Fedrelandet
Piesne zeme
Songs of Earth
Režie:
Margreth OlinScénář:
Margreth OlinKamera:
Lars Erlend Tubaas ØymoHudba:
Rebekka KarijordObsahy(1)
Hornatá krajina Norska tvoří monumentální kulisu tohoto filmového zážitku z přírody. Na pozadí velkolepé existenciální cesty, jejímž lidským rozměrem jsou režisérčini rodiče, se rýsují prapůvodní síly země. Margreth Olin vytvořila ohromující filmové dílo o životě, smrti, přírodě a prosté přítomnosti ve světě. Na pozadí závratně nádherných horských scenérií rodného Norska se Margreth Olin vydává na existenciální cestu s vlastními stárnoucími rodiči, jejichž lidská přítomnost slouží jako měřítko rozlehlosti nekonečných přírodních prostor. Její rodina zde odpradávna žije bok po boku s přírodou navzdory dobám, kdy prapůvodní síly země ukazují svou nemilosrdnou tvář. Vzájemná láska a celoživotní věrnost jejích rodičů jsou tichým svědectvím o tom, jak se příroda odráží v lidské duši a naopak. Ale ani ta nejpevnější hora není neměnná – a už vůbec ne v době, jako je ta naše. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (21)
Přes velkolepé záběry ledovce někde v okolí Odedalenu, je bohužel banalita sdělení obou rodičů natolik frustrující, že tento kousek nikdy neměl bez přesahu (komentář dcery, kamera, která by opustila to klaustrofobní údolí), opustit domácí filmotéku. Nicméně, lístky byly ve slevě v Edisonu za 100, tak tolik netrpím. ()
Songs of Earth. Příroda zde byla před námi, bude i po nás a my jsme její maličkou součástí. Upřímně mi film vůbec neutíkal, i přes neskutečné výjevy z norských bájí a pověstí, které zdají se být reálné. Fjord a střídající se roční období v životě jednoho vitálního norského páru udělali spolu s hudbou perfektní kulisu k hloubání nad otázkami našeho bytí a celé to působí místy meditačně a místy možná i trochu znepokojivě. Co po nás zůstane, máme se vzpouzet věcem nad námi a do jaké míry se mísí tradice s novodobým stylem života. Tohle je zase jiný typ filmu a já jsem rád, že nám kinoart tento typ poskytl, no a ještě větší sranda byla, že na ten stejný film šli známí a ještě seděli vedle nás. Náhody života a to praskání ledu. ()
Pohledy na přírodu dechberoucí a staří manželé neskutečně milí. Ale chyběly pohledy na přírodu v jejím nepříznivém hávu, v bouři, dešti, v mlhách. Lidé nebyli sledováni při obyčejných činnostech a všední práci. O těchto aspektech přírody a lidského života se zde jen stručně vyprávělo. Výsledek na mě působil uměle. Velkolepé obrazy, vytržené z celku, který by jim dodal živoucí krásu. ()
Zprvu jsem byl poněkud skeptický, že to je vlastně jen nějaká osobní zpověď páru seniorů z norského fjordu, a že si to hraje na větší hloubku, než to ve skutečnosti má. Ale postupně jsem se do toho dostal a nějak to do sebe začalo všechno zapadat. Nakonec skvělá podívaná na krásnou norskou přírodu. (kino Varšava, 16.2. 2024) ()
Ráda se dívám na dokumenty o přírodě a od tohoto filmu jsem čekala, že mi ukáže především krásy norské přírody. Kamera byla ale hodně umělecká, často se zaměřovala na nějaký detail, aniž by na závěr ukázala celek, jehož byl součástí. Občas mě rušily násilné střihy. Nicméně jako pocta přírodě/krajině a režisérčiným rodičům to funguje dobře. ()
Galerie (52)
Photo © Norsk Filmdistribusjon
Zajímavosti (2)
- Hlavní představitel, který filmem provádí, je otec režisérky Margreth Olin. (Azurose)
- Jednoho dne režisérku pozval její otec domů, aby ji ukázal okolní krajinu a ona pochopila, co na ni tak obdivuje. Poté dostala režisérka Margreth Olin nápad natočit tento film. (Azurose)
Reklama