Režie:
Takaši ŠimizuScénář:
Takaši ŠimizuHudba:
Gary AšijaHrají:
Čiaki Kurijama, Taró Suwa, Júko Daike, Takako Fudži, Makoto Ašikawa, Denden, Hitomi Miwa, Kaori Fudžii, Širó Namiki, Júrei JanagiObsahy(1)
Učitel Shunsuke Kobayashi se rozhodl navštívit rodiče malého Toshia, který se dlouho neukázal ve škole, aby zjistil důvod jeho dlouhé absence. Kobayashi v domě nenachází nikoho kromě samotného Toshia, od kterého se nepřímo dozví, že rodiče odešli společně na nákup. Teprve až po chvíli čekání si všimne, že okolní místnosti jsou ve velkém nepořádku a s Toshiem taky není něco v pořádku. Navíc se pod střechou domu začíná uvolňovat smrtící kletba… (Pumiiix)
(více)Recenze (84)
Nejděsivější na celém Ju-Onu je fakt, že je i přes svou nezlomnou blbost docela zajímavý (druhé místo v hrůznosti dostává poslíček v santa klausovském oblečku). Jinými slovy, většina scén je neskutečně mimo, jsou nezajímavé, všechno co v nich má působit hrůzně působí směšně jako představa invaze mimozemšťanů vypadajících jako kříženec čivavy, aztécké sochy a Tomáše Magnuska, JENŽE způsob, kterým na sebe jednotlivé, zdánlivě nesouvisející scény je docela zábavný a osvěžující, byť je děj poněkud tuponosý. Určitě by to nefungovalo, kdyby děj měl byť o pár minut víc, než přítomných šedesát minut.PS: ten skvěle vypadající plakát vypadá mnohem lépe, než film samotný a nemá s ním nic společného. Krom toho, že k němu patří. ehm. ()
Po zkouknutí obou Ju-On: The Grudge a amerického remake na mě tento televizní díl moc nezapůsobil. Lekačky jsou ve všech Grudge dílech mnohem děsivější a atmosféra hutnější. Vyjma učitele Kobayashiho jsou výkony herců nic moc. V normálních situacích se chovají poněkud strojeně a nepřesvědčivě. Naopak mne potěšila scéna s Kayako plazící se po schodech na konci epizody s Kobayashim, jež mi přišla jako nejlepší schodišťový moment ze všech Ju-Onů, o remake ani nemluvě. Skvělá byla dívenka s utrženou čelistí. Osvěžením pro mě byla dnes známá japonská herečka Chiaki Kuriyama a její střet s mňoukajícím Toshiem ve sborovně. Slušný duchařský nadprůměr v syrovém televizním zpracování. 7/10 ()
Po technické stránce hrozná bída. Kamera je nemastná a neslaná, tudíž si vše divák tolik neužije. Když jde ve filmu do tuhého, divák se začne i trochu bát, jenže to se nestává tak často. Kdyby bylo více ostřejších scén, tak bych s hodnocením šel výš. Ju-on není ničím výjimečná záležitost, u které by byl divák nadchnutý. Jedná se bohužel o podprůměrnou hororovou podívanou, která nepředvede nic nového. Ani herci nejsou nic extra a někdy mi přijdou zmatený a že nevědí, co by měli hrát. Díky pouhým 70minutám jsem nešel s hodnocením níž, protože být to o něco delší, nevydržel bych to.. 4/10 = 45% ()
Kayako mě asi nikdy nenechá klidnou. Chtěla jsem se přesvědčit, jestli je americký remake opravdu lepší, protože moje vzpomínky a zážitky, když mi bylo asi třináct, napovídají, že klidnou noc jsem pak opravdu neměla. To dnes asi už nebude tento případ. Kdykoliv přišla na scénu Kayako, husina byla zárukou, ale okolní příběh, omáčka a řemeslná práce je opravdu velmi bídná a děj je dosti špatně stravitelný oproti US verzi, takže to není takový ten plnohodnotný hororový zážitek. Stopáž je vzhledem k tomu sice velmi sympatická a přes to, že je strašení docela kvalitní a nadmíru znepokojivé, nevyrovná to ten zbytek. Na dvojku kouknu možná někdy, až se mi bude chtít a porovnám. ()
Kdyby byl podíl scén, kdy jsem se strachy klepal, ku zcela zbytečným momentům alespoň 1, byl bych nadšený. Bohužel skutečnost je jiná. I když se v Ju-On vyskytují místa, kde jsem se opravdu docela bál, je jich strašně málo, odhadem necelých deset procent stopáže. Technické provedení navíc také nepůsobí zrovna nejlépe, tudíž na tu vatu ani není pěkný pohled. Být film delší, tak asi nadávám na nudu, takhle je to slušná duchařina. Ale jsou i mraky lepších. ()
Galerie (9)
Photo © Toei Video Company
Zajímavosti (13)
- Podivné vokální zvuky nadaboval režisér Takashi Shimizu. (LUKICKK)
- Kayako, Toshio a Takeo Saeki, patří mezi tradiční japonské mýtické postavy zvané onryō, což jsou pomstychtiví duchové, kteří zůstávají ve světě živých, aby napravili křivdy, které se jim staly za života. (Keisuke)
- Takako Fuji, která si zde podruhé zahrála roli ducha Kayako, objevil režisér Shimizu na divadelním představení, kde ho velmi inspirovala a úspěch Ju-on přisuzuje zejména její osobě. (Keisuke)
Reklama