Perfect Blue

Další z řady japonských podivností na které se oko Evropanovo dokonce i zvládne dívat. Nečekejte ale žádnou procházku růžovým sadem - ze všeho nejvíc mi tohle dílko připomínalo Lynchovu tvorbu, pouze s tím, že zde je dokonce i celkem jasné rozuzlení. Pokud má tedy člověk náladu na něco trochu víc netradičního, mohu Perfect Blue jedině doporučit. Celkově 84 %. (06.04.2015)

Ano tak animace je skutečně velmi slabá a design postav mohl být také o poznání lepší. Obě složky psůobí při filmu rušivě, asi nebylo dost peněz. Přesto je tento film zajímavý kousek. Hlavní hrdinka Mima se rozhodne praštit se zpěvem a stát se herečkou... Vcelku banální příběh, který až ve druhé polovině nabere na obrátkách a človkě musí pořád přemýšlet co se tam sakra děje a kdo je kdo, případně kdo co udělal. Inspiriace Lynchem zřejmá. Film mě zaujal a mohu ho doporučit, byť jedno podívání asi stačit nebude na výklad. (03.01.2009)

I podle zdejších komentářů zřejmě není možné nevybavit si při sledování filmu Lynchovu tvorbu, tak bych je rád trochu porovnal. Obojí se vyvíjí jako solidní zprvu reálný thriler s temnější a lehce depresivní atmosférou a obojí svého diváka absolutně zmate. V tomto případě se však závěr vrátí zpět do reality, a tak po skončení divák nekroutí hlavou a nehledá, kde by začal. Dokud jsem si nepřečetl Divočákův komentář, myslel jsem si, že řešení je jedno a poměrně pochopitelné. Po delším uvažování mi došlo, že to tak snadné nebude, podívám se podruhé, ale má verze by mi ke spokojenosti stačila. Proto by Perfect Blue by měl vyhovovat i těm, kteří Lynche zrovna nemusí. Jediné, co mě trochu zklamalo, byla animace, kterou by si film v roce 1997 mohl dovolit na vyšší úrovni. (24.09.2008)

Nevěděl sem, co mám od tohodle filmu čekat a musím říct, že počínaje 50. minutou sem opravdu nestíhal nic jinýho, než valit voči. Naprosto mistrovský mix takovýho toho popelkovskýho typu, říznutej Davidem Lynchem, a Wesem Cravenem, matení diváka, že neví, jestli sleduje děj, nebo film, popř. komu se vlastně co zdá... Přestože animace občas trošičku pokulhává, samotné tempo filmu je naprosto smrtící, strach z neznáma vas pohltí naprosto úplně, a ty dvě honičky jsou obě tak naprosto vysilující, že se u nich docela zapotíte. Konec fimu se dá sice vykládat více způsoby, a v některých místech působí zpětně trošičku nelogicky, ale věřím, že je to pouze otázkou opakovaného zhlídnutí. (28.03.2006)

Starší počin od režiséra mé oblíbené Papriky. Skvělý thriller, kde živé herce zastupují ti animovaní. Psychologické drama, ve kterém do poslední chvíle nevíte, jestli je bláznem ta dívenka, všichni ostatní, nebo vy. Satoshi Kon si prostě rád hraje se sny a rád je míchá s realitou a stejně jako v Paprice, tak ani tady se nebojí nahoty a drsných scén, které by v USA asi jen tak neprošly. A poselství filmu? Pokud máte nějaký sen, jděte si za ním a nenechte si do něj nikým kecat, třebaže se vám hned nedaří. (30.08.2010)