Kdyby...

Malco na seba výraznejšie upozornil ešte pred kontroverzným Mechanickým Pomarančom,kde si ho povolal samotný Stanley Kubrick,tu povoláva spolužiakov,ktorí sa extrémne vzbúria voči učiteľom,ktorí z nich majú boxovacie vrecia,aspoň z hlavného tria,toto všetko sa deje pod kontrolou režiséra Andersona,kde jeho menovci v súčastnosti by sa mu len ťažko vyrovnali,vidím tu špičkovú kameru kameramana Ondříčka,parťáka Miloša Formana,ktorá je brilantná v nastolení atmosféry farebnej,kde black and white je oveľa,ale oveľa nepokojnejšia. Tvrdý režim personálu a psychická i fyzická šikana,ktorá sa dotýka hlavného predstaviteľa Micka,ktorého upokojuje jeden špecifický song Sanctus od Missa Luba,kde sa duševne pripravuje na brutálny útok za pomoci svojich oddaných,ktorí narobia paseku... Zistil som,že Malco nie je len Alex z Mechanického Pomaranča,ale vynikajúci herec z výraznou mimikou tváre,na ktorú sa nezabúda,čo ho s jeho modrými očami predurčuje k takýmto charakterom rebelov za každú cenu... (20.06.2014)

Nevím, co bych dodal. Když si přečtete jakoukoliv recenzi na tento film, dozvíte se o něm všechno. Opravdu to je snímek provokativní, opravdu je to snímek v jistém smyslu revoluční, opravdu vám ukáže, že britský systém školství stál za nic..a opravdu je to vynikající snímek! :) "There's no such thing as a wrong war. Violence and revolution are the only pure acts." (13.04.2006)

Milé shledání po letech – poprvé to bylo někdy na sklonku osmdesátek, nejspíš ještě v neoficiálním matfyzáckém filmovém klubu, byli jsme celí paf z toho, jak může film z úplně jiné země a úplně jiné doby tak přesně rezonovat s naším životním pocitem, jak jsou ti kluci z anglického intru úplně stejně v háji jako my na pražských kolejích, povinných vojenských katedrách etc., záviděli jsme jim, že si o tom mohli aspoň natočit takovouhle svobodnou taškařici. — Střih na letošní Filmovku o tři dekády později, míň ztotožňování a víc oceňování věcí, z kterých člověk s tehdejším kulturním rozhledem ani nemohl bejt moudrej, třeba jak se reálné absurdity tradičního školního systému míchají s těmi vymyšlenými surreálnými tak dovedně, až se mezi nimi stírá hranice a ty skutečné pak působí ještě absurdněji (připomíná to nějaký šamanský kult: generace vyhastrošených divochů stále stejnými, po staletí opakovanými tanečky přivolávají déšť civlizace a vzdělanosti). — Tehdy i dnes stejně uhranut tygřím monologem Christine Noonanové: Go on. Look at me. Look at my eyes. I'll kill you. Sometimes I stand in front of the mirror and my eyes get bigger and bigger. And I'm like a tiger. I like tigers. Rrrrah! (06.08.2019)

Šikanovanie by sa dalo určite zobraziť iným, prijateľnejším spôsobom a bojovať proti nemu nejakým normálnejším filmom. V tomto prípade autori chvíľu nudia a chvíľu šokujú nekonzistentným filmom, čo je pre istotu zdôraznené ešte rozdelením na kapitoly akoby v knihe. Zvierací tigrí súboj v kaviarni mi tam nesedel rovnako ako mnoho ďalšieho. Mimoriadne nekvalitný zvuk v originále situácii tiež nepomáha. Internát predstavuje kasárne alebo väzenie s prísnou vojenskou hierarchiou a trestami. –– Vy traja máte pridlhé vlasy. Zajtra ráno budete 2 minúty pod studenou sprchou. (30.06.2013)

Některé filmy mají sílu ve dvou případech, za prvé, když je vidíte v době vzniku či ještě nějakou dobu poté, za druhé, pokud je vidíte v určitém věku. U If.... jsem si téměř jistá, že vidět to před takovými dvanácti lety, oslovilo by mne, možná i nějakým způsobem ovlivnilo, možná by se If... stalo i mým oblíbeným filmem. Bohužel, a zde mne to o to více mrzí, protože i přes rozvleklost a hluchá místa si If... drží dobrou úroveň a patrně bylo ve své době určitým mezníkem v zobrazování vzpour tohoto typu, je film přežitý (ne však jeho námět a poselství), a doslova převálcovaný jinými snímky, které si s podobnou tematikou pohrály lépe, ať už z toho či onoho důvodu. (27.02.2014)