Útěk z Utopie

Film nebo spíše dokument na mě zapůsobil. Na začátku byli lidé v sále veselí a bavili se, ale po skončení se už nikdo nesmál a jen mlčky odcházeli. I to o něčem svědčí. V dokumentu mě nejvíce překvapily dvě věci. Poprvé jsem slyšel hlas Kim Čong-una. V naprosté většině případů není jeho hlas ve zprávách slyšet. A druhé, větší překvapení, byly propašované záběry ze Severní Koreje. Ne severokorejská propagandistická televize, ale záběry, které potají natočili lidé a kde je vidět středověk. Bez přiklášky, bez propagandy. Záběry, které natočili nějací chudáci Severokorejci pod hrozbou smrti (nebo horšího osudu) na propašované mobily. Jen ty samotné záběry stály za to. Příběh dokumentu se zabývá hlavně dvěma rodinami, které se snaží uprchnout ze Severní Koreje. Cesta je pro ně zdrcující, jak fyzicky, tak psychicky. Hned ze začátku si člověk uvědomí, že ač jsou to jedni z nejchudších lidí na světě, všichni se na nich chtějí nějak přiživit. Ať se jedná o severokorejské pohlaváry, pašeráky, čínskou policii nebo o převaděče v Laosu či Vietnamu. Všichni na těch nejchudších lidech světa chtějí vydělat. Mají hodnotu jen proto, že lze vydělat peníze na lítosti lidí, kteří se jim snaží pomoci. Cesta z jejich domoviny je složitá, ale stejně tak složitá je jejich cesta do nového domova a světa, který je pro ně úplně cizí. Nechybí tak záběry údivu nad naprosto běžnými věcmi. Během promítání se objevilo i pár "komických" scén, kdy se sál zasmál. Smích však vydržel maximálně jednu vteřinu, než si lidé uvědomili hrůznou realitu, a že to není skeč, nadsázka, ironie nebo metafora, ale skutečnost. Nad vším visí tíživá atmosféra, že i když se někomu podaří utéct fyzicky, podaří se mu utéct psychicky? (29.03.2024)

Nervydrásající záležitost a naprostý husarský kousek filmařů, který zaráží nejen tím, že to dokázali natočit a s ještě tak masivním množstvím materiálů, ale že vůbec byli všichni zúčastnění ochotni v dokumentu transparentně a s odvahou vystupovat. Tohle totiž nebyla cesta za lepším. Tohle byla poslední možnost. Ze zoufalosti podniklá strastiplná pouť za přežitím, ve které podraz, chyba nebo jen špatná náhoda může znamenat selhání a smrt (a to ještě v tom lepším případě). Kdo v posledních minutách, ve zlomovém momentu, neronil slzy štěstí společně s celou za svobodou prchající rodinou, tak není člověk. (24.05.2024)

Produkce filmu a míra detailu natočení útěku rodiny a otevřený příběh pana pastora jsou až bolestně fascinující. K tomu kvanta záběrů na absurdní život zakonzervované společnosti v ideologii prázdnoty, absolutna a hlouposti na entou. Jeden z nejpůsobivějších, ale taky nejdrsnějších dystopických filmů, taky proto, že je to realita, ne dystopie. I tu slzu a vztek to vymáčklo. Filmový zážitek. A v Česku mezitím existuje spolek, který rezignoval na používání mozkových buněk a nepochybuji, že ani tenhle film jim je nepomůže lépe roztřídit (více kldr.info). (07.01.2024)

Obvykle neutíkají, aby se měli líp, ale aby přežili. Šance jsou bohužel čím dál menší. Čína vrací severokorejské uprchlíky daleko častěji, navíc nejsou v bezpečí ani ve Vietnamu či Laosu. Až Thajsko je jistota. Na pozadí příběhu konkrétních uprchlíků se divák seznámí s retrospektivou totálně izolované země za období diktatury Kimů. Jeden z nejšílenějších režimů s veřejnými popravami s povinnou účastí obyvatel.  Lidskost se naštěstí nepodařilo zcela vymýtit a obdivovala jsem rodinu na útěku s 80. letou babičkou a malými dětmi. Jejich osud poskytuje alespoň špetku naděje. Také díky neskutečně odvážnému a obětavému pastorovi Sung-eun Kimovi. (25.03.2024)

Bylo mi ctí vidět tento dokument v kině. Až si někdo v našich končinách zase bude stěžovat, že je benzín o 20 haléřů dražší než včera nebo že to maso v mekáči bývalo větší, tak se asi neudržím. Krásný dokument, jen tam mohlo být víc vysvětlené například jak si vůbec ten pan Kim dovolí ukázat svůj obličej na kameru a ještě se uvést pravým jménem. Člověk by čekal, že ho hned navštíví nějací tajní severokorejští agenti. (13.04.2024)