Lev v zimě

Jeden z nejlepších filmů historie kinematografie, troufnu si tvrdit, že hravě překoná jakýkoliv jiný historický film. A tentokrát rozhodně ne pro to, že mám slabost pro Katharine Hepburnovou, tady jde komplexně naprosto o všechno: ta kamera, ty exteriéry,ta režie, ti herci, ta hudba! A nad tím vším je SCÉNÁŘ. Geniální scénář. Obecmě se uznává, že je mezi nejlepšími scénáři, má chytré dialogy, často je velice vtipný, ale, co je hlavní, je uvěřitelný. Nevěřil jsem, že by O'Toole mohl překonat svého Lawrence - nuže, mohl. Jeho Jindřich je úžasně démonická postava, je nádhera vidět, co to s ním dělá, když pomalu ztrácí víru ve své syny a jak se mu vracejí city k Eleanoře Aquitánské. Čímž se dostáváme k dalšímu bodu: Katharine Hepburnová ve své dost možná nejlepší roli (a že je z čeho vybírat). Snad úplně nejvíc z celého tohoto filmu se mi líbil její monolog (v originále ne proto, že by se mi nechtělo překládat, ale proto, že to prostě zní líp:"Of course he has a knife, he always has a knife, we all have knives! It's 1183 and we're barbarians! How clear we make it. Oh, my piglets, we are the origins of war- not history's forces, nor the times, nor justice, nor the lack of it, nor causes, nor religions, nor ideas, nor kinds of government, nor any other thing. We are the killers. We breed wars. We carry it like syphilis inside. Dead bodies rot in field and stream because the living ones are rotten. For the love of God, can't we love one another just a little - that's how peace begins. We have so much to love each other for. We have such possibilities, my children. We could change the world.") - síla tohoto monologu nespočívá jen v tom, jak skvěle je napsaný, ale hlavně v tom, jak geniálně jej Hepburnová podává. A zbytek obsazení hovoří za vše: Hopkins, Dalton, ... - a ti všichni tu podávají výkony opravdu skvělé. Brilantní! A ten závěr! "Doufám, že nikdy nezemřeme""Já také""Myslíš, že máme šanci?" (18.11.2005)

Opět se potvrdil fakt, že lze vynikající historický film vytvořit bez nákladné výpravy a krvavých bitev. "Lvu v zimě" stačí k úspěchu pouze výtečné dialogy. Díky nim film po svoji dvouhodinovou stopáž vůbec nenudí a je radost sledovat všechny herce, kteří své postavy stvárnili s náležitou chutí a zápalem (zvláště Peter O'Toole řádí jako nikdy, v českém dabingu s hlasem Luďka Munzara dostává nevídané grády). To mi stačí. 90%. (04.04.2009)

Lva v zimě ocení zejména diváci se zájmem o historii, mně trochu vadila jeho přílišná „upovídanost“ a dlouhá stopáž. Podle mého soudu nejlepším prvkem filmu je jeho hvězdné herecké obsazení, kde se tehdejší hvězdy kinopláten potkávají s těmi dnešními: „staří“ Peter O'Toole, Katharine Hepburn (za roli královny získala Oscara) i „mladí“ Anthony Hopkins (jeden z jeho prvních snímků vůbec) a Timothy Dalton podávají velmi dobré výkony. (16.01.2006)

Kujme pikle, pikle kujme, obvyklé i neobvyklé…. A potom, že vánoce jsou svátky klidu a míru resp. příměří. Jeden hrad, jeden král (Jindřich II.), jeho žena (Eleanora Akvitánská), tři synové (Richard, John, Geoffrey), ale pouze jeden z nich může být následníkem trůnu. Lev v zimě je dalším z důkazů, že v jednoduchosti je krása resp. síla a že z (finanční) omezenosti, (pravda, né nutně a né vždy), může vzniknout „něco velkolepého“. Jednoduchá výprava, žádné ohromující bitvy (souboje), snímek si po celou dobu vystačí s pár kulisami a v popředí všeho toho, silný (konverzační) příběh, starý jako lidstvo samo (touha po moci), na jehož šachovnici je sice více (obstojně hrajících) figurek (ostatně ty jsou vždy ke hře potřeba), nicméně ani na okamžik nezapochybujete o tom, že (v) této hře jednoznačně dominují a tvrdí (i s pomocí nápaditého J. Barryho) muziku, pouze dvě. Král a královna tj. charismatický P. O´Toole a životní K. Hepburn, k čemuž jim měrou vrchovatou dopomáhají brilantně napsané dialogy sršící cynismem, sarkasmem, nenávistí, zklamáním, touhou po moci, lásce, uznání, obdivu…jednoduše „není slyšet šustění papíru“, ale jsou odrazem (jejich dosavadního) života a nabytých zkušeností, mající (nejednou) za následek strnule přísné, chladné do morku kostí, výrazy v obličeji, probodávající toho druhého, navíc srovnatelné s účinky hadího uštknutí. Zejména patrné je to v případě Katharine, kdy pouze výrazem očí „říká“ vše a vy tak vidíte tu paletu rozdílných emocí, které dotyčnou cloumají a již jí v jednom krátkém okamžiku proběhnou. Je nesmírným zážitkem, pro (ne)zainteresovaného diváka, být toho všeho svědkem. Nebudu to zbytečně protahovat, stejně je to plýtvání (planých)slov, pouze dodám, přesně pro takovéto snímky miluju film jako takový a nic na tom nemění ani skutečnost, že spíš než přes pohyblivé obrázky, tohle dýchá skrze divadelní prkna. 100% zážitek (02.09.2012)

Dialogy, intriky, pravdy a lži, ze kterých chvílemi mrazí. Postavy jsou tak dezorientovány v síti intrik, že nepoznají chvíle, kdy se hovoří pravda - a to jsou asi nejkrutější okamžiky. Láska, která je příčinou toho všeho, tak stále kdesi hluboko je, zraňována, nechápána a zašlapávána do bahna. Výborný film, uvěřitelné vztahy, které vlastně mohou existovat v jakékoli rodině. Výkon Petera O'Tooleho porovnatelný s výkonem Katharine Hepburn. Maximální hodnocení naprosto zasloužené. ■ P.S. Po dočtení ostatních komentářů dodávám, že jsem z fimu divadelní předlohu necítil a i kdybych cítil, nevadila by mi. Možná proto, že jsem kdysi dost často do divadla chodil, baví mě ho "rozebírat" a "divadelní styl" naopak ve filmech vítám. (12.10.2009)