Souputníci

Určitě se mi líbilo, že gay tvůrci se poslední dobou nebojí kontroverzních témat ani postav a že to umí ukočírovat tak, aby to nevyznělo homofobně (za úchylku americké demokracie - mccarthismus - můžou úchylové sexuální). Nevadí mi otevřené sexuální scény, ani stylizace historických seriálů. Mezi Bomerem a Baileym byla výborná chemie. Až na jeden moc detailní francouzák bylo intro fenomenální a výstižné... Problém pro mě ale byl scénář, protože se snažil honit moc zajíců, resp. gayů najednou. Přeskoky v čase ničily napětí, protože jsem věděl, které postavy represe přežijou a které ne. Ba hůř - mohly uškodit Bomerově postavě i výkonu. Jakkoli se mi Bailey na začátku zdál zbytečně exaltovanej a jeho postava často přecitlivělá, ve výsledku byla soudržnější, měla logičtější vývoj a opravdovější finální vyznání. Zatímco u Hawka (Bomer) jsem se nestačil vzpamatovat z jeho poslední zrady, a už se k Timovi (Bailey) hlásil veřejně. A pak ještě jednou, nastavovaně. // 68% (je mi líto) (17.04.2024)

Ron Nyswaner je můj oblíbenec, to mě k seriálu nalákalo a nebyl jsem zklamanej. Hlavní pozitiva: fajná love story a historický kontexty, který mě velmi bavily. (Až při sledování prvního dílu jsem zjistil, že v něm hraje Jonathan Bailey, kterej mi přišel geniální už v Crashing.) Více takovejch. Favourite quite: "I spent most of my life waiting for God to love me. And then I realized the only thing that matters is I love God. It's the same with you. I have loved you my whole life. I've never loved anyone but you. You were my great, consuming love. And most people don't get one of those. I did. I have no regrets." (09.01.2024)

Tohle historické drama je opravdu drama ve všech ohledech. A stojí především na hereckém obsazení Matta Bomera a Jonathana Baileyho. Ačkoliv někdy byly sexuální scény hodně explicitní, asi to k surovosti doby patří. Vše doplňuje vkusný soundtrack, který správně doplňuje jednotlivé scény. Snad jen po zhlédnutí kompletní série zůstává trochu smutno. Nejen ze závěru, ale spíše z toho, že se v minulosti taková zvěrstva ve státní správě v USA (a nejen tam) opravdu děla. A že to lidé s AIDS neměli lehké je snad jasné. Ale je to o to smutnější, že to tak prostě bylo. Nebyla to lehká doba. Opravdu bychom měli být rádi, že je to dnes většinou již dávná minulost a žijeme v moderní společnosti, kde tyto problémy řešit nemusíme. Přiznám se ale, že na konci závěrečného dílu i slza ukápla. (24.01.2024)

Určitě skvěle zpracovaný kontext té doby, všichni hraji seč mohou, ale je to jedno veliké mysery porno... a k tomu nevěřitelný bodyshaping, který se týká gay subkultury a to je naprosto striktně vyrýsované tělo do posledního svalu a sixpecku... takhle prostě ani gayská těla v padesátých ani osmdesátých letech fakt nevypadala... (02.01.2024)

Jestli máte rádi morálně šedý postavy (zahraný Mattem Bomerem!!!), tohle se vám bude líbit. Protože Hawkins "Hawk" Fuller je svině, co se neštítí zničit vlastně cokoliv: šanci na lásku ženě, kterou si vezme, vysněnou kariéru člověku, kterého miluje - i životy lidí, s kterýma spal (anebo o kterých ví, s kym spali). Ale to nejlepší na tom je, že to všechno dělá jenom kvůli tomu, aby přežil ve skříni, takže i když se vám ze třetiny hnusí, ze třetiny ho litujete... no a z toho zbytku si nemůžete pomoct a říkáte si, s jakou grácií a bez mrknutí oka ty sviňárny umí provádět. Druhá hlavní postava, Tim "Skippy" Laughlin, je křehkej kluk s brejličkama, co miluje Boha a chce být duchovním. Jenže má smůlu a zamiluje se i do někoho jinýho, shodou okolností někoho, kvůli komu skončí v pekle, jestli to místo existuje. Ale přesto mu to za to stojí - všechno to schovávání (který mu je vlastně proti srsti), vědomí, že nemůže očekávat absolutně nic (protože si je vědom toho, že Hawk se pokaždý vrátí ke svý rodině), i několik zlomenin srdce (ať už Hawk napíše nebo ne). Protože na rozdíl od Hawka, kterej se celej život snaží nedávat v sázku víc než je nutný, Tim, když něčemu věří, tak je za to ochotnej riskovat úplně všechno. Nějakou shodou náhod se stane, že má Tim míň štěstí než neprůstřelnej Hawk - a nakazí se AIDS, což je vlastně podnět k jejich poslednímu setkání, co vyvolá vzpomínky na všechno, co prožili. ...A je to prostě silný ("She's my wife." "But I had you."), ten zosobněnej pohled na tragédie v historickém kontextu boje za práva. (01.01.2024)