Posel z Liptákova

Oba semináře celkem fajn, druhá hra taky, ačkoli není tak vtipná jak by mohla být a první hra mi přišla mdlá, nudná a nevtipná. A i když i u tohohle Cimrmana u mě převažují spíš pozitivní dojmy a některé hlášky pro mě budou nezapomenutelné (minimálně univerzální ptakopysk, nemůžu říct, že by se mi to kdovíjak líbilo. S výjimkou Dobytí severního pólu to u nich mám vždycky tak, že mi buď nesedne seminář a naopak hra mi přijde geniální, nebo mi nesedne hra, ale seminář je geniální. Tady jsem to měl po delší době vyvážené, ale nemůžu říct, že zrovna nejlíp. Rozhodně je to dobré, ale nevím jestli až tak moc. Kvůli tomu závěrečnému Vizionáři, který hodně zajímavě a hluboce končí, ty čtyři hvězdy jen tak tak dám, ale je to spíš 3,5* a možná to časem shodím dolů. Slabé 4* (03.06.2022)

Já miluji Divadlo Járy Cimrmana a v podstatě všechny jejich hry. A všechny jsem viděl. Takže abych se neopakoval, vezmu to porůznu. Například tahle hra je skvělá, ale k mým úplně oblíbeným nepatří. Hned po jejím shlédnutí jsem však tušil, že se komunistům musela líbit. Já si však nejvíc pamatuji hlášku: "No prosím, mě už půl hodiny běhá po hospodě cikán s kudlou v zádech." (16.07.2020)

DJC-8, u mě #3. Snad nejlepší seminář (Sám uvádíte, že je to čistě rozlišovací označení. Tak proč zrovna my jsme béčko?), můj oblíbený hudební motiv, hry trochu líné, ale Vizionář patří mezi "nejkultovnější". Karel si v Praze vesele popelaří a mně hodíš na hřbet takovej majetek! Posel světla je méně známý, jelikož se nedostal na LP, ale i on nabízí pár pěkných míst (Byl jsem jednou v jeho divadle. Stačí mi to na celý život.). ... a na shledanou. Na shledanou (07.10.2007)

Další ze skvělých malých rolí Ladislava Smoljaka, pan Smrtka. Obdobně jako u 'Němého Bobeše', střídání seminář / hra / seminář / hra funguje skvěle. A univerzální ptakopysk už je dnes taky pojem, zajímavé, jak v tomhle dokázali cimrmanologové rozvést klasického ptakopyska ad absurdum. "Když si vzpomenu, že jsem tě kojila vlastní hlavou." (...) "Nikdo z našich sportovních historiků se např. nezmiňuje o Cimrmanově účasti na olympijských hrách. A přitom se přihlásil již na 2. olympiádu v Paříži r. 1900 jako skokan, sprinter, diskař, vzpěrač a maratónec. V poslední chvíli však onemocněl zánětem žil, zánětem středního ucha, zánětem slepého střeva a zánětem plic a tak sledoval olympijské soutěže jen jako velmi zanícený divák." (...) Takový výzkum v terénu může provádět skutečně jen silná vědecká osobnost. (...) "Povolání?" "Uhlobaron." "No, to musí bejt zajímavý povolání." "Mě to baví." (..) "...já nejsem žádný pedant, ale mě stojí práce. V Tanvaldu u Labutě je teď rvačka a ten cikán jim tam běhá už půl hodiny po lokále s nožem v zádech." ____ 74% (1977) (05.03.2015)

Tuto dvojhru bych označil za nejintelektuálnější výsledek české cimrmanologie. Výborný první seminář s expedičním tématem je to "nejvědečtější", co se nám z výzkumu historie Járy Cimrmana dostalo. Antropologická zpráva o obyvatelích dalekých končin za Labem, fyzikální výzkumné metody (radioaktivní uhlík) i průzkum historických záznamů je podán s takovým vtipem, že jde pomalu o jednu z nejlepších přednášek, jaké jsem kdy slyšel. Následující hra Posel z budoucnosti není z mých nejoblíbenějších, ale v jistém venkovsko-intelektuálním smyslu je docela vtipnou. Druhý seminář již není tak dobrý jako první, z řady však vystupuje výborný rozhovor s odvážnou úřednickou myší, která je potomkem slavného génia. Druhá hra Vizionář je jedna z nejlepších her Divadla Járy Cimrmana. Výborná postava smrtky, nádherné narážky na budoucí neklidné století a výborná postava uhlobarona. Uhlobaron. No, to musí bejt zajímavý povolání. - Mě to baví. Jako by již pomalu pánové Smoljak se Svěrákem předznamenávali nejlepší cimrmanovské období spojené se hrami Dobytí severního pólu, Blaník a Záskok. Propánakrále! To jsem se zase zakecal. To je nadělení! Teď už mi vás nevemou! Tak akorát toho cikána s tím nožem v zádech, to je násilná smrt, to mi vemou, ale vás Hlavso... vás už ne. Vás až tak... za dva roky. Ale to už nebudu já. (...) jdu na odpočinek a přijde novej. Mladej. Ale to bude sekáč, pánové! Ne jako já. Ten se nezakecá... Tak na shledanou!... ...na shledanou... Mrazivě vtipný závěr, který se hodí považovat i za Smoljakův epitaf. (24.02.2011)