Na západní frontě klid

Viděl sem, ale už je to sakra dlouho. Letos šel do kin remake, kterýmu sem neodolal, nebylo to uplně zlý, ale s knížkou (kterou sem nečetl) to mělo pramálo společnýho. Tohle je prej mnohem víc podle knížky. A jo, líbil se mi příběh spolužáků, jejich výcvik, víc sme se dostali do hlavy mladým nadšeným zfanatizovaným magorům, kteří si mysleli, že válkou spasíš Svět. Nejhorší na tom je, že je 100 let po 1.Světový a pořád ještě sou na Světě kokoti, kteří si myslí, že válkou Svět vylepší. Taky mi není jasný, jak se mohl natáčet západní film v totalitním Československu. Smutný příběh, kterej je hodně zablácenej, ale už sem viděl zablácenějjší. Ale sem spokojen. PS já bych do toho zákopu nevlez aani za zlatý brko... (14.11.2022)

Předloha byla myslím vytěžena maximálně, protože ten "děj" v podstatě lépe zpracovat nejde. Ono totiž Na západní frontě klid není až tak moc o nějakém ději, ale o tom, co se děje s lidmi v zákopech a jaká byla I. světová válka šílené svinstvo. A to bylo ukázáno velmi dobře, ač poněkud zdlouhavě. 85% (03.08.2016)

Jsou filmy,které na vás silně zapůsobí a pokud se jedná o filmy válečné, tak to musí být mistrovské dílo. Podle románu vynikajícího Ericha Maria Remarqua byly natočeny filmy dva. Jeden v roce 1930 ( a ten získal 2 Oscary) a pak tento z roku 1979 jako film televizní. Zde se na upoutávce uvádí trvání filmu 150 mln., na mém zakoupeném DVD je 123 minut. Zdálo by se, že to není podstatné. Jenže, kdo četl knihu, tak očekává více výborných dialogů, které tomuto filmu opravdu chyběly. S přihlédnutím k tomuto faktu, musím říci, že film z roku 1930 byl lepší. (04.01.2011)

Velká válka (První světová) ve své plné hrůznosti. Spíše, než o krvavé, brutální záběry utrhaných končetin, vyhřezlých vnitřností, budete šokováni hrůzou vydanou brilantními hereckými výkony. Strach o postavy zde jde především. Vykreslení doby, kulisy (bouraného centra českého města Most), skvěle vybraní herci, velice silná knižní předloha i kvalitní scénář jsou silnými stránkami tohoto válečného snímku. Co mě zde štve jsou kolikrát ne až tak zajímavé bitevní scény a řady vojáků po zasažení zvedající ruce na ukázku, že jsou mrtví. Ovšem tam, kde se spolu lidé baví, nebo kde je v záběru jen hlavní postava a někdo s ní, jsou těmi nejzajímavějšími stránkami tohoto snímku a vůbec nejlepší scéna je sledování hlavního hrdiny, jak pomalu umírá francouzský voják, jehož v noci zasáhl nožem. Z té mi šel doslova mráz po zádech. Ve výsledku kvalitní televizní, nadprůměrný počin, který si libuje v komornějších scénách. V těch epičtějších jde vidět ona starší doba, ve které byl natočený a nedostatek peněz. I přes to tento snímek všem milovníkům válečných filmů doporučuji. 75% (05.07.2014)

Je to už hodně dlouho, kdy jsem četl slavný Remarquův román, a tak mi mnohé detaily z paměti vypadly. Nemohu potvrdit, že se film bůhvíjak věrně přidržuje předlohy, ale určitě zachovává její sdělení. A to je rozhodně pozoruhodný úspěch. --- V českém prostředí je význam první světové války poněkud nevyváženě zastíněn válkou druhou, v mnoha ohledech pouhým epilogem té první. Češi proflákali obě, ale následky té druhé jsme pociťovali mnohem konkrétněji, mimo jiné i díky dlouholeté bolševické propagandě: národní osvobození je maličkost, teprve vítězství socialismu znamená podstatný mezník. Není-liž pravda? --- Díky tomu je pro nás dvojnásob užitečné seznámit se s prožitkem příslušníků národa, který první světovou válku bral vážně a prožil se všemi důsledky, náležitě tragickými. Mannův film je stejně jako předloha silný svojí opravdovostí. Žádné vymyšlené figury a vznešené kecy. Normální kluci, učitelé, oficíři. Postupné vystřízlivění a deziluze, masakr životů i hodnot. Takříkajíc v „přímém přenosu“, bez komentářů. --- Remarquův román a Mannův film významně přispívají k pochopení, že mnohé z toho v čem dnes žijeme se formovalo právě na bojištích první světové války. Podle mého soudu je však třeba jít ještě dál a položit si otázku, proč do takového šíleného a (sebe)zničujícího konfliktu nadšeně vstupovaly národy vybavené duchovními hodnotami, které i nyní vnímáme jako základní: osvícenství, rozmach vzdělanosti a hospodářství, sekularizace, právní stát, demokracie. Nenechejme se mýlit - tohle všechno před rokem 1914 evropské národy měly a hrdě vyznávaly. Němci možná ze všech nejvíc. (11.10.2011)