Karlík a továrna na čokoládu

„Nechcem mať z dcéry čučoriedku.“ – „Veď z nej urobte kompót.“ Fantázii sa medze nekladú alebo znova nastal čas, aby sa stretli rozprávkári Tim Burton a Johnny Depp, dvaja muži, ktorí boli po väčšinu svojho života chlapcami. Vodopády čokolády, burácajúce muzikálové vystúpenia (založia vo vás iskru), Umpa-Lumpovia (Deep Roy!), zubár (Christopher Lee), mama (znesiteľná Helena Bonham Carter) a ponaučenie o sile rodiny. Zopár ústupkov voči knižnej predlohe (škriatkovia získali hororový nádych, deti nesprevádza žiadny dospelý) bolo k veci a Johnny Depp je ako "pán Bonbón" fenomenálny. Bavilo ma to oveľa viac, ako (inak pekná a príjemne krátka) Dahlova knižka (vyšla aj v slovenčine s reklamou na Orion priamo na obale wtf). Kino Považan NMnV 2005 (24.10.2005)

Burton je stále ve formě, prostředí továrny je fantastické a postavy jsou skvělé - ani ne tak slušňák Karlík, ale zbylí čtyři výherci, a samozřejmě Willy Wonka, prvotřídní psychopat. Až na písničky Umpa-Lumpů, které mi přišly poněkud otravné (bohužel jsem viděl jen dabovanou verzi), prvotřídní film pro celou rodinu. (26.08.2005)

Tam, kde se plní všechna sladká přání, tam, kde parta malých stvoření zpěvem glosuje vaše nevydařené loompárny, tam, kde je slovo rodina takovým malým zaříkadlem.. Tam na vás čeká jeden kouzelně tajemný mistr cukrátek, kterému budete připadat divní, ať se budete snažit jakkoli. Jenže ta návštěva za to stojí. Tak buďte rádi, že žádný kupón hledat nemusíte a pojďte se po tom vodopádu svézt taky. (26.12.2007)

║Rozpočet $150miliónov║Tržby USA $206,459,076 ║Tržby Celosvetovo $474,968,763║ Uletené to je a dosť ale skutočné čaro príbehu príde až samým záverom, ostatok je na vážkach znesiteľnosti a zábavnosti, takže len priemer. /videl v kine: 55%/ (04.09.2005)

Burton mi definitivně potvrdil, že jako novátorský tvůrce už před lety vyhasnul, a tak se nás aspoň – se střídavými uspěchy – snaží „pouze“ bavit. Tentokrát mu to jakž takž vyšlo. Film je – i díky Deppovi – velmi ulítlý a má pár výborných jednotlivostí (veverky, některá hudební čísla, překvapivé alternace Umpa-Lumpů), takže nakonec přece jen překonává adaptaci ze 70-ých let. Jinak ovšem Burton vytvořil velmi hustou pavučinu odkazů a na osobitou výpověď nebo opravdové emoce prakticky rezignoval. Stejně jako Elfman paroduje ty nejotřepanější pop-rockové styly uplynulých dekád, tak Burton buď zůstává věrný knize nebo se kryje pohodlnými satirickými stereotypy nebo cituje ty nejotřepanější ikonické scény kinematografie, a taky vykrádá sám sebe (zejména STŘIHORUKÉHO EDWARDA). Jeho srdcové plochy (melancholie, sentiment) působí už velmi obnošeně, naštěstí ale nejsou nijak rozsáhlé (a předpokládám ani vážně myšlené), a přednost dostává „silly“ nátěr. Burton na drogách. (20.08.2005)