Perfect Blue

Japonský snímek „Pafekuto buru“ je krásnou ukázkou toho, jak vypadá anime pro dospělé, a teď nemyslím hentai nebo něco podobného. Myslím anime, kde jsou dospělá témata, kde se vypráví příběh, který je pořádně drsný, a to i ve chvíli, kdy tu neteče krev. Scéna znásilnění i v téhle animované podobě dokáže s divákem pořádně zamávat, hlavně když si uvědomíte, jak se tím bortí sny. (25.03.2020)

Už na začátku filmu vám do očí praští obecně nejslabší složka Konových filmů - animace. Jeho postavy jsou jednoduše ošklivé a je škoda, že si to tvůrce jeho formátu nedokáže uvědomit. Animace Perfect Blue je navíc slabá i u ostatních složek obrazu a už ve své době musela působit neskutečně amatérsky (opravdu tohle natočili 13 let po Naushice a 2 roky po GitS???), což jen zbytečně ruší děj a kazí dojem z filmu. Jak už tady bylo řečeno, celkový příběh je až Lynchovsky zamotaný a nabízí více výkladů (ten ke kterému se přikláním já najdete níže), jenomže pokud vás (stejně jako mě) Lynchův styl nikdy nechytl a od anime očekáváte spíše svět kouzel a fantazie typu filmů mistra Miyazakiho, osloví vás Perfect Blue asi jen těžko a namísto napínavé zábavy vám víc než ošklivě nakreslenou nudu nabídnout nedokáže. Pozor spoiler: Osobně se přikláním k verzi, že hlavní postavou filmu je vlastně Rumi, která je hrdinčinou současnou podobou. Z dialogů ve filmu vyplývá, že je to bývalá popová hvězda a ke konci se objevuje jako Mimino "pravé já" i jako vrah. Její původní jméno je Yoko, ale když byla znásilněna, vžila se naplno do fiktivní postavy herečky Mimy. Prožívá s ní ve své fantazii její příběh, ale nelíbí se jí její konání a proto si vytvoří postavu jejího znetvořeného "největšího fanouška" Me-Mania, který touží po "pravé Mimě" a kterému "pravá Mima" vštipuje nápady. Jelikož je Rumi vlatně "stará" Mima, umí pracovat s internetem, zatímco Mima ne a vytváří proto její online deník, který obsahuje intimnosti, o nichž může vědět jen ona, a na internet je vkládá je prostřednictvím svého pomocníka Me-Mania. Rumi je zavřená v psychiatrické léčebně, kde navštěvuje konzultace u doktorky, sama si ovšem představuje, že jde jen o natáčení seriálu, v němž Mima účinkuje a doktorka je také jen jednou z hereček. (10.07.2007)

[4,5*]       "Odteraz budem ja vo svetle a ty budeš v tieni." "Čo to hovoríš? Kto do pekla si?" "Už nikoho nezaujímaš. Si poškvrnená a špinavá."       Mimoriadne znepokojivý psychologický thriller z prostredia šoubiznisu, ktorý mnou prekvapivo mocne otriasol. Až sa človeku veriť nechce, že takéto niečo sa dá stvoriť v anime forme, ktorá evokuje skôr rozprávkovú hravosť (v tomto prípade ale len na prvý pohľad). S detským filmom to nemá vôbec nič spoločné, ide o výsostne dospelú záležitosť, poriadne drsnú, nervydrásajúcu, miestami aj dosť krvavú. Priznávam sa, že tým vystúpením dievčenského speváckeho tria na začiatku som sa nechal trochu zmiasť a mal som dokonca aj nutkanie to vypnúť (čo by bola veľká chyba). Hlavná hrdinka Mima je sympatická mladá dáma, ktorá opúšťa populárne dievčenské trio, aby sa vydala na hereckú dráhu. Snímka pritom znázorňuje kontrast medzi jej bývalým povolaním speváčky, ktoré predstavuje naivnú nevinnosť a jej terajším povolaním herečky v podobe stratenej nevinnosti, s paralelami na prácu špinavej prostitútky. Na Mimu silne dolieha mediálny tlak a postupne sa dostáva do stavu, kedy už nedokáže rozlišovať, čo je skutočnosť, čo filmová fikcia a čo jej desivé predstavy. Tieto rôzne roviny sa tu pritom pôsobivo prelínajú a snímka sa tak s divákom veľmi rafinovane pohráva. Vierohodným spôsobom sa jej darí navodiť dusivú atmosféru schizofrénie a strachu z neznámej hrozby, čomu dopomáha aj ťažká, depresívna hudba. Animácia je celkom pekná (hoci občas trochu statická), najmä čo sa týka vykreslenia prostredia.     "Poďme to všetko ukončiť. Nepotrebujeme dve Mimy, že?" "Ja som Mima!" "To je smiešne. Mima je popový idol... a ty si len stará špinavá podvodníčka." (23.03.2024)

Neuvěřitelný mindfuck, který si s divákem hraje jako kočka s myší. Začátek je sice slabší, ale postupně se komplikuje a komplikuje, až nakonec vůbec nevíte co se to proboha děje. Což koneckonců dokazuje i to, že do dnešního dne nevím, jestli jsem celý příběh vlastně pochopila správně. Animace není moc pěkná ani moc propracovaná, ale z některých scén a hlavně ze soundtracku mi běhal mráz po zádech. 8,5/10 (16.11.2014)

Další z řady japonských podivností na které se oko Evropanovo dokonce i zvládne dívat. Nečekejte ale žádnou procházku růžovým sadem - ze všeho nejvíc mi tohle dílko připomínalo Lynchovu tvorbu, pouze s tím, že zde je dokonce i celkem jasné rozuzlení. Pokud má tedy člověk náladu na něco trochu víc netradičního, mohu Perfect Blue jedině doporučit. Celkově 84 %. (06.04.2015)