The Lair

Sestřelenou vojandu zažene parta afghánských ručníkářů do podzemního komplexu, ve kterém se Sověti snažili vypěstovat zmutovaného supersoudruha. Marshall to vzal jako poctu či výsměch žánrovým céčkům a v některých momentech se mu to fakt dařilo. Těch drsňáckých hlášek a úsměvných gerojských momentů se tu pár našlo. I herci byli překrásně prkenní a chvilkam si zdálo, jakoby režisér vyzobal casting u Asylum. Problém je, že ta nadsázka dost často nefungovala, což bylo občas přímo k nasr*ní. A polovičatá byla i akce. Některé momenty byly peckové a utržená čelist byla vyloženou mňamkou, ale jindy jsem měl chuť kameramana zastřelit, utopit a oběsit. Na průměr film dosahuje úplně v pohodě, ale mělo být lépe. 50% (06.11.2022)

Režisér Neil Marshall oživil triviální filmy o šílených monstrech, které se zrodily v dobách socialistického temna a jejich místo bylo ve videopřehrávačích. Vojenská pilotka je nenadále sestřelena nad afghánskou pouští. Na životě ji ohrožují po zuby ozbrojení tamní povstalci. A tak se schová do podzemního bunkru. A z dávno zapomenutých podzemních laboratoří se na scénu vyřítí masožravá monstra mimozemského původu, na kterých za sovětské éry byly prováděny roztodivné DNA pokusy. Pilotka jen o vlásek unikne smrti a posléze se ocitne ve vojenském táboře se skupinkou vojáků, jejichž řady se po nájezdu nestvůr začnou povážlivě tenčit. Marshall to vzal pěkně od podlahy. Svoji sličnou družku Charlotte Kirk obsadil do hlavní role a ta mu vypomohla i se scénářem. Svůj společný film zasadili do prostředí, které dobře koresponduje s daným námětem. Nečekat určitě předraženou podívanou, neměl jsem ale ani pocit, že by filmu scházely nějak zásadně finanční prostředky. S triky vypomohli finští kolegové. Monstra evokují éru jednoduchých céčkových hororů, jen je hlavní rozdíl v tom, že Marshall něco režijně umí instruovat. Vsadil na akčnost i zadek své partnerky. Má to své gore momenty, které jsou kvalitou adekvátní k celku. Film nese i maďarskou stopu, kdy režisér uvítal kolegiální výpomoc v různých technických kategoriích. Na vypnutí mozku a zapnutí genitálíí směrem k Charlotte Kirk je tenhle film ideální volbou. 8/10 (01.03.2023)

U předchozího Marshallova filmu jsem psal, že jsem zvědavej, jestli se ještě někdy vzchopí a natočí něco, co by se kvalitou přiblížilo Pádu do tmy. Neil, jako kdyby mě snad slyšel, teď "něco jako Pád do tmy" skutečně natočil. Akorát po všech stránkách o tolik levelů horší, že se tomu až člověku nechce věřit. No, pokládám tímto filmem svou otázku z minula za zodpovězenou. Nenatočí, je totálně v řiti. (06.11.2022)

… a takový ten Nýl býval skvostně temný, rozkokošně brutální, poměrně originální a vcelku sysluplný řezník maximálně béčkových masen! Pak však, patrně vysílen krizí středního věku, nakráčel přímo do pasti mimořádně odporné a stejně tak netaletované (tedy herecky) aspergerální holyúdské kariérní prostitutky Šarloty Krk (za svobodna Říhové). Načež zubatá kunda této bezelstné profesionální rozkuřovačky o sto let starších studiových hlavounů okamžitě lačně sklapla, vždyť opravdové lásce neporučíš a ona dozajista bezhlavě propadla uhrančivému kouzlu obřího panděra, pleše a ovarového krku nehezkého obstarožního otyloně, co by mohl být jejím fotrem, no a náhlým endorfinem zhlouplý Nýl se srdíčky v očích a hluboce zanořen v Doupěti režijní smrti zcela spláchl do hajzlu své parádní descentní časy a začal psát a režírovat výhradně oligofrenní zetkové reklamy na afektovanou, slizkou a prkennou prospěchářskou kurvu s jedinou „hereckou“ průpravou, a sice z Hustleru. Kurvu, která kdyby ještě chytla nejlepší časy Hárvyho Einschweina, okamžitě by si toho fešáka a svůj dokonale neodolatelný typ nasoukala až na mandle, pročež by se dnes ještě více slunila ve světle reflektorů jako #onataky a korunní svědkyně, která toho odporného znásilňovače a obrprasáka i přes svůj odpor a nesouhlas (s plnou hubou to znělo asi jako „eeeeeee“) vášnivě přeblafla, a ani trochu nechtěla být v televizi, bo přeci naivní láska! Přinesls mi v minulosti mnoho potěšení, Nýle, tudíž upřímně doufám, že až se z toho z posledních sil vycákáš a zchytříš, skončíš jen o pár mega chudší na odškodném jako ta předchozí kohorta metuzalémovitých donchujánu, a ne na dvacet let v supermaxu, přestaneš produkovat tato retardovaná laciná svinstva, sebereš zbytky koulí a ještě všem ukážeš, jak ti to parádně jde bez parazitní šlapky a režisérokopky v zádech. (06.11.2022)

"V bunkru zrůdy zuby brousí, Talibanci rvou si vousy." Bylo, nebylo, za devatero horskými průsmyky a devatero béčkovými klišé, v daleké a zaprášené afghánské prdeli, těsně před výbuchem Mother of all Bombs. Imrvére a proti všem odbojní pastevci koz plánovali rozšířit svá stáda o dva kapitální kusy, ovšem jejich hrdá majitelka, emancipovaná pilotka United States Air Force, byla proti. Ač z oblohy sestřelena, nerozklepala se jí... kolena, ani před vousatými pošuky s ručníky kolem hlav, ani před humanoidními zrůdami, zubícími se na ni jako o život (jak taky jinak, že). Nečekána, nezvána, do bunkru de(s)centně vlezla, zrůdy nalezla, zpět po žebříku vylezla a s ničím se moc nepárala (kromě jednoho slizouna, páraného při pitvě). Pobavil velitel základny zvaný "Krejž holého!" i uvědomělý Tálibánec, řečený "já nic, já muzikant". Co potěšilo? Hory, bludiště chodeb bunkru, sliz i samotná monstra, čili hybridi "Made in SSSR", útočící dle 80 let staré sovětské vojenské doktríny, tedy v rojnici proti kulometům :-). A kdo proti nim? Rangers Lead the Way! "A teď těm zrůdám natrhneme hubu od ucha k uchu!" "Ehm, seržo, to už přece mají..." (03.11.2022)