Povolení zabíjet

Bohužel je tohle jedna z nejhorších bondovek. Dalton je sice o hodně lepší než přestárlej Moor a hraje celkem dobře, ale ten stupidní scénář mu toho moc nedovolí a když nic moc příběh nahradí akce, tak je jí sice dost, ale všechny vychytávky nebo nějaký speciální akce jsou šíleně přehnaný a už to vůbec nepůsobí realisticky, samozřejmě, že ostatní bondové taky maj spoustu akcí, který by ani sám bond nezvlád, ale rozhodně to tak nebije do očí jako tady a hlavně proto dám jenom 3* (07.09.2005)

Je zvláštní, že to, co bychom dnes přehlédli, nám u filmu, který byl natočen před lety, může třeba vadit. Tohle je podle mě takové Bondovo našlápnutí do nových časů, co na tom, že změnilo představitele a mělo delší přestávku. Brosnan nad ním totiž vzhlížel už delší dobu. A navíc je to s odstupem už stejně jedno. (29.09.2009)

Dalton představuje největší selhání v dějinách bondovské série. Nechte mě to vysvětlit. Po skomírající éře "moorovek" přišel herec s obrovským kouzlem, fyzickým potenciálem a ochotou postavu posouvat, produkce ale bazírovala na tradičním scenáristicko-režisérském týmu. U Dechu života ten konflikt pohledů není ještě tak vyhraněný, ambice a tradice se střetly nejvýrazněji právě zde. Snaha dostat do hry emoce a privátní sféru došla naplnění jen na straně hlavního představitele, který skvěle kombinuje "ikonické" pózy (casino) a privátní charakteristiky (Bond je uzavřený samotář, který, když s ironií v oku nehraje roli neporazitelného agenta, působí unaveně, plaše, v kritických situacích dokonce vystrašeně). Scénář se pokouší o příběhový posun, zakomponování přesahu (k samurajským filmům i žánru revenge movie), změnu zaběhaného stylu, kdy příběh neslouží jako oslí můstek "from stunt to stunt", ale kdy vyprávění je alfou a omegou. Jenže klíčová linie s pomstou je nedohraná a nedotažená, nakonec se zase spíš zachytává povrchních rekvizit, a tak je Dalton a jeho touha "pochopit Bonda jako člověka" sám voják v poli. I John Glen, jakkoli se víc posunul k realistickému stylu (zobrazení násilí, ale i akčních scén), pořád spoléhá na osvědčené trademarky - problém je, že za svou pětifilmovou bondovskou kariéru se nikdy vysloveně neblýskl a šanci uchopit sérii zcela po svém nevyužil ani zde. Přes všechnu kritiku jde o výtečný počin, odkazující v mnohém k In Her Majesty Secret Service a díky Daltonovi posouvající potenciál tohoto odmítaného dílu. Strašná škoda, že se Timothy už nestihl setkat s Martinem Campbellem a jeho vklad do bondovského vesmíru tak naplno využil až Daniel Craig. Stejně mi ale přijde, že Povolení zabíjet vlastně předběhlo svou dobu - úsilím přesadit mýtus do realističtějšího světa a dát mu "kořeny" a city. Lze pochopit, že v době, kdy křižoval kiny Indy, Návrat do budoucnosti 2 či Smrtonosná zbraň 2, se to mohl jevit celkem bláhové... snad jen k tomu Burtonovu Batmanovi měl náhle James překvapivě blízko. (24.09.2012)

Trošku zmatečný Bondovka kde mi přišlo všechno děsně na oko. Jako kdyby prostě režisér rozehrál scénu a nevěděl jak jí ukončit. Navíc Daltona nepovažuju za nejlepšího Bonda. Není sice špatnej ale nijak extra mi neseděl. Co mě potěšilo byla role McGilla a Del Tora, kterej skončil dost špatně:-) Ale jinak tohle považuju za průměrnou Bondovku s pár světlýma chvilkama. (05.10.2011)

Po 20 letech a průkopnickém, přesto též nedoceněném On Her Majesty's Secret Service, se Bond s jeho představitelem opět loučí v čistě osobním stylu. Nebýt Licence to Kill, možná bychom dnes vůbec neznali hrdiny typu Jasona Bournea. Daltonovo rozervané a agresivní pojetí agenta 007 je mimochodem fascinující a Craig na něj svými bondovkami skvěle navazuje, obzvláště pak v Quantum of Solace s podobným motivem pomsty. (05.01.2015)