Indiana Jones a Království křišťálové lebky

Indy se po letech vrátil v plné parádě, byť to jak ve svém věku skotačí hned v první akční scéně je značně neuvěřitelné. Tradičně spielbergovsky vymazlená skrumáž filmových stylů a odkazů od 50. let přes osmdesátky až po ohavně počítačovou současnost a vlastních (mimozemšťané) a dějinných motivů (hon na čarodějnice, atomové pokusy, létající talíře...), které - což je pro mě osobně nejpotěšitelnější - ani tentokrát nechybí luxusně nápaditá kamera a zábavně nadsazená a lehkonohá akce, ať už únik z epicentra atomového výbuchu nebo závěrečná honička džípů v džungli. (29.05.2008)

Předchozí díly Spielberg rozhodně překonat nedokázal, i když podle svých slov se to snažil dělat hlavně pro diváky, možná by to vyšlo líp, kdyby se o to nesnažil. Prostě ať se Harrison Ford snaží sebevíc, tak už je na to prostě starej a akční scény potom působí hodně přehnaně v jeho podaní, ostatně ony jsou i samy osobě dost podivně kaskadérský a hláškování za každou cenu mu taky nesedí, stejnětak mi přišlo, že ta legenda s křišťálovou lebkou neni moc zajímavá a že napřátelé v podobě rusáků jsou až moc podobný němcům v Indym 3 a že jsou, až na Cate Blanchett, nevýrazný, ale když se to veme trošku s nadhledem, tak se u týhle akční jízdy dá výborně pobavit a Indy je prostě Indy to se nedá nic dělat, když tam zazní ta stará dobrá melodie, tak se zase všechno vrátí a člověka už pak moc nezajímá, že místo svižnýho archeologa na plátně běhá dědek v klobouku a Shia LaBeouf (26.05.2008)

V rámci civilizovanosti bych sem zřejmě měla umístit varování ohledně spoilerů, ale ježto jsem nejspíš poslední osoba na této i jiných planetách, která to viděla, přijde mi to jaksi zbytečné. Stejně jako rozumování typu "je to Indy, není to Indy..." no, měla jsem filosofii jenom dva semestry, takže tuto závažnou otázku těžko vyřeším. V dobách Indyho prvního dobrodružství jsem byla ještě na houbách a dlouho se mi dařilo se příběhům archeologa v kloubouku vyhýbat, o kteréžto panenství mě připravila až před pár lety Poslední křížová výprava. Dodnes jsem neviděla celou sérii a nijak mi to žíly nerve, i když po Lebce mi to za ně pravda trochu tahá. Nerada bych polemizovala o tom, nakolik relativní neznalost ovlivňuje celkový postoj k filmu, ale když se tak dívám na ostatní komentáře, vychází mi z toho, že nejspíš pozitivně. Protože já jsem nešla po dvaceti letech na rande se svou první láskou, já jsem se nechala sbalit v podstatě cizím chlapem a - promiňte, strážcové mravnosti - zatraceně moc si to užila a v přiblblosti spokojeného úsměvu se opovažuji soutěžit s uživatelkou Galadriel. Tenhle chlápek vám věnuje celé svoje kouzlo a přitom se nevnucuje, takže odolat by bylo zatraceně těžký a proč to vlastně dělat? Protože se zabrousilo do sci-fi rajónu a to nejen do Area 51, studená válka hoří hrdinům za patami a šlape jim na ně bolševické komando, namísto toho, aby se v předválečné pulpovské tradici pátralo po biblických artefaktech a bojovalo s nácky? Nikdo z nás už není tím, kým jsme byli v Indyho začátcích, tak proč se dohadovat a nevěřit - paradoxně podobně jako profesor Henry Jones jr., který má po setkání se silami Archy, Chrámu a Grálu problém uvěřit v původ a moc průzračných lebek? Není totiž vůbec těžký nechat se očarovat a zase jednou být nedospělý a být paf z pozemského Hana Sola s jeho obří... představivostí. A kdyby se Sean Connery uvolil přilepšit si pár pětkama k důchodu a objevit se na scéně tělesněji než na fotce, byla by moje spokojenost už víc než maximální, ale žádat víc než maximální spokojenost by bylo tak jako tak rouhání. Pokud má někdo s Lebkou problémy, nechť si je vyřeší - tak jako tak na pětku stejně půjdete všichni, tak o co tu jde? Já už se těším, až si čtyřku dám znovu. A znovu. A znovu. A... nevíte někdo, proč tady ještě kecám, místo abych si šla užívat se svou novou láskou? P.S. Indy a Marion mi neuvěřitelně připomínali moje rodiče, takže to byl další bod navíc. (26.04.2011)

Není to nejlepší Indy, je to zpočátku stejný Indy, ke konci už poněkud jiný Indy, ale rozhodně to nade vší pochybnost JE Indy; jakkoli místy nechutně digitální. Mého srdce šampión si opět nasazuje svou ošuntělou plstěnou fedoru a navrací na stříbrná plátna dobrodružnou podívanou jaká tu předlouhých devatenáct let scházela. Nejeden film se tu díru snažil vyplnit a všechny do jednoho tou dírou propadly. Některé se ctí, většina bez ní. (staro)Nový Indy díru zaceluje, i když ne po celou stopáž. Fordovo stáří film nebrzdí, ale je v něm nesporný zádrhel. A Shia úlohu nostitele akce nebere na svá bedra tak úplně. Pokud však Indyho milujete, tak není co řešit. Má to své mušky. Jak také jinak. Ovšem jsou to jen mušky. Digitální krajinkářství je tu více než by bylo záhodno, až příliš postav je odsunuto na vedlejší kolej a pozapomenuto. S výjimkou Tarzan scény, která je vůbec nejslabším momentem celé tetralogie, se tu však nevyskytují ani masařky. Ale opičky v čele s tím kdo je vede by stejně po zásluze zasloužily, aby je potkal osud kolegyň z Chrámu zkázy. I tak pětašedesátiletý Junior bohatě strčí všechny ty rychlokvašky na jedno léto hluboko do svého tlumoku. Teď se možná zdá "pouze" setsakra dobrá, ale povíme si to za pět či deset let až lidé překousnou ten závěr. To ostatně platí i o mě. Finále se mi sice i líbí (dokonce moc), ovšem kdyby se obešlo bez té vizuální přepálené lucasovské doslovnosti, tak bych byl mnohem spokojenější. Kouzlo, které zdobilo původní trilogii tu však opět je. Pravda, není tak evidentní jako kdysi a bude vás stát trochu archeologicky nimravé práce ho odkrýt, ale je to tam, ne že ne. To jakožto čistá esence "filmovosti", která z dospělých dělá děcka, z kritiků fanoušky a z děcek filmové nadšence. Ani slabší (nikoli však slabá) Indyho čtvrtá filmová výprava ho tak v mých očích nesesadila z pozice nejoblíbenějšího hrdiny světové kinematografie. (22.05.2008)

Trojka Spielberg-Lucas-Ford mi připomíná bandu důchodců, které když chcete v tramvaji pustit sednout, vtipně vás odbudou. Potkáte je sice málokdy, ale nezapomenete na ně dlouho. Anebo taky… Původní plán důstojné tečky za sérií, měnící se v komediálně-akční pecku, již by mohli o generace mladší suchaři závidět, mě rozjuchal jako malé děcko, jelikož jsou to vrchovatě našlápnuté dvě hodiny stylových hlášek, parádní atmosféry a vymazleného feellingu, který dokonale odráží dvě věci: uvědomělost stárnoucích gentlemanů a famóznost Shii LaBeoufa, ten kluk je neskutečný borec. [PS: Druhý den po premiéře jsem v kině potkal Douglase, prý byl počtvrté a další den jde zase… Taky možnost jak docenit film.] (24.05.2008)