závěrečné epizody už jsem  se smál i nahlas.  Vítězným gagem celé Bergonzelliho snahy o film bylo ale vykrvování obětí přes zápěstí do skleniček, to nevymyslíš.   Na druhou stranu je žánrový fanoušek (žánrem myšlen italský trash)   vlastně spokojen a najde si tam to své. Gore, perverze, kanibalismus,  již výše zmíněná nahota, mrtvoly a sem tam i náznak gotické atmosféry.   Pohodová trashová trojka. (25.10.2023)

„Malíř holku vykrvuje, šílí, matlá obraz... slouha mlsně okusuje, mrtvé paní bobra.“ [VRK - Willy Kufalt] Slibovaný italský trash, nekrofilní romantiku i křupavý brzlík na grilu jsem si užil. Politoval jsem dívky v „kvalitním spodním prádle“ (svlékal PetrPan), zejména Brigitte Christensen v roli Sibille. Hrála na klavír, pekla palačinky, nechala se strašit duchem, spojovala plameny svíček... a to vše bez podprdy. Půl hodiny (!) tak courala bytem polonahá. Otužilá holka. Nicméně, u Yvonne (Lucia Prato) bych to ocenil víc. ▄█ HRADNÍ OKÉNKO: [][] Co mě zaujalo? [][] Spirituální zápletka s dvojplamennou mrtvoživou Sybille/Christine. [][] Její amant. Alfa samec i Romeo, příhodně s autem Alfa Roemo. [][] Jeho holčičí drdol a technika boje se sokem: „Sám si mu lehnu pod pěsti.“ [][] Hermann, multiúchylný víceúčelový sluha. Kynologie, vycpávání zvěře i ulovených dívek, aplikace injekcí a odběry krve, znásilňování komorných, nekrofilní sex, gurmánský kanibalismus. Obličejem charakterní David Prachař, povahou Čikatilo. [][] Když z rozpárané chudinky Corinny vytahoval játra, srdce, ledviny... šly na mě mdloby. Když jí šel po žlučníku, zbledla i Faustka. [][] Zajímavě krvavé obrazy i ucho, což by Vincent van Gogh určitě ocenil. Zhlédnuto očima diváka z r. 1988, proto ty 4*. (28.10.2023)

Dosť puritánsky film. Keď aj vidíme jemný pokus o násilie, herci sa hneď vzápätí prežehnajú alebo pomodlia. Herečky sú veľmi delikátne, nemajú odhalené ani členky, aj blúzku nosia zapnutú až ku krku. Myslím, že skôr než pre bežného dospelého diváka je film určený na detské besiedky. A produkčne sa na natáčaní pravdepodobne podieľal Vatikán. Nie, no, trocha irónie ešte z nikoho neurobilo kostru, za ktorú treba hľadať dokonalú dvojníčku. Konečne viem, prečo je IT support u mňa v práci taký neschopný. Lebo ten akronym znamená Italian Trash. Najkontroverznejšiu postavu mal Gordon Mitchell. Taký úchylný Leslie Nielsen typ, ktorý otočí žánrové smerovanie hore nohami, keď v horore plnom tajuplnej atmosféry sa zrazu rozhodne znásilniť mladú dedinčanku. Podotýkam, že sa o to pokúsi opakovane, aj keď ona je pre príbeh úplne nepodstatná. Potom sa už všetko dianie vymkne z pod kontroly. (29.10.2023)

Vincent van Gogh sa normálne musí [neustále] v hrobe obracať, a to teda konkrétne zo svojej MIMORIADNE ZVRÁTENEJ »REINKARNÁCIE« v podobe antagonistu Sainta "Maestroa" Simona, ktorý počas maľovania svojich zvrátených obrazov totálne zošalel, za čo by sa mal mimochodom: SMAŽIŤ v PEKLE; vrátane i toho naprosto debilného sluhu Hermanna, ktorý bol vskutku snáď ešte väčším MONŠTROM, než zrovna jeho hlavný mentor ... • A to ani nehovoriac o tzv. režisérovi v podaní Sergia Bergonzelliho, ktorý tentoraz hneď nenakrútil titul, spadajúci do kategórie "B", ale až niekde okolo «CÉČKA», čo sú už v podstate rovno odpadové tituly, na ktoré nielenže nemám dobrého slova, ale zároveň patria i k tomu vôbec úplne najhoršiemu, čo môže diváka postretnúť, čo by som neprial asi ani tomu najväčšiemu nepriateľovi! • Radšej ani nebudem bližšie rozoberať, o čom vlastne pojednávala táto strašná "zvrátenosť", z ktorej mi je ešte aj práve teraz stále na zvracanie! Bola to extrémne neznesiteľná skúsenosť, akú by som totižto už nechcel zažiť znovu, pretože sledovanie takýchto odporných scén mi dalo nielen poriadne zabrať, najmä čo sa týkalo celkového zbesilého vyčíňania ohľadom zdegenerovaného & zdeformovaného Hermanna, ale súčasne taktiež to bolo i príšerne spracované, čo ešte umocňovalo moju bezvýchodiskovú situáciu, v akej som sa znenazdajky ocitol. • Samotnú štruktúru by som následne asi charakterizoval, povedzme zrovna i niečo na tento konkrétny postup: Texaského masakru motorovou pílou na taliansky spôsob, okoreneného o SLASHER + GIALLO = pekelný počin Delirio di sangue [v preklade: Delírium krvi]. • Z mojej strany sa bezprostredne jedná o jeden z najhorších počinov, aké som mal tú »česť« zhliadnuť, za čo sa dokonca i pomerne dosť HANBÍM! Totálny filmový HUMUS! Odpad je ešte veľmi slabým pomenovaním, čo sa v tomto zložení pred divákom postupne rozprestiera ... Iba na vlastné riziko. (04.11.2023)