První den mého života

Ač těžké a smutné téma (sebevrahové), film má příjemně hladivou atmosferu a je plný pozitivní energie a chuti do života. Snad je to tím, že velké pravdy halasně nevnucuje, ale nechává každého změnit jeho úhel pohledu tak, aby se v něm znovu objevila radost a chuť k ní dojít. V tom oparu pozitivna autorům i leccos odpustíte... (18.01.2024)

V nějakých fázích života se dá obhájit, proč někdo napsal podobný scénář, ale věřte mi, že žádná z těch fází už není po maturitě. Mudrující povýšená esoterická sračka pro čtenáře časopisu Moje psychologie a lidi, co by mi na tohle řekli, že je to od mě logická reakce, když jsem štír. Genovese přijal svoji roli moudrého pozorovatele a hodnotitele těch směšných lidských charakterů, přičemž si zjevně velmi hlídá, aby se nikdy nedostal ze svojí maloměšťácké bubliny, která ho tolik miluje, protože se vykazuje podobně povrchním mindsetem jako on a jeho postavy. Jeho snaha o odhalení toho, že pod zdánlivě komplikovanou osobností jsme vlastně všichni jen marniví dobráci, je tak strašně arogantní, až se fakt nemůžu zbavit pocitu, že v rámci důkladné přípravy na natáčení by udělal nejlíp, kdyby si ustřelil hlavu. To je v pohodě, to můžu takhle napsat, on přece ví za mě, že to tak ve skutečnosti nemyslim. Nebo...? (05.04.2024)

Dobře napsané pestré postavy, ke kterým jsem si rychle udělal vztah. Chápal jsem jejích motivace a užíval si jejich interakce. Soundtrack parádně sedí, dokresluje atmosféru a podtrhuje důležité momenty. Celé okořeněné správnou dávkou černého humoru. Něco asi odhadnete, ale až do konce jsem si nebyl jistý, jak to přesně celé dopadne. Sázky jsou vysoké, stejně jako napětí. I slzy jsem na konci neudržel. Velice příjemné překvapení (06.01.2024)

Velmi osvěžující a hluboký film s existencionální filozofickou tématikou. Jen ten povrchní motivátor mi nepřišel úplně dotažený a pochopitelný... Ale možná to byl záměr :) Trochu mi to připomínalo Votočkův film Na křídlech slávy (1990) . V kině mě i dost bavil obsedadlo sedící pán, který několikrát řekl, že to je totální hovadina, ale kvůli doprovodu vydržel až do konce a od začátku titulků sypal do éteru jednu nadávku za druhou. Tak jsem zvažoval, že mu řeknu, co si o tom filmu myslím já, ale nevím, zda by mu to zvedlo náladu... Možná mu pomůže ten týden k dobru. [kino MAT] (17.01.2024)

Genoveseho námety "Čo by sa stalo, ak..." musia asi sadnúť každému divákovi osobitne a je v poriadku, ak ich niekto neprijme. Mne samy o sebe sedia a zároveň rozumiem, že je náročné ich spracovať. Tento film síce neprekonal Úplných cudzincov, bol však podstatne lepší ako jeho The Place. Dej bol pekne vystavaný a som spokojná aj so záverom filmu. Herecké výkony sú jednoduché, civilné a predsa famózne - Toniho spomínať netreba, mňa však očarila práve ostatná štvorica účinkujúcich a nesmierne ma dojímal najmä malý chlapec. Vo filmoch Genoveseho mám však zásadný problém skôr s formou, než obsahom a konkrétne s dvoma vecami, ktoré mi vadili ako u The Place, tak aj tu. Kamera Lucciho je síce nádherná, občas by však potrebovala ubrať na gýčovej malebnosti scén (čo sa týka aj réžie). Gýčovosť považujem za opakujúci sa problém, ktorý tu bol síce podstatne menší ako u The Place, ale stále sa niekoľkokrát objavil a vyrušoval ma. Zároveň musím spomenúť hudbu. Nie veľakrát sa mi stalo, že by som si pri pomerne dobrom filme povedala "tak toto je otrasná/nehodiaca sa hudba", ale u Genoveseho sa mi to stalo už druhýkrát a rušilo ma to natoľko, že to prispelo k strhnutiu hviezdičky. Objavili sa tam známe piesne, aj môj milovaný Ludovico Einaudi, ale neraz to bolo tak zle použité, zvláštne namixované a nesedelo to do celkovej atmosféry scény, že proste nie. Fakt nie. Takže občasná gýčovosť (a s ňou spojené hranie na city) a hudba sú pre mňa mínusmi. Niekedy by tu ozaj menej bolo viac. No inak celkom pekne spracované a ešte stále mi to víri v hlave. (19.01.2024)