Pod palbou

Tak ten rambovsko-armagedonský plagátový obrázok k filmu je naozaj iba taká ilúzia. Nieže by sa tam nestrieľalo, pričom ani o akciu núdza nebola, no pre mňa takéto prevratovo-novinársko-publicistické-intrigánske-prezidentské-špiónske-politické žvásty nie sú. Od totálnej nudy a zúfalého búchania hlavy o stôl ma zachránila iba výborná technická stránka filmu a bezchybné herecké duo Hackman-Nolte. Veľmi slabý priemer. 50/100 (01.04.2020)

Je škoda, že film lítá od jednoho tématu ke druhému poměrně rychle a v krátkých intervalech, tu politika, tu emotivni situace, tu vztahová linie, tu skutečná novinářská práce. Příběhu tohle hrozně ubírá na celkovém vyznění, který podle mě mohlo být ještě silnější. Na druhou stranu všechny roviny příběhu jsou zpracovány velmi kvalitně a zejména finálová půlhodina je opravdu hodně působivá. Herecky je film zvládnutý na výbornou, Nick Nolte hraje v životní formě, některé záběry kamery byli vynikající a plně podporovali reálnost příběhu. To samé můžu říci i hudbě, hrála přesně tam kde měla a to co měla, hodnotit soundtrack dám pět hvězdiček bez rozmyšlení. Ale co je na tomhle snímku asi nejpůsobivější je vědomí toho, že to se dělo na přelomu 80 let v Nikarague se děje i dnes a jistě se to bude dít i za 50 let, protože někteří mocipáni mají na utrpení druhých postavený svůj byznys a z toho se mě chce blejt. (08.06.2010)

„You fall in love with the poets; the poets fall in love with the Marxists; the Marxists fall in love with themselves. The country falls in love with the rhetoric, and in the end we are stuck with tyrants..“ Tak tenhle pravičácký pohled na revoluční dění Spottiswoodeův film nesdílí, ale slouží mu ke cti, že se úplně nerve ani za druhou stranu. S blížícím se závěrem nečekaně funkční kombinace dramatu, válečného filmu a romance, kterou svým etnografickým podkresem soustředěně podporuje Goldsmith se rty nalepenými na Panovu flétnu. Středobodem budiž Nick Nolte, který s decentním pivním mozolem, slovem „periodista“ místo helmy a ověšen tolika foťáky, že to supluje neprůstřelnou vestu zkouší chodit po laně nestrannosti, ale přitom dobře ví, že povětrnostním podmínkám z obou stran a Joanne Cassidy bez podprsenky nelze navždy čelit. Je to pro mě stejně překvapivé jako slon indický v Čadu, ale tohle je jeden z jeho nejlepších partů.. (07.10.2022)

Pěkné drama ani ne tak o politice ani o revolucích, ani ne tolik o vztahových propletencích, ale hlavně o profesi a profesionalitě práce válečných novinářů a fotografů. O jejich zvláštní etice, která by teoreticky měla stát nad obecnou lidskou, ale ne vždy se to podaří, a nikdy není tak úplně jisté, co je vlastně správné. (16.08.2010)

,,UNAVUJE ŤA TRETIA SVETOVÁ?" ,,NIE, UNAVUJÚ MA VÝŤAHY TRETIEHO SVETA." __ Latinská Amerika, revolúcie, diktátori, občianske vojny a prevraty išli vždy ruka v ruke. ,,Under Fire" sa do môjho povedomia najprv zapísal uznávaným Goldsmithovym soundtrackom, ktorý sa do ešte širšieho poslucháčskeho povedomia dostal potom, ako Tarantino využil skladbu ,,Nicaragua" v ,,Djangovi", čím z nej urobil vyhľadávaný hudobný podkres klipov alebo TV upútaviek (napr. program k 125. výročiu narodenia A. Christie na ČT). Napriek očakávaniam spôsobenými nomináciami na Oscara a Zlatý glóbus, tu Goldsmith pracuje s hudbou veľmi úsporne, čím dokonale napĺňa svoje argumenty o tom, že celovečerný film by mal ideálne obsahovať nanajvýš 30 minút hudby (tu je to o niečo viac). Ku zhodnoteniu filmu musím predovšetkým napísať, že cez vážnosť témy som celým prezentovaním dianím ostal nezasiahnutý. Zaujalo ma, že klasický prvok ľúbostného trojuholníka je tu okrem fyzickej lásky narušený ,,láskou k Nikaragui". Zhodnotenie príčin (ne)účasti USA na dianí v Nikaragui ako i objasnenie jej zástoja v iných lokálnych svetových vojenských ohniskách vystihuje pár viet v závere filmu: ,,Bolo zabitých 50 000 Nikaragujcov. A teraz jeden yankee. Možno budú Američania pobúrený z toho, čo sa tu deje." (449. hodnotenie, 28. komentár k filmu) (21.09.2015)