Hlas moře

Nádhera! Táto ťahavá dráma si ma omotala, hltal som každé jedno slovo Ramóna, cítil s celou jeho rodinou a priateľmi a prežíval krásny filmový zážitok (i keď smutný). Hudba je nadpozemská a ak by som komponoval hudbu, mala by vyzerať presne takto. Množstvo silných momentov. Neubránil som sa ani slzám.......90% (23.07.2008)

Sentimentální zpracování života jednoho frajírka, který ani v 25 nevyrostl z puberty a musel se předvádět. Nevyhrál sice Darwinovu cenu, ale stal se z něj paraplegik. Zbytek života bojoval za to, aby nebyl takový idiot a nezmrzačil se, když mu konečně došlo, že život nemá restart, rozhodl se zemřít. Jelikož ani toho nebyl schopen, bojoval za eutanazii. Koukat se dvě hodiny na to, jak nějaký vlastním zaviněním ležák, chce uniknout svému problému, mě fakt nebavilo. Jednu hvězdičku si tohle citové vydírání zaslouží za masku Bardema. (28.07.2013)

Prvně se mi nabízí otázka, zda se vůbec dá nazývat třicetileté trápení na lůžku, závislý na druhých a neschopen pohybu,kdy překonání dvou metrů je nesnadný úkol, životem? Odpověď by se pro některé zdála jasná, někdo by se sáhodlouze rozmýšlel... Stejně asi tak v případě uzákonění euthanasie, protože vždy je v závěsu riziko zneužití. Moře se mu stalo osudným, jako mu hodně dalo, tak mu i vzalo. Co mu zbývá, je pouze pohled na vlny a touha nechat se unášet jeho proudy, být svobodný stejně jako v jeho představách, které ho značnou mírou drží nad vodou. Můžeme tento problém sledovat z různých úhlů pohledu, předsouvána je nám však volba euthanasie, se kterou bych mimochodem v tomto případě souhlasila. Vždyť i sebevrah si může o svém životě rozhodnout sám, zatímco tento člověk nemá ani tuto možnost, jen žadoní o svou smrt, o své vysvobození. Zoufalost, která ho doprovází, nepochopení, bezbrannost, smích, jenž je vlastně odrazem smutku. Jako pavučinky se mu do života připletou dvě ženy, silné a milující. Ty mohou utéci před problémy, mohou se bránit, ,on je ale uvězněn sám. I přes spousty lidí, kteří ho obklopují, je pořád se sebou, neustále omílá stejné a přemítá, ovšem smířen s osudem. Je to dospělý muž, potřebuje ukojit své sexuální potřeby, přeje si kapku soukromí, která mu není ani v nejmenším dopřána. Nikdo se nesmíří s parazitováním a popravdě, i když má milující rodinu je pro ně Ramónovo postižení zátěží. Ve skutečnosti je to uvnitř nádherný člověk, tak čistý a plně při smyslech, právě tím mu přežívání trpí ještě větší bolest. Při výletech jeho fantazií se mi tajil dech, přičemž doprovod naprosto špičkovou hudbou neměl chybu. O to horší pro něho musí být návraty do reality.Vskutku výborný kousek jak už po stránce obsazení, kamery, hudby a scénáře. Je zde viět kus práce a mé přesvědčení, že španělská kinematografie je na velmi vysoké úrovni. Nebraňťe se a nakoukněte do těch očí, co řeknou vše – smutek, touhu a zklamání (22.03.2008)

Příběh o eutanásii, lásce, životě odvyprávěný přepestře: listování fotek připomíná Ramonovo mládí, Ramon z pozice pozorovatele jedoucího autem, snové vize se prolínají se skutečností (polibek s právničkou Julií). Autoři dokázali mistrně načasovat jednotlivé pasáže; náznakem v rychlejší klipové podobě odvyprávěli dění jednotlivých postav, naopak dokázali působivě natáhnout intimnější pasáže (Ramon - Julie, Ramon - Rose, Ramon - otec, Ramon - synovec, Ramon - švagrová, Ramon - bratr...) Ve vážně laděném snímku je dobře načasovaná i pasáž s knězem, která alespoň na chvilku odlehčí film. Prostředník běhající mezi Ramonem a knězem se fakt musel zapotit. Jenoznačný názor na eutanazii nemám, ale v příběhu jsem jednoznačně fandil Ramonovi. Byla to jeho volba.Zajímavý komentář:Radek99 (08.07.2008)

Od tohto filmu som dosť očakával. Nie pre Amenábara, ale najmä preto, že problematika eutanázie je zaujímavá a aktuálna. A ako som sa presvedčil aj zradná. Veľmi ľahko sa pri nej prekročia hranice nudy a hry na city. Ani Amenábar sa občasnému prekročeniu oboch hraníc nevyhol. Filmu by prospelo buď skrátenie celkovej dĺžky alebo jeho výraznejšie prešpikovanie flashbackmi a snovými sekvenciami. Ani zaujímavá téma nedokáže udržať dlhodobo divákovu pozornosť, ak jej aktérom je nehybný herec, scénou posteľ v izbe s vyhliadkou a akciou dialógy. Napriek tomu pozoruhodný film približujúci divákovi rozdiel medzi samovrahom, ktorý má často malicherné dôvody na samovraždu, ale rozhodovanie o nej vo svojich rukách a kvadruplegikom, ktorý je pre svoje postihnutie odkázaný aj v tomto na asistenciu, ktorú mu náboženskí, etickí a čojavieešteakí dogmatici odmietajú. (25.07.2010)