Světla ramp

Během projekce tohoto filmu se mi z neznámých důvodů udělalo děsně špatně. Co se dělo dál, raději nebudu popisovat. Jednak Vás to asi nezajímá a pak by to taky mohlo urazit ty, kdo mají nějakou úctu ke klasickému filmu. Takže raději stručně: Krásně dojemný Chaplin jak je zvykem, se kterým mám holt spojeny spešl zážitky. (29.07.2007)

Jsem rád, že jsem tento film od Chaplina viděl až jako jeden z posledních. Jen se znalostí jeho osobnosti a celého jeho díla, je možno pochopit hloubku osobní výpovědi tohoto snímku. Je to takové Chaplinovo loučení se s kariérou. Takové filmové sbohem starého komika. Člověka, jenž v sobě stále nosí toho věčného tuláka s buřinkou, který rozdává smích, ale člověka již unaveného, člověka, jehož životní plamen pomalu dohořívá. Mistrná taneční čísla, pantomima, vlastní scénář, režie i hudba. To vše spojuje práce génia do jednoho celku, jak jsme zvyklí. Jakoby Chaplin říkal ústy Calvera „Chci dokázat, že na to pořád ještě mám.“ A světe div se, Chaplin na to stále má. Přesto jde o film na hony vzdálený velkým dílům minulosti, jako je Moderní doba nebo Světla velkoměsta. V každém záběru je cítit teskný sentimentální tón pod povrchem. Dojetí sám sebou. Jako když velký hokejový hráč na konci kariéry nastoupí k poslední rozlučkové exhibici. Narativní návrat do roku 1914 je příznačný, protože Chaplin je dítě staré předválečné doby. Cesta do minulosti prostřednictvím postavy Calvera mu dává dopřát rozlučku v době velkých komiků němé grotesky a pouličních umělců. Době, ve které byl králem. Člověk stárne příliš rychle, než aby dokázal sledovat vývoj doby. Je to pochopitelné a přirozené. Chaplin již v 50. letech nedokáže reagovat na nová témata a problémy současné doby, jako tomu bylo dříve. Sám velký komik si uvědomil, že jeho čas je dávno pryč. A minulost zůstává jen vzpomínkou na světla ramp. (15.09.2014)

Dlouho jsem se na tenhle snímek těšil a trošičku mě zklamal. Smutný příběh velkého klauna dává s nostalgií vzpomenout na Tuláka, ale to je bohužel asi vše. Sice jsem se vůbec nenudil, ale na druhou stranu mě to ani příliš nechytlo za srdce a nedojalo, což možná mělo. Potěšil Buster Keaton, i když se tam m,ohl objevit víc. (15.07.2010)

Nostalgické a silně autobiografické ohlédnutí za kariérou i životem jednoho klauna. Chaplin ale zřejmě zapomněl střihačské nůžky u svého holiče z filmu Diktátor, jinak si nedovedu vysvětlit některé natahované scény (první hodina filmu, balet). Větším zklamáním byl pro mě přepjatý výkon Claire Bloom, který s postupným časem získával na intenzitě (čti otravoval). Kromě těchto dvou mušek nemám filmu co vytknout. Snímek si plně vychutná pouze ten, kdo je obeznámen s předchozí Chaplinovou tvorbou. Já se mezi takové hrdě hlásím a díky tomu jsem spolkl všudypřítomný sentiment i s navijákem. 8/10 (23.09.2009)

Co k tomu říct? Světla ramp jsou důkazem toho, že i když byl Chaplin králem němého filmu, zvládnul mistrně i film zvukový. Věděl sice, že éra pantomimy je dávno pryč, ale on ji přesto dokázal do svého filmu velice vkusně dostat a pohrát si s ní všemu ku prospěchu. Většinu své kariéry také ve filmech volně a bez scénáře improvizoval, ale Světla ramp dokazují, že když už se pustil do psaní scénáře, stálo to za to. Protože zde je to právě scénář, plný laskavosti a moudrosti, který mě mnohorkát pobavil a ještě více dojal. Nic by samozřejmě nefungovalo bez skvělých hereckých výkonů, či bez pomoci líbivé hudby. Neumím říct, který z Chaplinových celovečerních filmů je nejlepší, protože všechny jsou úžasné a po shlédnutí většiny z nich mám dojem, že je to právě tento. Takže bych se musel na všechny podívat v krátké době znovu, ale ani pak bych toho asi nebyl schopen. Kažodpádně pokud nejsou Světla ramp nejlepším, jsou velice dobrým a krásným filmem. (22.03.2011)