Kápo

Začátek a první půle naprosto zdrcující, působící až dokumentárně, Susan Strasberg naprosto přesvědčivá. Druhá půle mírně slabší, zpodobnění sovětských vojenských zajatců trochu romantizované, konec opět drtivý. Celkově silný a působivý film. Opět musím podotknout, že byla doba ve filmu, která válce nepřipisoval žádnou atraktivitu, kdy filmy byly opravdu protiválečné. (22.03.2015)

Moje první setkání s Gillem Pontecorvem a hned taková nakládačka. Bylo strhující vidět proměnu hodné studentky klavíru Edith v kápa pracovního tábora Nicole, která pro kus jídla a lepšího zacházení byla schopna udělat skoro cokoliv. Když už je slyšet dunění spojeneckých děl, plánuje si Nicole budoucnost s ruským zajatcem Sašou. Ovšem zjištění, že pro ni už žádná budoucnost není, to bylo mimořádně tvrdé. Celková atmosféra filmu je velmi skličující, asi proto, že je dost blízko realitě... (20.07.2014)

Zdrcující snímek, který mě strhl svou syrovostí. Hlavní nosnou myšlenkou je, jak dalece jsme schopni podupat svou hrdost, zpronevěřit se morálním principům, výměnou za záchranu života. Trochu se mi nezdál, poměrně volný pohyb ruských zajatců a romantická linka (asi proto ty čtyři hvězdy), ovšem ve srovnání s Colette je to jako ,,Nebe a Dudy" . Závěr je krutý. Velmi působivý protiválečný film, patří mezi ty nejlepší. (29.03.2015)

Pontecorvo vytvoril politicky korektnú drámu z nacistického tábora, kde je základným heslom prežiť. Práve táto základná myšlienka je maximalisticky rozobraná na postave hlavnej hrdinky. Židovka Edith (výborná Susan Strasberg ) rýchlo pochopí, čo všetko musí urobiť, aby si zachránila holý život a jej dvojročná cesta otvára otázky hrdinstva a zbalebosti. Práve tento prerod, keď sa z nej stáva kápo je veľmi silnou ukážkou herectva. Vačší problém mám zo záverom filmu posobiacim až epicky zbytočným a umelecky samoľúbym. (13.04.2014)

První italský film zabývající se deportací židů, koncentračními tábory a fenoménem Kápa - nadřazené funkce hlídače koncentračního tábora, požívajícího výhod a privilegií, vybíraného z řad internovaných židů, promyšlený způsob nacistů, jak rozbít židovské semknutí a solidaritu uvnitř táborů. Mladá židovka je společně s rodiči deportovaná ve věku, kdy jí a ostatním dětem společně se starci bezprostředně hrozí okamžitá likvidace. Shodou náhod, které ji prozatím zachraňují, se postupně mění v cynickou zrůdu s ambicí přežít za každou cenu a brzy se dostává do pozice Kápa ženského tábora. Po citovém vzplanutí k vězni si začíná uvědomovat svůj omyl a odcizení se ostatním. Nakonec obětuje pro spoluvězně svůj život, když se stane hlavním článkem v připravovaném útěku. Pontecorvova zkušenost s dokumentárním filmem se zde odráží v důrazu na autentičnost zobrazení deportace a utrpení v koncentračních táborech. Zasazení milostné zápletky do děje však podle očekávání spouští, jako u mnoha jiných filmů zabývající se otázkou holokaustu, diskuzi o přiměřenosti estetizace lidského-židovského utrpení a nacistických katů. (02.11.2005)