Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi

Z celého námětu čiší láska k divadlu. Ale také slovním hříčkám a hříčkám obecně. Nápad vzít z Hamleta dvě nejvíce zanedbatelné postavy, avšak s nejtragičtějším koncem, a nechat jim nejen hlavní role, ale navíc je nechat meditovat o své existenci, důvodu existence a nakonec o smrti, je dokonalý. Umožňuje na tomto půdorysu nejen hru divadla v divadle (a to oboje posléze jako hru na třetí ve filmu), ale trefné komentování dnes již poněkud zkostnatělé hamletovské klasiky, kterou všichni znají snad nazpaměť. Přitom oba - i když vlastně nevědí, jak se který jmenují, protože v Shakespearově hře to také není dáno - mají své odlišnosti. Jeden se snaží na vše jít vědeckou, až detailní metodou, a dá se říci, že je prototypem vědce nebo vysokoškolsky vzdělaného člověka, který se soustřeďuje na detaily, avšak uniká mu podstata nebo celkový obraz. Druhý na vše jde intuitivně a jeho fyzikální objevy mne po celý film velmi bavily. Nejlépe je to asi znát ve scéně, kde přemoudřelý medituje, kde by se asi mohlo v této chvíli nacházet Slunce, podle něhož by poznal světové strany a podle toho, kolik je hodin a odkud jde vítr, na což mu druhý odvětí: „A proč nejdete ven a nepodíváte se?“ Rovněž se mi líbilo, že obě postavy jsou pojaty podobně jako Werichovy a Voskovcovy postavy, komentující daleko důležitější historické dění kolem sebe, případně špílcující na předscéně, a dost možná, jestli si z nich Stoppard, rodák ze Zlína, nakonec i nebral jistý předobraz. A ona láska k divadlu je zde dovedena do dokonalosti rekonstrukcí shakespearovského pojetí divadla (včetně faktu, že i ženské role hráli muži), a dojde i na loutkové divadlo. Plus všechny takové ty „druhotné“ nápady, jako že divadlo je někdy reálnější než život a má mnoho tváří a podob. Celý ten jemný humor, jakým je film podaný (už třeba jen úvodní, krásně absurdní rozjímání o principu pravděpodobnosti), příjemně pobaví, člověk se zde neřehtá, ale má stále pobavený úsměv na tváři. (Skvělá je v tomto ohledu scéna vysvětlování „starý si myslí, že ji miluje“.). A jinak je zde tolik paralel a podobenství, že by mi komentář nestačil. Včetně toho nejokatějšího, jestli i my nejsme postavy v nějaké předem napsané hře neznámého režiséra, kdy absolutně nechápeme, co se kolem nás děje a k čemu směřujeme - tedy kromě toho režiséra, který to ví. (02.01.2020)

"This is interesting. You would think this would fall faster than this, wouldn't you? ... And you'd be absolutely right."     Málokedy ma nejaké filmové spracovanie Shakespeara zaujme a že ich je požehnane (a Hamlet je obzvlášť prevarený). Veľmi sa z toho nevymyká ani toto stvárnenie, hoci mu nemôžem uprieť originalitu, vtipnosť a aj istý pôvab. Predovšetkým Gary Oldman (Rosencrantz) a Tim Roth (Guildenstern) sú skvelá herecká dvojica, ktorú je veľkým pôžitkom sledovať. Títo dvaja sa z môjho pohľadu starali v podstate o všetku zábavnosť (aj keď nie po celý čas sa im to darilo), pričom ma najviac bavila zmätenosť ich postáv ohľadom ich rolí v deji a tiež Rosencrantzove komické vložky (napríklad  jeho rôzne experimenty). Inak má ale toto dielo typické shakespearovské črty, ako sú prílišná urozprávanosť, archaický a komplikovaný spôsob vyjadrovania a divadelný charakter, a to sú práve tie veci, ktoré ma na filmových adaptáciách Shakespeara odrádzajú.       "So, we've got a letter that explains everything." "You've got it." "I thought you had it." "I do have it." "You have it?" "You've got it." "I don't get it." (30.03.2024)

„Třistačtyřiašedesátkrát hlava, to je asi rekord..." Tom Stoppard, zlínský rodák, a jeho nejznámější dílo převedené na filmový formát. Herecky brilantní a skvostně obsazené. Celý snímek stojí na dialozích, které jsou až neskutečně hravé, nepostrádají myšlenku a v nejlepším Shakespearově odkazu. Takový Hamlet "za oponou" aneb kralevic dánský z pohledu jeho dvou nejlepších přátel. Výborné to je i když všichni z originálu dobře víme jak tato dvojice nakonec dopadne. Přesto, že to děj klasického Hamleta ohromně obohacuje, tak toto dílo by fungovalo i samostatně, jelikož je hlavně a především o ústřední dvojici a jejich věčných a neřešitelných filozofických otázkách a "Hře na otázky". Geniální a nezapomenutelné. Srdcovka, na kterou nedám dopustit. Být více "filmová", tak jde o dokonalý snímek. Takto z toho přeci jen až moc "trčí" Stoppardova divadelní režie. (07.11.2007)

Jak by to asi dopadlo, kdyby se dvě vedlejší postavy z Shakespearova Hamleta dočkaly vlastního filmově-divadelního zpracování? Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi je film, který mě okouzlil především proto, že se dá vnímat jako jakási esej o Shakespearově díle, zároveň jako jeho jemná parodie a navíc rozvíjí jednotlivé zápletky a dobarvuje charaktery přesně v tradici hravého dramatikova jazyka. Hlavně je to ale film, který vás takříkajíc intelektuálně obohatí, aniž byste měli pocit, že se jedná o elitářskou patlaninu, kterou pochopí pouze pár vyvolených - jak totiž velí britská tradice, i v tomto filmu je přítomný suchý humor a narážky pochopitelné jenom tehdy, pokud víte, o čem se hovoří. Takže se před zhlédnutím rozhodně vyplatí přečíst si "originálního" Hamleta, a to alespoň třikrát tam a zpátky. (03.08.2011)

Od této chvíle do konce mých dnu, už nikdy nebude vrhání vlaštovky papírové takové, jako dříve bývalo.... A to je vlastně vše, protože i přes výborné obsazení hlavních rolí je vše tróchen nedotažené, ať už propojení s Hamletem samotným (mnoho hlasů tvrdí, že film si jde užít i bez znalosti děje "hlavního" ach jaká to nepravda), nebo slovní hříčky a souboje (jsou sice skvělé, ale málo je jich, málo..), neboť ve chvíli, kdy jsou nejzábavnějšími momenty filmové adaptace divadelní hry scény čistě filmové (ty neskutečně zábavné fyzikální), je něco špatně. Pořád je to ale skvělý doplněk (jak divadelní hra, tak film) ku Hamletovi, škoda, že producentstvo nemělo dostatečný počet koulí na natočení Hamleta a Rosencrantze & Guildensterna na jeden zátah a s jedním osazenstvem. (21.01.2014)