Nemocnice na kraji města po dvaceti letech

Příjemná nejednoznačnost většiny charakterů původní nemocnice se během dvaceti let transformovala do zmateného kolotoče všemožných pocitů, ve kterém se sympatie a antipatie střídají tempem, ze kterého bolí hlava. Více než slibné herecké obsazení je pak jen trestuhodně nevyužitý potenciál, jakkoliv nezpochybnitelné kvality zúčastněných aktérů jsou promrhány utrápenou snahou hrát podle ukázkově nepovedeného scénáře. Charismatické Osobnosti, záměrně s velkým o, typu doktora Štrosmajera či Fastové byste hledali marně i naivně optimistickým okem, z lepší, tedy průměrné, poloviny dnes nutno zmínit Ivu Janžurovou a Tomáše Töpfera, ovšem vše navíc nově s nepříjemnou pachutí latinskoamerických skvostů doby současné. V aktuálním hodnocení tedy slabé tři hvězdičky víceméně z nostalgie, neboť i ten o pětinu století mladší sourozenec se sledovat dá, nicméně spíše než napjaté očekávání dalšího pokračování osudů oblíbených postav připomíná vyhlídka nového dílu značně rozpačitou zvědavost, kdo se zase s kým pohádal či vyspal. (18.04.2006)

Totální krok vedle. Petr Zikmund nepochopil, v čem tkvělo kouzlo Dietlova seriálu a narouboval sem všechno možné, včetně multikulti a genderových otázek, které ve skutečnosti obyčejné lidi nezajímají. Postavy se chovají, s prominutím, jako idioti, ne jako lidé. Scénář jim něco předepisuje, tak to herci odehrají, ale každá z postav se chová jak v Ordinaci v růžové zahradě - když se scenáristovi zlíbí, může se ze sparťana stát slávista, z optimisty hnedle pesimista. Navíc se seriál bojí jít do konfliktů - tedy reálných, skutečných, současných, nikoliv pseudointelektuálních. Postavy jsou více vyhraněné buďm směrem k dobru, nebo ke zlu, chybí ona Dietlova psychologická prokreslenost, kdy i nerudného dědka v podání Kopeckého divák chápal. O detailech, které si zde cucají autoři z prstu a neodpovídají moc realitě, snad už darmo mluvit. (27.06.2015)

Veliké zklamání. Je vidět, že pokračování starších seriálů ještě neumíme natočit (kdo ví, jestli to někdy půjde). Pořád jsem čekala na nějakou vtipnou postavu jako byl doktor Štrosmayer, ne na komplexy a další milostné zápletky pane primáře, který je označován jako balvan a chudáka pana Sovu, kterého jen všichni využívají. Na třetí pokračování se už dívat raději nebudu. (06.02.2010)

Já tady měl pár komentářů už v průběhu seriálu. Nakonec jsem všechno smazal a "s napětím" čekal na konec (je fakt, že poslední díly jsem u počítače spíš poslouchal než na ně koukal). Nemusel jsem ! Bylo to stejně špatné až do konce. Všechny nectnosti už tady ostatní vyjmenovali, takže bych už jenom opakoval vyřčené. Pokusil jsem se nalézt něco fakt pozitivního a na rozdíl od Tosima mě nezaujala ani uvedená mladá herečka, která měla taky příšerné chvilky. Tak jedině snad Iva Janžurová, na tu je vždycky spoleh, a z nových postav asi Saša Rašilov. Toť vše.... Prostě - do téhle řeky tvůrci vstupovat neměli.......... (15.01.2004)

Toto bylo pro mě obrovské zklamání, které trpělo propastným kvalitatním srovnáním s původním seriálem, který navzdory komunistickému balastu, ční nad tímto dílem ve všech směrech, zemména scénářem, režií a hereckým projevem. Navzdory tomu, že řada herců navazovala na své úspěšné role a mohla z toho těžit, nemohli se očividně s předepsaným vývojem svých postav ztotožnit a často to vypadalo, že jde o pouhé karikování předešlého seriálu. Seriál byl po komerční stránce velmi úspěšný (sledovaný), protože opravdu plnil roli zábavného týdeníku, o kterém se v pondělí ráno nevěřícně diskutovalo a musím říct, že to byl jediný světlý bod celého projektu - čtení zábavných recenzí o Elišce Balzerové, která vrhá toužebné pohledy na sousedovic dítě, pan Abrahám jako balvan, prapodivná dcera Eliška (nebo jak), která částečně šílí nad sebou nebo svým nepřítomným otcem a ti všichni, jak se kolem sebe plácají a nejsou s to, vytvořit kloudný dialog. Byla to zábava, ale jako výsledek dramatického seriálu dost smutné vysvědčení. (01.09.2006)